Olomoucké barokní slavnosti si za léta své existence vybudovaly nepopiratelné renomé a dnes jsou jedním z nejpozoruhodnějších hudebních festivalů nejen ve svém mateřském městě, ale také na Moravě. Letošní ročník se však od těch předchozích bude v mnohém lišit. O změnách v dramaturgii a celkové koncepci festivalu pohovořila Veronika Manová, dramaturgyně a umělecká vedoucí rezidenčního orchestru.
Volantes Orchestra – Létající orchestr – je novým rezidenčním orchestrem (spadajícím pod uměleckou platformu Studio Volantes) festivalu Olomoucké barokní slavnosti. Nejde však o jeho první koncerty. Na jeho webových stránkách toho zatím mnoho není, můžete tedy čtenářům ansámbl trochu přiblížit? Jak a kdy přesně vznikl, kdo jej tvoří a jaké je jeho další směřování? Před dvěma lety jsme se v rámci Olomouckých barokních slavností poprvé pokusili o širší spolupráci v rámci Visegrádské čtyřky, minulý rok jsme orchestr rozšířili do velikosti klasicistního orchestru a společně provedli symfonické skladby významných skladatelů našeho regionu. Letošní rok bude prvním rokem, kdy se setkáme pod názvem Volantes Orchestra. Primárně jde o orchestr bez dirigenta věnující se historicky poučené interpretaci, budeme si však zvát hosty – například již zahajovací koncert vedl dirigent Jakub Kydlíček.
Když už jsme u toho, co přesně představuje platforma Studio Volantes? Jaké jsou plány do budoucna? Název dává tak trochu tušit nestálé, proměnlivé obsazení, je to záměr a snad i premisa tělesa/platformy, nebo pouze moje nesprávná asociace? Platforma vznikla jako jakýsi přístav pro různorodé interdisciplinární projekty. Primární složkou je produkční zázemí, které má pomoci novým kvalitním myšlenkám směrem k realizaci. Jedna z myšlenek je právě Volantes Orchestra věnující se autenticky poučené interpretaci. Jako protipól mohu uvést připravovanou operu Oráč a smrt Emila Viklického, ve které účinkují moderní nástroje a další zcela rozdílné produkce. Platforma má také ambici dalších sekundárních záměrů, jako je například studio. Ve vlastní režii se zaznamenávají všechny hudební i divadelní produkce na Olomouckých barokních slavnostech a budou postupně představovány veřejnosti. Některé další záměry zatím nelze uveřejnit.
Na stránkách orchestru uvádíte, že se nebráníte počinům na poli soudobé hudby. Máte v repertoáru již zařazeny nějaké skladby, které do „soudobky“ spadají? Jak chcete tuto programovou linku orchestru dále rozvíjet? Ano, je to přesně tak, jak říkáte. Pro upřesnění, týká se to hlavně nových kompozic směřujících k estetice staré hudby. Abych uvedla konkrétní příklad, jedná se o skladby a rekonstrukce historických děl, která se nedochovala, a pro jejich uvedení je třeba dílo dokomponovat. Například jako to dělá Vít Zouhar.
Kromě nového ansámblu se bude lišit také dramaturgický koncept Olomouckých barokních slavností – v čem je dramaturgie jiná a jaké její složky chcete dále akcentovat? Navazuje v něčem na předchozí ročníky a koncepci? K dramaturgickému posunu došlo již v loňském roce, kdy nám bohužel převážně scénickou část slavností překazila pandemie. Jednotlivé akce máme rozdělené do pěti pomyslných programových řad. V popředí samozřejmě zůstávají operní představení, významnou část festivalu však přejímají koncerty, a to jak sakrální, tak světské. Také bychom chtěli dát každý rok příležitost mladým talentům historicky poučené interpretace a v neposlední řadě uvedeme několik koncertů komorní hudby. Festival tak otevíráme většímu množství soborů a umělců z Čech i ze zahraničí.
