Spolek Česká filharmonie vznikl v roce 1896. 120 let existence oslaví Česká filharmonie v sezoně 2015/2016 ve velkém stylu a současní filharmonici si jistě vzpomenou na bohaté dějiny – osudy stovek muzikantů a dirigentů, desítky lidí z podpůrného zázemí. A na tisíce koncertů. Ne všechny byly referenční a bezchybné, ale řada z nich byla nezapomenutelná a posouvala orchestr mezi světovou elitu. K výročí a současnosti České filharmonie se exkluzivně vyjádřil její generální ředitel David Mareček.
Jaké pocity má na počátku sezony intendant orchestru, který slaví 120. výročí, je českým rodinným stříbrem a snaží se zaujmout pevnou pozici mezi světovou elitou? Řekl bych, že pocity jsou pracovní, a je to tak dobře. Sezonu, kterou zahajujeme, jsme s kolegy připravovali několik let a její současnou podobu jsme dokončili na podzim loňského roku. Na jedné straně jsme tedy zvědaví, jak se budou koncerty líbit publiku, na straně druhé jsme teď plně zaměstnáni sezonami 2016/2017 a 2017/ 2018. Myslím, že jsme od roku 2012, kdy se šéfdirigentem České filharmonie stal Jiří Bělohlávek, urazili velký kus cesty, čímž se nám otevřely nové obzory. Ukázaly nám, jak moc práce je ještě před námi, když má být orchestr pevně zakotven ve skutečné světové špičce, jak si všichni – hudebníci i management – přejeme.
Smlouva s Českou spořitelnou je určitě silným signálem. Jaký z toho má ČF pocit? Moje otázka odráží rozladění, které jsem vnímal u Pražského jara, od kterého ČS odešla. Máme dobrý pocit z toho, že se nám podařilo přesvědčit seriózního a silného partnera, že podpora České filharmonie má pro něj smysl. Jednání s Českou spořitelnou jsme vedli přes dva roky a na začátku nepadlo ani slovo o tom, že by podpora České filharmonii měla znamenat odchod od Pražského jara. To se ukázalo až později a pochopitelně jsme z toho neměli radost, protože Pražské jaro je naším dlouhodobým vynikajícím partnerem. Řekl bych, že přechod proběhl tak, jak v dané situaci mohl nejlépe. O změně jsme jednali na společné schůzce ČF, Pražského jara a České spořitelny. Změna nenastala ze dne na den, ale byla připravována se všemi zúčastněnými dlouho dopředu. Věřím, že se kolegům z Pražského jara podaří ztrátu České spořitelny brzy nahradit a konečný výsledek bude dobrý pro nás i pro Pražské jaro.
Na co konkrétně budou peníze využity? Peníze od České spořitelny jsou klíčové pro další rozvoj České filharmonie. Sezony, které připravujeme, a projekty, které chceme uskutečnit, jsou náročné nejen umělecky, ale také finančně. Hostování umělců jako Anne-Sophie Mutter, Semjon Byčkov, Valerij Gergijev, Frank-Peter Zimmermann nebo Janine Jansen nejsou levnou záležitostí. Stejně tak větší prestiž zájezdů znamená vyšší finanční nároky a menší zisk. Totéž se dá říci o vyšším počtu vzdělávacích programů nebo rozvoji Orchestrální akademie. Stejně důležitá je však pro nás společná historie a hodnoty, které s Českou spořitelnou sdílíme. Budovu Rudolfina věnovali českému národu kdysi předchůdci České spořitelny. Podpoře kultury se Česká spořitelna věnuje dlouhodobě a věříme, že v Rudolfinu a České filharmonii najde výrazný celoroční prostor, jak svoji podporu aktivně naplňovat.
