Co vše dnes ohrožuje hudební umění! Už i psi… Přirozenou reakcí ohrožené skupiny je snaha semknout se do těsného obranného šiku a nepustit do svých řad nikoho nového. Kvarteto na obrázku pana Hradeckého zjevně zvolilo tuto taktiku. Kéž jim ta soudržnost vydrží. Existují soubory, jejichž členové se po letech soužití chtějí vidět co nejméně, takže si na zájezdech každý kupuje místenku do jiného vagónu. Své pozice si však pevně hájí i hudebníci – individualisté. Třeba dirigenti. Mladý adept tohoto umění má opravdu jen malé šance se do jejich ležení prolomit.
Dalším způsobem, jak se hudebníci sdružují, jsou svatby. Této metody se u nás využívá opravdu hojně. Manželé hudebníci se pak často sejdou v jednom komorním souboru. Skromné honoráře, které pořadatelé nabízejí, se pak alespoň trochu kumulují. Ale běda, když jeden z manželů umělecky roste, druhý stagnuje (třeba proto, že musí kojit). Dochází k napětí, které často vede k rodinným nebo uměleckým malérům.
Kdysi jsme dodávali Evropě geniální skladatele. Dnes se zdá, že jsme velmocí komorních souborů. Čeští umělci tedy nejsou jen obranáři, dokážou v rojnici útočit i na nejvyšší mety. Jen je potřeba připomenout, že útočník potřebuje podporu z týlu. Často se radujeme ze zpráv o úspěších českých muzikantů v zahraničí, ale zapomínáme, že musíme chodit na jejich koncerty, když hrají doma. A propagovat je. Jinak je budou ohrožovat psí smečky – třeba z Bruselu.
