Milí čtenáři, citace z e-mailu Dagmar Peckové doložila, jak komplikovaně vznikal tento rozhovor, v kterém odpovídala naše pěvecká diva na vaše otázky. Budu moc rád, když mi napíšete, koho byste chtěli vyzpovídat příště. Svoje tipy a otázky posílejte na adresu redakce s označením „Rozhovor“ (Luboš Stehlík, šéfredaktor)
Obdivuji a děkuji vám za vaše nahrávky a koncertní provádění vokálních děl českých autorů. Váš olomoucký koncert zůstává nezapomenutelným zážitkem. Ale co vám samotné přináší hudba třeba našeho – dosud u nás k naší újmě ne zcela uznávaného – Janáčka nebo Martinů? (Karel Lamač) Na Martinů byste se měl zeptat spíše pana dirigenta Bělohlávka. Ten uvádí tohoto autora po celém světě. Je dobře, že to dělá umělec, který této hudbě absolutně rozumí. Já jsem se zatím s jeho vokální tvorbou setkala málo. S Janáčkem je to samozřejmě jinak. Natočila jsem CD jeho písní, zpívala jsem (a zpívat budu) v nespočetných inscenacích Káti Kabanové po celém světě. Čeká mě premiéra Lišky Bystroušky v San Francisku v roce 2004 a doufám, že později ještě další úžasné role. Měla jsem v LŠU v Chrudimi učitele, který nám o Janáčkovi stále vyprávěl. Tenkrát jsem jako deseti až dvanáctiletá nemohla porozumět obsahu slov, která používal. Smysl toho všeho, co jsem tenkrát od něho slyšela, jsem pochopila (nebo se snažím chápat) až když jsem Janáčka začala interpretovat. Často na ty chvíle vzpomínám. Ten zápal jsem asi zdědila po tomto učiteli… Nemohu na pár řádcích vyslovit, co ve mně Janáček vyvolává. Jeho hudba je jako šílený vulkán… Nebo tichá citlivost, s jakou umí v hudbě mluvit jen on?
Považujete písně Gustava Mahlera za krásné a vhodné i pro naši dobu? A poznáváte v nich (i když jsou složeny na německé texty) i odrazy české národní písně, českého prostředí? (Karel Lamač) Mahler byl prvním Evropanem. V jeho hudbě najdete nespočet odrazů a vlivů – a hlavně úžasně zpracovaných. Je naprosto dokonalým odrazem své doby. Asi bych těžko mohla mnohokrát do roka interpretovat jeho hudbu, kdyby se mi nezdála krásná (a to je opravdu slabý výraz). Víra, smrt, příroda – to přece nejsou pomíjivá témata. A zrovna dnes dost aktualní.
U vrcholných umělců je asi pochybné jakékoliv škatulkování, to jest zařazování do zavedených pojmů a kategorií. I s vědomím nedostatků takové kategorizace prosím o sdělení, zda se považujete spíš za mezzosoprán, alt nebo dokonce soprán, a který z těchto hlasových oborů je vám osobně nejbližší? (Karel Lamač) Vzhledem k tomu, že můj hlas se (v praxi) pohybuje v rozpětí přes dvě a půl oktávy, je schopen interpretovat některý repertoár jak altový, tak i sopránový. Tím pádem mám široký výběr. Ale koncentruji se na mezzosopránový obor, s občasnými výlety jak nahoru, tak i dolů.
Jaké jsou vaše osobní vztahy k předním českým zpěvačkám? (Karel Lamač) Moc dobré.
Kterých dirigentů si zvlášť vážíte a proč? (Karel Lamač) Jiří Bělohlávek – byl první, který mě po odsouzení panem Zdeňkem Košlerem přizval ke spolupráci. S FOK jsme tehdy uvedli Sommerovu Vokální symfonii . Bylo to v roce 1986! Od té doby je naše spolupráce pravidelná. Přivedl mě k interpretaci Mahlera, natočili jsme krásná CD a spolupracovali na Carmen v Národním divadle. Na mnoha mezinárodních festivalech jsem debutovala právě díky jeho pozvání.
Libor Pešek – jako malé dítě jsem mu nosila na pódium kytky. Byl tenkrát šéfem Pardubického komorního orchestru a ten často hrál na Chrudimských hudebních pátcích. V roce 1994 jsem s dirigentem Peškem a Českou filharmonií debutovala v Londýně.