Přejděme k vlastní sezoně. Jaký je její koncept? Snažili jsme se, aby jubilejní sezona byla určitým vyústěním naší bezmála pětileté práce. Od počátku jsme s Jiřím Bělohlávkem, Robertem Hančem a Uměleckou radou orchestru usilovali o přiblížení světové špičce. Vzorovými sezonami pro nás byly například programy Berlínské filharmonie a Londýnského symfonického orchestru, ale také programy slavných sálů – vídeňského Musikvereinu nebo newyorské Carnegie Hall. Jak jsem říkal v úvodu: jsme na cestě a do cíle zbývá ještě hodně práce. Nicméně věříme, že jubilejní sezona ČF se už může bez obav postavit mezi ostatní sezony evropských orchestrů, které chtějí působit na nejvyšší úrovni. Jinými slovy, naším cílem bylo postavit vzorovou sezonu, od které by se měly odvíjet a doufejme i dále rozvíjet sezony následující.
Většinou jsou jubilea záminkou pro mimořádné činy. Mimořádné projekty chystáme, ale jde nám spíše o jejich obsah nežli formu. Několik let jsme hledali tvar, který by naše koncertní sezony měly mít, aby vyhovovaly našim posluchačům a byly pracovně zvládnutelné pro hudebníky. V jubilejní sezoně se tedy víceméně držíme schématu, které jsme postupně vytvořili a naplňujeme ho „jubilejním“ obsahem. Ke stodvacátému výročí se přímo vztahuje dramaturgie Zahajovacího koncertu sezony, Mimořádného koncertu 4. ledna 2016 i červnového Open Air koncertu na Hradčanském náměstí. Navíc nabídneme oblíbený cyklus „O“ se zbrusu novým obsahem a mimořádné koncertní provedení Janáčkovy Její pastorkyně.
Zastavme se u dominant sezony. Zahajovací koncert sezony. Výjimečně jsme nepozvali žádného sólistu, protože chceme do pozornosti posluchačů postavit samotný orchestr s jeho šéfdirigentem. Věříme, že to je vhodná volba k zahájení výroční sezony, zvláště když na programu budou dvě skladby, které Česká filharmonie uvedla ve světové premiéře. Jde o Janáčkovu baladu Šumařovo dítě a Sukovu Pohádku. Jsme přesvědčeni, že ve slavnostním programu by nemělo chybět dílo zakladatele ČF, Antonína Dvořáka, tentokrát to bude Druhá řada jeho Slovanských tanců.
Koncert ke 120. výročí. Proč pouze Dvořák? Program koncertu 4. ledna 2016 je v podstatě replikou večera, kterým Česká filharmonie zahájila přesně před sto dvaceti lety svoji činnost. Antonín Dvořák tehdy řídil koncert složený výhradně z vlastních skladeb – Třetí slovanskou rapsodii, pět Biblických písní, předehru Otello a Novosvětskou symfonii. Protože cyklus všech deseti Biblických písní (v instrumentaci Jarmila Burghausera) je jedním z dlouhodobě plánovaných titulů pro nahrávku na CD, rozhodli jsme se využít této příležitosti, udělali drobnou změnu a nahradili Slovanskou rapsodii druhou pěticí písní. Pan šéfdirigent Jiří Bělohlávek si k této kreaci zvolil Jana Martiníka, sólistu Berlínské státní opery, s nímž už v minulosti Biblické písně úspěšně provedl.
Ohnivý silvestrovský program jako by byl vznešenému Dvořákovi záměrným protipólem… Rád bych řekl, že jsme program takto záměrně koncipovali, ale musím přiznat, že to byla spíše náhoda. Když jsme se s Jakubem Hrůšou dohodli, že se stane od sezony 2015/2016 naším stálým hostujícím dirigentem, hledali jsme program, v němž by se co nejlépe mohl s orchestrem uvést v nové roli. Jeho volba padla na Orffovu kantátu Carmina burana, která se přes svoji obecnou popularitu v ČF nehrála již řadu let. První půle programu vychází z návrhu sólisty. Miloš Karadaglič je velkou kytarovou hvězdou a určitě zazáří v Rodrigově Aranjuezském koncertu, který většina posluchačů dobře zná a bude moci jeho umění ocenit. Konečně Gershwinovu Kubánskou předehru si zvolil opět Jakub Hrůša jako vhodné dokreslení „jižní“ nálady první půle. S trochou nadsázky bych mohl říci, že chceme posluchače alespoň obrazně zahřát v mrazivém zimním počasí.
