Simona Houda Šaturová patří mezi nejvýznamnější sopranistky v oblasti klasického koloraturního repertoáru. Rodačka z Bratislavy nádherně ztvárnila především sopránové role v Mozartových operách. Její kultivovaný a jiskřivý hlas vyhledávají přední světoví dirigenti jako Christoph Eschenbach, Philippe Herreweghe, Herbert Blomstedt, Helmut Rilling, Neville Mariner a mnozí další. Často a ráda také spolupracuje s Václavem Luksem a Collegiem 1704, třeba při natáčení filmu o Josefu Myslivečkovi Il Boemo. Stejný název nese i koncert, na kterém zazní na počátku listopadu Myslivečkova a Mozartova hudba ve Dvořákově síni Rudolfina. Stejná noblesa a elegance, se kterou zvládá velmi náročné a vysoko položené koloratury, na vás zapůsobí i při osobním kontaktu.
Spolupráce na projektu Il Boemo není vaší první s Collegiem 1704 a Václavem Luksem, ostatně povídáme si po zkoušce na koncerty s mozartovským programem. Čím je pro vás tahle spolupráce výjimečná? Už si ani nedovedu vzpomenout, kdy tahle spolupráce začala. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale mívám vždy pocit, že se do Collegia vracím jako domů, jako když se sejde rodina. Je zde jedinečná a přátelská atmosféra, navíc Václav nás dovede na zkouškách svým enthusiasmem vyprovokovat k co nejlepšímu výkonu. A myslím, že to hodně souvisí s jeho výjimečnou osobností. Tohle kouzlo totiž platí i mimo rámec Collegia. Nedávno jsem v Paříži zažila, že svým elánem a opravdovým ponořením se do díla dokázal na svou stranu získat i cizí orchestr a já byla tehdy na něj moc pyšná.
Vokální či operní tvorba Josefa Myslivečka zní na českých pódiích poměrně výjimečně. Mysliveček bývá někdy označován jako český Mozart, minimálně obecnou estetikou jsou si oba velmi blízko. Jak z hlediska zpěvačky vnímáte rozdíl mezi Mozartem a Myslivečkem? Hraje v tom rozdílu roli i fakt, že Mysliveček je tak trochu „náš“? Určitou roli to hraje, když zpěvák z Čech zpívá českou hudbu, prožívá to trochu jinak a s určitou hrdostí hlavně v cizině. Estetika interpretace obou skladatelů se opravdu velmi blíží, dokonce bych řekla, že na nějaké odlišování Mozarta od Myslivečka není ve vokálním přístupu žádný prostor. Před pár lety jsem měla možnost natočit nahrávku s oběma autory, skladby jsme vybírali z jedné dekády, kdy Mysliveček byl na vrcholu své tvorby a Mozart teprve začínal. Bylo to nesmírně zajímavé srovnání. Od té doby mám dojem, že Mozart na Myslivečka v podstatě plynule navázal a rozvinul jeho vklad do nádherných děl. A musím přiznat, že vedle Mozarta, který je mou první volbou a hudební životní láskou, má dnes už Mysliveček podobně významné místo.
Ve filmu Il Boemo propůjčujete svůj hlas jedné z hereček. Jste obecně příznivkyní těchto filmových postupů? Není vám líto, že tak zůstanete vlastně za scénou? Můj hlas má být ve filmu hlasem Cateriny Gabrielli, která má poměrně velký herecký prostor, takže jsem ráda, že se toho ujala profesionální herečka. Na druhé straně je mi trochu líto, že jsem nemohla zažít ta krásná místa, kde se točilo, a vůbec být součástí atmosféry při natáčení filmu, na který se moc těším. Není to ale žádná tragédie, jsem potěšena, že můj hlas má představovat hlas nejvýznamnější pěvkyně své doby a jsem přesvědčena, že je to tak v pořádku. Navíc úplně za scénou také nezůstávám, se souborem Collegium 1704 chystáme koncert Il Boemo, kde právě Myslivečkova hudba spolu s Mozartovou pražskou hudbou zazní, a na příští sezonu připravujeme velké turné.
Myslivečkův životní příběh představuje pro drtivou většinu posluchačské obce velkou neznámou. Donutila vás účast na natáčení filmu seznámit i s reáliemi jeho života? Tím, že jsem se natáčení filmu vlastně neúčastnila a věnovala mu pouze svůj hlas bez herecké akce, tak jsem do děje zcela nepronikla. Samozřejmě znám obecné informace o jeho životě, ale o to více se těším, až celý film uvidím. (Podle informací redakce byla premiéra filmu posunuta z letošního podzimu na 21. 7. 2022.)
Kde vás mohou čeští diváci v právě probíhající hudební sezoně spatřit a slyšet? Čeká vás nějaký projekt, na který se speciálně těšíte a chtěla byste naše čtenáře pozvat? Popravdě řečeno většina českých projektů už proběhla. Kromě jednoho představení La traviaty ve Státní opeře mě čeká poslední česká koncertní povinnost a radost jedenáctého listopadu, kdy v Rudolfinu spolu s Collegiem 1704 a Václavem Luksem provedeme program, který může být jakousi pozvánkou ke sledování právě filmu Il Boemo. Program toho koncertu propojuje Myslivečkovy árie s dílem Mozartovým a má určitou symbolickou rovinu. Mysliveček se narodil v Praze, a právě zde Mozart později slavil své největší hudební úspěchy. S Myslivečkem ho pojilo dlouholeté přátelství, a dokonce ho považoval za svého krajana. Na koncertě zazní také slavná árie Bella mia fiamma addio a Pražská symfonie.
Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII XI/2021.
