Dirigent, cembalista, hráč na lesní roh, hudební pedagog a dramaturg Václav Luks a jeho pražský barokní orchestr Collegium 1704 budou od října 2012 do května 2013 realizovat myšlenku, kterou byla dnešní doba, slovy klasika, těhotná. Už několik let jsem čekal, jestli s myšlenkou koncepčně promyšleného cyklu přijde Luks, Štryncl, Hugo, Semerádová či někdo jiný. Rudolfinum je přece dispozičně předurčeno pro špičkové koncerty barokní hudby. Nakonec měl nejvíce odvahy a kontaktů Václav Luks. A tak je na světě série sedmi večerů s názvem Hvězdy barokní opery.
Pane Luksi, Praha si již zvykla na pěvecké show světových operních hvězd typu Kaufmanna, Terfela či Garanči. Na podzim dojde k významnému zlomu v prezentaci barokní hudby v Praze. Ve spolupráci s Českou filharmonií jste připravil cyklus Hvězdy barokní opery. Do Rudolfina se tak vrátí po dávnověku Milana Munclingera koncepčně prezentovaná a historicky poučeně prováděná stará hudba. Proč vás napadla právě tato idea a proč Rudolfinum, dosud hlavně chrám symfonické hudby? A jaká je koncepce cyklu? Ano, máte pravdu, pěvecké recitály v Praze již zdomácněly a pražské publikum si určitě nemůže stěžovat na nedostatek příležitostí slyšet živě hlasy velkých hvězd. Náš nový cyklus však nabídne přece jen jiný typ koncertů než ony zmiňované galarecitály, při nichž je hlavním lákadlem samotné jméno sólisty, méně pak výběr repertoáru. Snad nebude znít příliš neskromně, když prozradím, že naším cílem je, aby každý z programů cyklu Hvězdy barokní opery byl pečlivě vybroušeným briliantem, stvořeným speciálně pro Rudolfinum a pražské publikum. Nebude se tedy jednat o reprízy programů, se kterými jsou naši hosté právě na turné, ale o exkluzivní, pečlivě sestavené programy, z nichž každý poodhalí něco z tajemství vokálního umění doby 17. a 18. století. Samostatnou kapitolou jsou pak vánoční a velikonoční koncerty, zaměřené na oratorní repertoár, vztahující se k významným svátkům, v jejichž blízkosti se tyto koncerty konají. Jsem rád, že zmiňujete jméno Milana Munclingera, který byl pro mě totiž vždy velkou inspirací. Máte pravdu, od jeho dob nám takzvaná stará hudba z Rudolfina vymizela. Já jsem si však jistý, že v Praze je pro takový typ koncertů prostor a že publikum bude proudit do Rudolfina na starou hudbu stejně jako v dobách Munclingerových.
To že se celý projekt daří realizovat, je samozřejmě podmíněno mimořádnou otevřeností České filharmonie a jejího ředitele Davida Marečka, do jehož vize Rudolfina jako stánku otevřenému veškerému kvalitnímu umění náš projekt zdá se dobře zapadá. Že najdeme v programech významných evropských koncertních institucí vedle symfonických koncertů široce rozkročenou dramaturgii zahrnující v rámci samostatných cyklů špičkovou interpretaci hudby od gregoriánského chorálu až po soudobou hudbu, není dávno v evropských metropolích novinkou. Stačí nahlédnout do programové brožury vídeňského Konzerthausu nebo pařížské Cité de la Musique.
Páteří celého cyklu budou vaše soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. V sezoně jsou hodně vytíženy. Bude příprava na koncerty vyžadovat mimořádné nasazení a kolik času vám zabere příprava? Koncerty cyklu jsou plánovány s velkým předstihem, a tak není problém vytvořit dostatečný prostor pro jejich přípravu. V závěrečné intenzivní fázi přípravy za účasti všech instrumentalistů a zpěváků se jedná zpravidla o 3 – 5 dní intenzivního zkoušení. Rozsahem hudební přípravy tedy není nijak mimořádný – podobným způsobem připravujeme všechny nové programy. Velkou výzvou je nový cyklus především pro náš management. Starat se o koncertní činnost a běžný provoz obou velmi vytížených souborů a k již několik let úspěšně se rozvíjejícímu cyklu Hudební most Praha – Drážďany přidat nový ambiciózní projekt vyžaduje velkou dávku odvahy.
Možná se najdou čtenáři HARMONIE, kteří neznají historii souboru a pozadí jeho názvu. Proč jste jej založil a k čemu se vztahuje číslovka 1704? Často kladená otázka… Když jsem soubor ještě jako komorní ansámbl se svými spolužáky na plzeňské konzervatoři spoluzakládal, vytkli jsme si za cíl věnovat se cíleně české barokní hudbě. Číslovka 1704 pak v našem případě představuje letopočet. A co že se to vlastně událo 1704…? V tomto roce se objevuje poprvé na hudební scéně erbovní skladatel našich souborů a největší český barokní skladatel Jan Dismas Zelenka. V Praze byla provedena jeho Via Laureata a toto provedení je nejen okamžikem, kdy se Zelenka objevuje na hudební scéně, ale pro mě současně symbolickým začátkem zlaté éry českého hudebního baroka. To, že jsme si letopočet 1704 vetknuli do názvu souboru, bylo tedy jakýmsi symbolickým přihlášením se k zelenkovskému odkazu. Od té doby se spektrum naší činnosti rozšířilo měrou, jakou jsem si nedokázal tehdy představit ani ve snu, nicméně 1704 se stalo značkou, které jsme zůstali věrni i při transformování v orchestr a vokální soubor v roce 2005 a které zůstáváme věrni dodnes.