Filharmonické publikum by mohlo ocenit adventní koncerty Manfreda Honecka. Na adventní koncerty s Manfredem Honeckem se velmi těším. Umělecká rada orchestru vyjádřila přání, aby připravil populární program složený jako adventní mozaiku z drobnějších hudebních čísel. Možná si vzpomínáte na úspěšné duchovně laděné programy, které tento dirigent v minulých sezonách pro filharmonii vybral. Podobně postupoval i tentokrát. Věřím, že samotná skladba programu bude pro posluchače velkým zážitkem a jeho provedení, doufám, také. Tímto adventním koncertem budeme také pokračovat v sérii koncertních přenosů do kin, kde se loni s vynikajícím ohlasem setkal právě adventní koncert s Rybovou mší pod vedením Jiřího Bělohlávka.
Novinkou je řada O. Proč O a jak jste vybírali dirigenty a sólisty? Řadou „O“ se chystáme splatit jeden velký strategický dluh. V minulých letech jsme se potýkali se značnými nesnázemi při zvaní dirigentů střední generace. Řada z nich by ráda v Praze vystoupila, ale byli smluvně vázáni u jiných orchestrů a časově tak vytíženi, že se nám nedařilo najít společný termín. Při hledání příčin tohoto neutěšeného stavu jsme zjistili, že většina světových orchestrů, které myslí na svou budoucnost, navazuje kontakt s dirigenty v daleko mladším věku. S těmi, kteří nejlépe obstojí, pokračují v dlouhodobé spolupráci a zajistí si tak stálý přísun vynikajících umělců. S Jiřím Bělohlávkem jsme pro první ročník vybrali čtyři pozoruhodné dirigenty mladé generace: Rafaela Payareho z Venezuely, Alexandra Shelleyho z Velké Británie, Lahava Shaniho z Izraele a Christiana Macelaru z Rumunska. Mají již za sebou mezinárodní úspěchy, jsou vítězi prestižních soutěží, řídili řadu skvělých orchestrů včetně Vídeňské filharmonie nebo Londýnského symfonického orchestru. Cyklus „O“, který původně svůj název odvíjel z času konání v sobotu odpoledne, nově nazýváme „Objevy“ a jsme přesvědčeni, že se může stát zajímavým vkladem do pražské kulturní sezony. Mnoho světových dirigentů v minulosti svoji kariéru v Praze začínalo – mimo jiné Leonard Bernstein nebo Zubin Mehta. Myslím, že bude pro posluchače vzrušující stát u zrodu nových dirigentských osobností a moci si jednou říct, byli jsme u toho!
Jubileum si přímo říkalo o výjimečné zážitky. Určitě to slibuje série Magdaleny Kožené, jež přijala statut rezidenčního umělce 120. sezony. Volba na Magdalenu Koženou padla vcelku logicky. Patří k nejúspěšnějším českým umělcům, kteří se dokázali v zahraničí dostat na absolutní špičku. Paní Kožená pro sezonu 2015/2016 připravila projekt evropských rezidencí. Všude provede bohatý a různorodý program, který v Praze rozšíří o vystoupení na orchestrálních koncertech České filharmonie s hudbou Debussyho a Mahlera. Mimoto vystoupí s klavíristkou Mitsuko Uchidou, s barokním souborem La Cetra, ale také se svým manželem Simonem Rattlem, který usedne za klavír v komorním sdružení, sestaveném speciálně pro tuto příležitost. Programy Magdaleny Kožené považuji za ozdobu naší 120. sezony, mimo jiné i proto, že spojují orchestrální, ansámblové i vysloveně komorní koncerty, které dají vyniknout všem zvukovým půvabům Dvořákovy síně Rudolfina.