Christoph von Dohnányi – debut v Clevelandu (Mahler: Lied von der Erde ), v New Yorku v Carnegie a Boston Hall (Berio: Volksongs ). Autoritativní dirigent. Mezi hudebníky neoblíben a obáván. Přesto s ním vždy spolupracuji ráda. Dokáže zadupat do země kvůli jednomu nepovedenému tónu a během 24 hodin vyzvednout pochvalou do nebes úspěchu. Vždy ale naprosto přesně víte, že se na jeho hodnocení můžete spolehnout.
Charles Dutoit – debut v Montrealu a v Tokiu (NHK). Šarmantní a galantní. Dodá obrovskou jistotu, že ať se stane co se stane, vždy bude na pódiu s vámi.
Co byste chtěla zpívat v blízké budoucnosti a proč? (Karel Lamač) Začala jsem teď s Wagnerem. Debutovala jsem v salcburském Velkém Festspielhausu jako Brangena v Tristanu a Isoldě. Další představení – koncertní provedení – mě v prosinci čeká v Londýně. Myslím si, že je to jedna z možných cest…
Neplánujete podobně jako některé vaše kolegyně mezzosopranistky (Christa Ludwig, Waltraud Meier) nastudovat některou sopránovou roli – například Leonoru ve Fideliovi, Maršálku v Rosenkavalierovi, Císařovnu v Ženě bez stínu nebo Marii ve Vojckovi? (Lukáš Seibert) Výlety do sopránového operního oboru neplánuji. Zatím. Mám tolik práce… Touhy a praxe je vždy veliký rozdíl a myslím si, že já tato úskalí velice dobře znám. Proto – ruce pryč.
V rozhovoru pro časopis Klubu přátel Vltavy jsem se dozvěděla, že budete zpívat Mahlerovu Píseň o zemi. Ráda bych se zeptala, jak se mezzosopranistka vyrovnává s altovým partem a je-li naděje, že Píseň o zemi budete zpívat i v Čechách? (Marta Nováková) Píseň o zemi . Ano s tímto dílem se na koncertním pódiu setkávám velmi často. Nepovažuji to za vyloženě altovou záležitost. Je potřeba velký hlasový rozsah a obrovská výrazová a dynamická škála. Tuto skladbu jsem poprvé zpívala s Českou filharmonií v Rudolfinu v roce 1996. Dirigoval Jiří Bělohlávek. Bylo to nedlouho po tom, co mi zemřela matka.
Paní Pecková, především mi dovolte, abych složil co nejhlubší poklonu vám, vašemu krásnému hlasu a vašemu umění. Moje otázka: Jaký je váš názor na některé současné „moderní“ inscenace klasických oper, při kterých, jak se píše v kritikách, režisér uchopí dílo „netradičně“. Moje osobní zkušenost – Prodaná nevěsta a Dalibor v Národním divadle. Referátová především z HARMONIE – Rusalka v Paříži, Don Giovanni, Julietta. (Otto Zajíček) Inscenačně moderně pojaté opery je těžké soudit… Záleží na osobnosti režiséra, schopnosti interpreta naprosto přesně právě tyto myšlenky ztvárnit, na jejich spolupráci. A to nebývá jednoduché… A hlavně na schopnosti inscenátora číst a orientovat se v hudbě. Schopnost převtělit abstraktnost v něco reálného. Hudba je v opeře umocněna zpěvem, pohybem, tancem. Velkou roli může sehrát výtvarné řešení, kostýmy, světla. Nemůžeme dnes po nikom chtít, aby inscenoval stejně, jako před padesáti nebo dokonce sto lety. Vše podléhá vývoji…
Uvidíme vás v dohledné době v nějaké operní roli (vaše Carmen je nezapomenutelná)? Dostala jste od nového vedení opery Národního divadla či Státní opery odpovídající nabídku? (Milan Šimek) Carmen si v Národním divadle občas ještě zazpívám. Problémem vždy bylo (a zůstává), že plánování budoucích sezon nebývá jednoduché. Ne vždy se moje volné termíny shodují s termíny představení Carmen v Národním. Jiné role zatím plánovány nejsou.
Jaká bude po nádherném Dvořákovi vaše další nahrávka? (Ivana Táborská) Nahrávání CD není v dnešní době lehká záležitost. Měla jsem spoustu úžasných nápadů. Ale finanční problémy nahrávacích firem je vždycky smetly ze stolu. V Moskvě jsem natočila s dirigentem Fedosejevem a Rozhlasovým orchestrem Mahlerovu Druhou symfonii . Ale kdy bude CD na trhu, je ve hvězdách. Stejně tak Beethovenova Devátá symfonie s Kentem Naganem a DSO v Berlíně. U Supraphonu je plánováno nahrávání Dvořákových Moravských dvojzpěvů s Irwinem Gagem a mladou českou sopranistkou Martinou Jankovou.