Minulé ročníky byly „více nahuštěné“, odehrávaly se víceméně v jednom měsíci, proč došlo k této změně? Bude festival takto rozvržen i v dalších ročnících, nebo je to zatím jen pokus? O změně koncepce časové posloupnosti jsme uvažovali již několik let. Předně bylo vždy velmi fyzicky náročné provozovat představení každý den po dobu několika týdnů a únava účinkujících se tak promítala do úrovně provedení. Letos budeme mít poprvé prostor věnovat se každému dílu po zásluze naplno.
Co Vy osobně považujete za největší dramaturgickou perlu ročníku 2021? Co by si posluchač opravdu neměl nechat ujít? Myslím si, že bezesporu největším dramaturgickým počinem (a také nejnáročnějším) je rekonstrukce opery comique Gusman Antonína Rejchy. Jeho scénická díla si zatím nacházela cestu na operní pódia velmi zřídka a Rejchova komická opera zazní v České republice vůbec poprvé. Přitom Rejchova hudba je nesmírně invenční, vtipná a zároveň inteligentní – vždyť také působil jako profesor kompozice na pařížské konzervatoři. Podařilo se nám získat skvělé obsazení, v titulních rolích vystoupí bratři Hozové a Dagmar Šašková, režie se ujal Tomáš Studený.
Co bylo pro mě osobně obrovským překvapením, tak to je hudba k melodramu Andromeda a Perseus od Antona Zimmermanna. Jedná se o jedno z jeho posledních děl, ve kterém si opravdu vyhrál s instrumentací, místy směřující až k romantismu. Tomáši Soldánovi se podařilo zrežírovat hereckou složku s vtipem a nadhledem a příběh Andromedy, v hlavní roli s Veronikou Lazorčákovou a Šimonem Krupou, nese obrovský náboj a napětí. Navíc o vizuální složku se postará Kseniya Simonová se simultánní malbou do písku, kterou někteří mohou znát z dechberoucího představení Amerika má talent.
Výrazný podíl produkce orchestru by měly představovat obnovené světové premiéry děl z českých a moravských hudebních archivů. Co v tomto směru čeká návštěvníky Olomouckých barokních slavností 2021? V první řadě to bude obnovená premiéra mše Johanna Gottlieba Naumanna, jejíž opis jsem nalezla v Českém muzeu hudby. Naumannova hudba se v posledních letech propracovává stále častěji do koncertního repertoáru, přitom v době svého vzniku patřila k jedněm z nejpopulárnějších. O tom svědčí i fakt, že se nachází prakticky v každém hudebním archivu na území Čech a Moravy. Také bych chtěla upozornit na počin Marka Čermáka, který s Musicou figuralis uvede v rámci festivalu skladby olomouckého kapelníka Josepha Puschmanna. Marku Čermákovi přísluší veškeré zásluhy v objevování naprosto jedinečných děl, která vznikla na území dnešní Moravy, a nejen zde. Stejně tak budou mít diváci jedinečnou příležitost slyšet mši dalšího olomouckého kapelníka Philippa Jacoba Rittlera, který je podle mého názoru jedním z hudebně nejzajímavějších olomouckých skladatelů minulosti. Rittlerovu mši z Kroměřížského hudebního archivu nastuduje soubor Societas Incognitorum Eduarda Tomaštíka.
Jak se tento přístup projeví na příštích ročnících? Máte již představu, na jaké projekty se mohou posluchači těšit v příštích sezónách? Rádi bychom se pustili do hudební sbírky Tekly Podleské, která je uložena v Okresním archivu v Berouně. Je to další perla z české hudební pokladnice. Zvažujeme několik operních produkcí, musíme však počkat na vývoj protiepidemiologických opatření, i když to je ve značné míře hádání z křišťálové koule, jak všichni víme.
Olomoucké barokní slavnosti jsou neodmyslitelně spjaty s osobou skladatele, uměleckého vedoucího Ensemble Damian a režiséra Tomáše Hanzlíka. Zůstanou jeho díla – a potažmo i jeho inscenace – stále v nějaké podobě na programu festivalu? Inscenace Tomáše Hanzlíka budou uváděny v rámci festivalu Baroko, který probíhá prakticky paralelně s Olomouckými barokními slavnostmi. Půjde tak o dva rozdílně dramaturgicky vyhraněné festivaly, které mohou rozšířit programovou kulturní nabídku města Olomouce.