Dalším lákadlem jsou jména sólistů, která asi snesou přídomek „hvězdná“. Weilerstein, Luganskij, Jansen, Gerstein, Abduraimov, Zimmermann, Karadaglič, Grubinger, Mutter. Je těžké je přivézt a drahé je získat? Všichni umělci, které zmiňujete, patří přirozeně k těm „dražším“. Nicméně peníze zdaleka nejsou tím hlavním, co potřebujete pro získání jejich zájmu. Na určité umělecké úrovni je nejtěžší přesvědčit dirigenta, instrumentalistu či pěvce o tom, aby jim stálo za to, uvolnit si místo v kalendáři pro vystoupení v Praze. Díky dlouhodobé dobré práci festivalů Pražské jaro a Dvořákova Praha se může zdát, že získání hvězdných umělců je hračka, ale opak je pravdou. Za každým přijatým pozváním stojí mnoho hodin osobních jednání, cestování za umělci a jejich agenty, přesvědčování a pečlivého budování mezilidských vztahů. Každému umělci musíte nabídnout projekt, postavený jemu či jí přesně na míru. Musí ho zaujmout svojí hudební kvalitou, ale také spojením s Českou filharmonií. Jednoho přesvědčí jméno dirigenta, zde nám práci nesmírně ulehčuje osobnost Jiřího Bělohlávka. Pro dalšího je důležitý program, ale většinu z nich zajímá aktuální umělecká úroveň orchestru. Vztah s Alisou Weilerstein, Nikolajem Luganským, Kirillem Gersteinem či Behzodem Abduraimovem vznikl právě na základě jejich výborné zkušenosti při nedávné spolupráci s Českou filharmonií. Za všechna jednání nese hlavní odpovědnost generální manažer Robert Hanč, ale troufám si říct, že zásadním podpůrným faktorem je pro něj tvůrčí duch, který v orchestru vládne při každodenní práci ve zkouškách, koncertech či během natáčení.
Určitě se najdou lidé, pro které bude vrcholem sezony koncertní provedení Jenůfy. Koncertní provedení Její pastorkyně vzniklo na žádost londýnské Royal Festival Hall. Několik let jsme usilovali o to, aby Česká filharmonie kromě letního festivalu BBC Proms účinkovala i v některé z prestižních londýnských koncertních řad. To prakticky znamenalo, dostat se buď do South Bank Centre, jehož součástí je právě zmiňovaná Royal Festival Hall nebo do Barbicanu. Po řadě nadějných, avšak nakonec neúspěšných pokusů, jsme předloni dostali nabídku na koncertní provedení Janáčkovy Její pastorkyně s finskou sopranistkou Karitou Mattilou v roli Kostelničky. Ve stejné koncertní řadě uvede Fabio Luisi se souborem Curyšské opery Bergova Vojcka a Iván Fischer s Budapešťským festivalovým orchestrem Mozartovu Kouzelnou flétnu. Když byl projekt potvrzen, velmi jsme stáli o to, zahrát Její pastorkyni také v Praze, což se díky časové flexibilitě paní Mattily i ostatních protagonistů podařilo. Zkouškový režim je naplánován peč livě a velkoryse a uděláme vše pro to, abycho našemu publiku připravili opravdovou hudební lahůdku.
Co Česká filharmonie a soudobá hudba v jubilejní sezoně? Je obtížné plánovat sezonu tak, aby přitáhla mnoho posluchačů a uvést v ní přitom dostatek soudobé hudby. Pracujeme na tom, abychom do našich koncertních sezon postupně začlenili soudobou hudbu organicky. Chceme, aby byla pro posluchače i pro orchestr příjemným osvěžením a nikoli strašákem. V jubilejní sezoně uvedeme premiéru skladby, která zvítězila ve skladatelské soutěži pro mladé české autory – Kuře melancholik od Jana Ryanta Dřízala. Zahrajeme ji hned v prvním abonentním programu. Kromě toho provedeme na mimořádné podzimní zkoušce i skladby dalších dvou oceněných autorů, Slavomíra Hořínky a Davida Lukáše. Novinkou je pozvání soudobé skladatelské hvězdy, Petera Eötvöse, který bude dirigovat kromě svých skladeb i hudbu Ligetiho a Lutoslawského. Manfred Honeck si pro svůj abonentní koncert vybral oratorium Miloše Boka a návštěvníci cyklu „O“ uslyší Třetí klavírní koncert Josefa Páleníčka.
