Psát reflexi dokumentárního filmu zaměřeného na osobnost a dílo Leoše Janáčka je pro člověka, který se touto jedinečnou skladatelskou osobností úzce zabývá, velmi nelehký úkol. Nemá totiž potřebný odstup od tématu i smysl pro jisté zeschematizování a zjednodušení problémů, které jsou však pro takový druh pořadů nutné. Omezím se tedy pouze na několik postřehů. Hlavní téma filmu Zápisník zmizelého režiséra a scénáristy Dennise Markse je zaměřeno na problematiku vzniku tohoto jedinečného komorního díla a na otázku inspiračního zdroje Janáčkova „velkého stáří“. Snad je v celém zdařilém dokumentu prezentováno více záhad, než jich ve skutečnosti je. Záhada autorství textu Zápisníku je již díky Janu Mikeskovi (na jehož jméno se v dokumentu bohužel pozapomnělo) dávno rozluštěna. Janáček sice neměl tušení, kdo je autorem textu a nechal se tímto literárním podvrhem ošálit, ale to není pro vznik díla až tak důležité. Úsměvné spíše je, že básníka Ozefa Kaldu znal (v jeho knihovně nalezneme knihu Jalovinky), a dokonce mu byl doporučen jako libretista. Další záhada, totiž proč byl Janáček námětem tak fascinován, také není zase takovou záhadou; svou roli sehrála spjatost textu s lidovou poezií a samotný příběh, který se tematicky v mnohém blíží Janáčkovým hudebnědramatickým dílům; touha po svobodě, snaha osvobodit se od společenských daností a svobodně dýchat atd. atd. Tedy u Janáčka nic nového. Další prezentovaná otázka, totiž zda se Janáček s Kamilou intimně sblížil, je jistě do značné míry otevřená, ale jen těžko lze na ni nalézt odpověď, jelikož přímé prameny neexistují, a ani nikdy neexistovaly, a veškerá interpretace problému jsou pouhé dohady. Připadá mi, že v tak dobrém dokumentu vyznívá tato „záhada“ poněkud pavlačově. A další záhada – proč Janáček zemřel? Z pramenů víme, že Janáček nedlouho předtím podstoupil v luhačovických lázních náročné bahenní koupele a výrazně ubyl na váze – jeho organismus byl oslaben a náročný výlet s Kamilou a jejím synem mu jistě na zdraví nepřidal. Také se mi zdá, že je v dokumentu zbytečně do hloubky rozebírána otázka Romů, která je zde skutečně podružná. Cikánka byla pro Janáčka pouze symbol svobody a snad i jakéhosi erotismu. Ale tak rozsáhlý historicko sociologický exkurs je snad poněkud nadbytečný. Navíc ve spojení s komentářem může mystifikovat v tom smyslu, že Kamila byla Romka. Přes to všechno v dokumentu převyšují klady. Film je natočen velmi poutavě pro laika a současně i pro člověka obeznámeného s tematikou. Zazní v něm téměř celý Zápisník zmizelého ve velmi dobré interpretaci. Velmi dobrý je také výběr účinkujících. Jako celek je dokumentární film zdařilý, a to po obsahové stránce i formě vypracování příběhu vážícího se k Zápisníku zmizelého. K dobrému a kvalitnímu filmu lze mít připomínky a snad s ním i polemizovat, nad jinými pak jen nevěřícně kroutit hlavou. Marksův film však nesporně patří do té první kategorie.
