Karla Košárka zná hudební veřejnost především jako vynikajícího sólového pianistu a skvělého doprovazeče, který vystupoval s řadou umělců světového formátu. Neméně pozoruhodné jsou ovšem i jeho schopnosti organizační. Karel Košárek je jedním z hlavních iniciátorů jedinečného hudebního festivalu Musica Holešov, který se od roku 2010 koná každoročně v holešovském zámku a který si za dobu své pětileté existence vydobyl úctyhodné renomé. A v únoru 2015 zahájí tento umělec v Zrcadlové kapli pražského Klementina svůj další hudební projekt: novou koncertní řadu, jíž se ujal nejen jako dramaturg a manažer, ale představí se v ní také jako moderátor a na některých koncertech i ve své „hlavní“ profesi pianisty. Nutno ještě dodat, že se jedná o podnik svým způsobem odvážný. Zrcadlová kaple Klementina je totiž sice jednou z nejkrásnějších pražských koncertních prostor, zároveň je ale také pověstná značně kolísavou kvalitou koncertních produkcí, mnohdy prvoplánově zaměřených na hudebně nenáročné zahraniční turisty. S Karlem Košárkem jsem si o jeho novém projektu i o mnohém dalším povídal v pondělí po druhé adventní neděli v kavárně Nové scény Národního divadla.
Jak jste vůbec přišel na nápad uspořádat nový koncertní cyklus právě v Zrcadlové kapli Klementina? On to v podstatě ani tak nebyl můj nápad. Jednoho dne – někdy začátkem září – jsem otevřel svou e-mailovou schránku a nalezl jsem v ní nabídku z Klementina, respektive z Národní knihovny, která v Klementinu sídlí, jestli bych neměl zájem zorganizovat v Zrcadlové kapli několik koncertů, s tím, že by se svou dramaturgií i interpretační úrovní měly lišit od „turistických“ koncertních produkcí, které se tam běžně provozují. Samozřejmě jsem ze začátku váhal. Praha je dneska přeplněná hudbou a člověk si pochopitelně položí otázku, jestli je tu vůbec ještě nějaký prostor pro další koncerty navíc. Nakonec jsem se ale rozhodl „jít do toho“. Vnímám tuto akci svým způsobem jako dobrodružství a jen doufám, že naděje, které do tohoto projektu Národní knihovna vkládá, nezklamu.
Jak bude vaše koncertní řada koncipovaná? Pro začátek jsem připravil čtyři koncerty, které se budou konat přibližně v měsíčních intervalech od února do května 2015. Jedná se pokaždé o úterky – první koncert bude 10. února, další 17. března, následující 14. dubna a poslední 26. května. Zrcadlová kaple je překrásný barokní prostor, nepříliš velký, s kapacitou přibližně 200 míst, takže je ideální především pro komorní produkce. Chci posluchačům nabídnout hudbu různých stylových období a různých žánrů v provedení význačných hudebních osobností. Cílem však není „všehochuť“. Přál bych si ukázat komorní hudbu v nejrůznějších podobách jako neuvěřitelně barevnou mozaiku.
Znáte už jména interpretů, kteří v Klementinu vystoupí? Mám ohromné štěstí, že spousta mých kamarádů mě s myšlenkou komorních koncertů v Zrcadlové kapli podpořila a vyšla mi až neuvěřitelně vstříc. Cením si toho o to víc, že všichni interpreti patří ve svém oboru ke špičkám. Hned na prvním koncertě vystoupí bratři Špačkovi – houslista Josef a violoncellista Petr. Ani jednoho z nich určitě není potřeba blíž představovat. Na druhém koncertě čeká posluchače skutečná rarita: The European Guitar Quartet – Evropské kytarové kvarteto. Tento soubor vznikl teprve před dvěma lety, má mezinárodní složení a sešly se v něm úžasné osobnosti klasické a akustické kytary: chorvatský kytarista Zoran Dukić, český kytarista Pavel Steidl a dva kytaristé němečtí – Thomas Fellow a Reentko Dirks. Každý z nich má samozřejmě i svou vlastní mezinárodní sólovou kariéru. Na třetím koncertě se představí Anna Fusek, fantastická česko-německá flétnistka, která je ale zároveň také neméně talentovanou houslistkou, klavíristkou a herečkou. V Klementinu bude hrát s brněnskou cembalistkou Barbarou Marií Willi. A na závěrečném koncertě vystoupí dva vynikající dechaři – hobojista Vilém Veverka, sólista Filharmonie Brno, a Mor Biron, izraelský fagotista, který dnes působí v Berlínské filharmonii.
Výčet jmen je opravdu úctyhodný. Jaký program vám tito umělci nabídli? Přiznávám, že program zatím ještě není doladěný do posledních detailů. Ale mohu říci, že hned první koncert, na kterém budou hrát bratři Špačkovi, jsme se rozhodli pojmout v trochu odlehčeném duchu – na pomezí žánrů mezi jazzem a klasickou hudbou. Zazní na něm skladby současných autorů, například trio Café music Američana Paula Schoenfielda, Capriccio pro violoncello a klavír Zdeňka Pololáníka nebo Čtyři roční doby v Buenos Aires od Ástora Piazzolly. Špačkovi jsou báječní kluci, je s nimi výborná spolupráce, moc se na ten zahajovací koncert těším. Jistý je už také program posledního koncertu, kde vystoupím s hobojistou Vilémem Veverkou a s fagotistou Morem Bironem. Zahrajeme dvě pravděpodobně nejslavnější díla pro toto uskupení – tedy pro hoboj, fagot a klavír – trio Poulencovo a trio Jeana Françaixe. Oba hlavní protagonisté večera se samozřejmě představí se svým nástrojem také v sólových skladbách.