Česká filharmonie opět navštíví řadu destinací. Kam se těší nejvíce? Je pro mne těžké vybrat jeden či dva zájezdy a označit je za vrchol naší zahraniční sezony. Přesto, mám-li tak subjektivně učinit, rád bych vyzdvihl turné do Japonska. Nechci nosit dříví do lesa a líčit čtenářům HARMONIE vřelý vztah Japonců k evropské klasické hudbě, který je jim notoricky známý. Japonsko má však pro filharmoniky magickou příchuť a myslím, že se moc nepletu, když řeknu, že pro většinu našich hudebníků je to nejoblíbenější zájezdová země. Pro svoji kulturu, pohostinnost i dokonalou organizaci. A nesmím zapomenout na výborné koncertní sály, jimž vévodí tokijská Suntory Hall. Letos se nám už podruhé poštěstí vystoupit zde během turné dvakrát a jako bonus přidáme provedení Mé vlasti v dalším známém tokijském sále NHK.
Aby orchestr dobře fungoval, je nutná kontinuální generační proměna. Pár let jste hledali koncertního mistra, jenž by byl rovnocenným partnerem Josefu Špačkovi. Rozhodovali jste se mezi několika adepty. Na konec jste zvolili houslistu Jiřího Vodičku. Proč? Konkurz na koncertního mistra jsme vyhlašovali celkem dvakrát. První konkurz skončil bez vítěze, ve druhém konkurzu vytipovala konkurzní komise do závěrečného klání čtyři vynikající adepty. V abecedním pořadí to byli Ermir Abeshi, Jan Fišer, Olga Šroubková a Jiří Vodička. Každý, kdo se rozhodne nést svoji kůži na trh a riskovat v otevřeném konkurzu, si zaslouží velký obdiv, zvlášť když se jedná o úspěšné sólisty či komorní hráče. Při konkurzu na koncertního mistra hlasuje každý hráč orchestru, což odpovídá nejen významu, ale především odpovědnosti, kterou post koncertního mistra přináší. Ve finálovém hlasování se orchestr jasně vyslovil pro Jiřího Vodičku, který nastoupí v září tohoto roku. Věřím, že Jiří Vodička bude pro Českou filharmonii posilou a že bude dobrým partnerem Josefu Špačkovi.
Koncerty odezní a časem je překryjí koncerty jiné. Co však zůstává, je špičkově fungující orchestr a budova Rudolfina. Jaké změny nabídnete návštěvníkům v sezoně 2015/2016? V průběhu jubilejní sezony dokončíme obnovu Rudolfina, nejen v zázemí pro orchestr, ale také pro posluchače. Největší a nejvíce očekávaná je myslím rekonstrukce Sukovy síně, která nově nabídne větší flexibilitu při postavení pódia, aby se zde mohly konat jak tradiční komorní koncerty, tak i edukační projekty, při nichž potřebujeme užší kontakt s publikem. Pevná sedadla, která byla již za hranicí své životnosti, nahradí mobilní křesílka a na pódiu bude stát nový klavír italské rodinné firmy Fazioli, který uvede čtveřice českých klavíristů Ivan Klánský, Igor Ardašev, Ivo Kahánek a Martin Kasík na koncertě 8. ledna 2016. Výrazná proměna čeká také kavárnu Rudolfina a Dvoranu. Počítáme s větší kapacitou kavárny, aby unesla větší počet návštěvníků před začátkem i o pauze koncertu. Chceme také rozšířit její sortiment, aby kulturní zážitky mohly doprovázet i zážitky kulinářské. Ve Dvoraně budou dva prodejní a informační pulty, které budou sloužit posluchačům filharmonie i návštěvníkům galerie k seznámení se s nabídkou Rudolfina a zakoupení vstupenek, katalogů výstav, CD, DVD nebo malých uměleckých předmětů.
