Pražský podzim je již jen kapitolou v dějinách české hudby a už povstal nový festivalový pegas – podzim Rozhlasový. Pražský podzim přišel v roce 2002 se zajímavou myšlenkou – pravidelně prezentovat evropské orchestry spjaté s rozhlasem. Generální ředitel ČRo Václav Kasík, šéf Zentivy Jiří Michal a ředitel SOČRu Jan Simon se rozhodli tuto myšlenku nejen udržet při životě, ale rozvinout ji do festivalového formátu. Pan Kasík se sice nečekaně stal bývalým generálním ředitelem, nicméně veřme, že dobrá myšlenka neskončí dříve, než mohla dorůst v bohatý květ. Koneckonců festivalů spjatých s rozhlasem existuje v Evropě několik a nemusí to být zrovna olbřímí londýnské Proms. O tom pražském jsem si povídal s Janem Simonem.
Navazuje Rozhlasový podzim na Pražský podzim? Do jisté míry ano. Pražský podzim měl sice rozhlasovou niť, i když ne konsekventní, ale rozhlasové orchestry vystupovaly i na jiných festivalech. Touto myšlenkou jsem se zaobíral už několik let a vždy mně vadilo, že na Pražském podzimu byla ona rozhlasová linie náhodná. Náš festival se opírá spíš o slovo „rozhlasový“ nežli „podzim“. Definitivní rozhodnutí padlo v dubnu, kdy byly potvrzeny finance, které pocházejí od sponzora, nikoliv od koncesionářů, což je velmi důležité, takže na přípravu bylo strašně málo času. Nultý ročník, jak 
jej nazýváme, má tudíž skromnější rozměr, než bychom si dovedli představit. Opřeli jsme se o naše partnery v Evropské vysílací unii a oslovili tělesa, která byla pro měsíc září disponibilní. Základní osa je tedy na poli symfonických orchestrů, případně zmenšené komorní varianty, jako je tomu v případě Komorní filharmonie Holandského rozhlasu. V budoucnu bychom však chtěli rozšířit spektrum festivalové nabídky o komorní soubory a sólisty, kteří statutárně působí u rozhlasových těles. Žánrově se nechceme vymezovat pouze úzce na tradiční klasiku, ale jednak bychom rádi iniciovali novou tvorbu, jak to například dělá BBC, jednak se nabízí rozkročení do světa jazzu. V řadě rozhlasů včetně našeho působí výborné big bandy. Koneckonců se nabízí i směr, kterým se léta úspěšně ubírá BROLN.
Bude se tedy festival konat vždy v září? Na zářijovém termínu nijak nelpíme. Už nyní bereme na vědomí, že Dvořákova Praha se chce v roce 2011 výrazně posunout do září, takže po letošním preludiu se první řádný ročník bude konat v příštím roce v říjnu.
Varovný případ Pražského podzimu ukazuje, jak může být riskantní orientovat se pouze na jediného sponzora. Jak to bude u vás? Určitě chceme jít cestou portfolia různých partnerů a jsme v tom aktivní. Je to stejné, jako v každém podnikání: když se orientujete na jediný produkt, na jediného partnera, tak se rizika úměrně tomu zvyšují. Důležité bude, jak dopadne letošní prolog. Od toho se bude jistě odvíjet další existence festivalu.
Výběr tří zahraničních orchestrů byl veden pragmatickou myšlenkou „kdo má čas“? Loni jsem jednal s Karstenem Dufnerem, jenž je intendantem rozhlasových těles a vysílání v lipském Středoněmeckém rozhlase – MDR, a dohodli jsme se, že by bylo užitečné vytvořit v rámci Evropské 
vysílací unie internější síť, s nadsázkou „rozhlasový Visegrád“, kde by se zintenzivněly kontakty mezi veřejnoprávními stanicemi v tomto středoevropském prostoru. Výsledkem těchto jednání je účast jak orchestru MDR, tak Budapešťského rozhlasu. Komorní filharmonie Holandského rozhlasu je pak příjemnou třešničkou na dortu. Velmi však stojíme hlavně o zintenzivnění styků v rámci orchestrů mezi námi a Slovenskem, Polskem, Maďarskem a Rakouskem, kde jsou známy existenční problémy orchestru ORF. Vzhledem k tomu, že Německo má 13 rozhlasových orchestrů, tak bude důležitým zdrojem festivalu. Když pominu finančně zatím nedosažitelný Bayerische Rundfunk, tak všechny si považují za čest přijet do Prahy. Samozřejmě jestli se nám podaří získat další finanční prostředky, tak budeme moci festival okořenit účastí hvězd, i když ne vždy je velké jméno zárukou kvality nebo návštěvnosti.