A co uslyší posluchači zbývajících dvou koncertů? Evropské kytarové kvarteto si připravilo atraktivní program s názvem „Danza“. Uvede na něm virtuózní skladby kytarové legendy Agustina Barriose, vedle nich ale také neméně virtuózní díla Niccola Paganiniho či balkánské taneční rytmy Dušana Bogdanoviće. A program koncertu, na němž vystoupí flétnistka Anna Fusek a cembalistka Barbara Maria Willi, bude sestaven – jak už kombinace nástrojů napovídá – především ze skladeb barokních autorů.
Dát během tak krátké doby dohromady takový počet významných interpretů asi nebyla jednoduchá záležitost… To opravdu nebyla. Anna Fusek se kupříkladu jen několik dní před pražským koncertem vrátí z velkého turné po Americe. A já jsem ohromně šťastný, že kývla, že přijede do Prahy. A za největší zázrak považuji, že se mi podařilo získat Evropské kytarové kvarteto. Jednání o termínu bylo neuvěřitelně komplikované. Nakonec se našla v jejich programu jediná skulina, a to den, kdy se budou vracet z festivalu Guitar Art v Bělehradě. Ještě tentýž týden má Zoran Dukić velký koncert v Moskvě a Thomas Fellow v Mnichově. Jsou to opravdu lidé s nesmírně nabitým kalendářem.
Návštěvnost turistických koncertů v Zrcadlové kapli je nevypočitatelná a někdy závisí i na tak prozaických okolnostech, jako je počasí. Máte připravený nějaký propagační trik, jak nalákat posluchače? Koncerty v Klementinu nepojímám jako primárně turistické. Ba naopak – uvítal bych, kdyby na nich převažovali tuzemští posluchači. V produkčních záležitostech mi zcela zásadním způsobem pomáhá agentura ClassicAll Management Romana Letošníka. Žádné propagační triky jsme nevymýšleli, snažíme se především o to, aby posluchači prožili po umělecké i společenské stránce příjemný večer. Na druhé straně přiznávám, že bychom přece jen rádi naše koncerty ozvláštnili něčím, co není až tak úplně běžné, a napadlo nás spojit je s odbornou degustací vína. Nabídka nápojů včetně vína je na koncertech vcelku běžnou záležitostí, ale my bychom rádi šli o krůček dál. Ke každému večeru by profesionální sommelier připravil určitý typ vína, které by nějak korespondovalo s programem a bylo by samozřejmě na každém koncertě jiné. Že by se zkrátka sommelier ujal profesionálního skloubení sluchových buněk s buňkami chuťovými.
Koncerty v Klementinu budou pro vás krokem do neznáma. Zato váš festival Musica Holešov se řadí mezi nejprestižnější tuzemské akce a na nedostatek návštěvníků si rozhodně nemůže stěžovat. Jak tento festival vznikl? Já jsem v Holešově vyrostl. Narodil jsem se sice ve Zlíně, ale od šesti let jsem s rodiči bydlel v Holešově. Dominantou tohoto města je zámek s velmi bohatou hudební tradicí, sahající do první poloviny 18. století. V tom zámku je překrásný barokní sál, jeden z nejhezčích na Moravě vůbec, který vybudoval hrabě Rottal pro operní představení. Zámek byl v druhé polovině minulého století značně zdevastovaný, po roce 1990 byl dokonce dlouho zavřený, zpřístupněn byl teprve v roce 2009 – po nákladné rekonstrukci, při které byl mimo jiné navrácen hlavnímu sálu jeho původní lesk. Bylo logické pokusit se do těch prostor vrátit to, co tam od prvopočátku patřilo. A díky vstřícnosti vedení města a několika místních nadšenců v čele s JUDr. Novákem se to opravdu podařilo. Nejdříve jsme si mysleli, že budeme rádi, když se nám po prvním ročníku podaří zrealizovat ještě ročník druhý – a rozhodně jsme nepředpokládali, že se festival dočká pěti ročníků. Mám z toho velkou radost.
A na co se mohou posluchači těšit v letošním ročníku? Letošní jarní koncertní řada festivalu sestává ze tří koncertů. 18. března, den po svém koncertě v Klementinu, zahraje v holešovském zámku Evropské kytarové kvarteto, 21. dubna vystoupí výteční Martinů Voices. A věřím, že zvlášť velkým magnetem jarní koncertní řady bude večer 15. května, kdy budou uvedeny tři instrumentální koncerty slavného holešovského rodáka F. X. Richtera. Sólisty budou flétnistka Jana Semerádová, italský hobojista Alfredo Bernardini a maďarská trumpetistka Fruzsina Hara, doprovázet je bude orchestr Collegium Marianum. Program podzimní festivalové řady je před uzavřením. S velkou pravděpodobností přijede finský tenorista Topi Lehtipuu, kterého mohlo pražské publikum slyšet několikrát v Rudolfinu na programech Collegia 1704. On je takový profesionál, že neváhal najít si ve svém zaplněném kalendáři dva dny, kdy přiletěl z Paříže do Holešova, aby poznal sál, kde bude vystupovat, vyzkoušel jeho akustiku a postavení klavíru, a aby podle toho všeho vybral pro své holešovské vystoupení nejvhodnější repertoár.
Neuvěřitelné… A co bude v Holešově zpívat? Písně Jeana Sibelia a Antonína Dvořáka.
(Aktuální informace o koncertech v Klementinu nabízejí webové stránky www.karelkosarek.com a facebookový profil Karel Košárek – klavírista / pianist)