Do Prahy budete přivážet mezinárodně nezpochybnitelně renomované pěvce a pěvkyně. Je to jen otázka osobních kontaktů nebo i trpělivého jednání s agenturami? Osobní kontakty je jedna věc a jednání s agenturami věc druhá. Samozřejmě osobní kontakt nebo dokonce přátelství a skutečnost, že sólista o spolupráci stojí, jsou velmi důležitá plus. Jednání jsou pak daleko rychlejší a jednodušší. Nicméně trpělivého vyjednávání s agenturou to náš management stejně neušetří.
Bude mít cyklus sponzory, nebo doufáte, že se náklady pokryjí vstupným z „malé“ Dvořákovy síně? A bude vůbec akceptovatelné pro českého milovníka krásného zpěvu? Že finance jsou nejpalčivějším tématem celého projektu určitě nikoho nepřekvapí. Collegium 1704 nese veškerou tíhu finančních rizik a získat významné mecenáše a sponzory pro první ročník projektu se zdá být nadlidským úkolem. Kromě našich tradičních podporovatelů, jako je ministerstvo kultury a Magistrát hl. m. Prahy, jejichž příspěvek do sedmimilionového rozpočtu je sice důležitý, ale spíše v symbolické výši, se zdá, že největším sponzorem nového cyklu bude samo Collegium 1704. Příjem ze vstupného je významnou položkou v rozpočtu, nicméně naším cílem je nabízet publiku v první řadě koncerty s krásnou hudbou a tomuto přání je přizpůsobena i výše vstupného. Věřím, že široké rozpětí výše vstupného (200 Kč – 950 Kč) , zvýhodněná cena abonmá a řada dalších slev umožní každému, aby se na ten „svůj“ koncert dostal.
Začala již subskripce. Jak vypadá v červenci stav prodeje a nabízíte nějaké výhody pro abonenty? Budování nového abonentního cyklu je během na dlouhou trať a ani jsme neočekávali, že by se po vstupenkách zaprášilo hned po zahájení předprodeje, když z řad našich věrných posluchačů Hudebního mostu Praha – Drážďany se rekrutovali právě první abonenti i Hvězd barokní opery, čehož si velmi vážíme. První ročník bude nepochybně bojem o důvěru publika a řada posluchačů se bude spíše rozhodovat až krátce před datem jednotlivých koncertů, než aby si kupovali abonmá hned na celý ročník. Kdo se však pro abonmá rozhodne, získává řadu výhod – kromě ušetření 25 % až 30 % z ceny vstupného jednotlivých koncertů, je možno pořídit si abonmá zvlášť na 1. a 2. polovinu sezony a abonentky jsou navíc přenosné. První čísla z předprodeje vypadají velmi slibně a zaznamenali jsme i zájem ze zahraničí. To je myslím pozoruhodný, pro Prahu ne příliš obvyklý jev, aby k nám jezdili zahraniční návštěvníci cíleně na koncerty stejně, jako se jezdí na koncerty do Vídně nebo do Berlína.
Posviťme si na jednotlivé večery. V říjnu přivezete Raffaellu Milanesi a Saru Mingardo a na programu bude přirozeně italská hudba… S Raffaellou Milanesi spolupracuji často a velmi rád. Jako zpěvačka i osobnost je nesmírně inspirativní. Troufám si tvrdit, že neznám nikoho, kdo slouží hudbě se stejnou vášní, pokorou a opravdovostí. Přestože patří k mladší generaci, má za sebou již řadu pozoruhodných úspěchů. V současné době se například účastní několikaletého projektu provedení Monteverdiho oper v milánské La Scale, pod jehož realizací je podepsaný režisér Bob Wilson. Ani pražskému publiku není Raffaella neznámá. V roce 2011 veleúspěšně zaskakovala za onemocnělou Martinu Jankovou na našem pražskojarním koncertě. Sara Mingardo platí sice za legendu barokní opery, stále častěji se však v posledních letech obrací i k pozdějšímu repertoáru. Možná právě zkušenost se starou hudbou, skvělá práce s textem a schopnost vyjádření nejjemnějších odstínů lidských emocí dělá například z její interpretace Mahlera ve spojení s dirigentem Claudiem Abbadem podle mého názoru naprosto jedinečnou událost… Centrálním bodem programu s názvem „Voce del’anima“ bude slavné Pergolesiho Stabat Mater . Ještě doplním, že program bude mít i instrumentální sólistku, vynikající německou hobojistku Xenii Löffler.
Listopad bude patřit Händelovi a árie a kantáty zazní v podání Roberty Invernizzi… a nejen Roberty Invernizzi. Společně s ní a orchestrem Collegium 1704 vystoupí i Collegium Vocale 1704. Pokud nese program titul „Římský ohňostroj“, pak označení ohňostroj se vztahuje především k Händelovu Dixit Dominus , které je snad nejpůsobivějším a nejvirtuóznějším Händelovým dílem. Roberta Invernizzi disponující zářivým koloraturním sopránem patří bezesporu k nejrespektovanějším händelovským interpretkám dneška.
Advent ve znamení Bacha a jedné z nejgeniálnějších partitur historie hudby – Mše h moll. Proč právě toto dílo? Mši h moll myslím příliš představovat nemusím. Pro nás má provedení tohoto veledíla v Rudolfinu zvláštní symbolický význam. V roce 2005, kdy při příležitosti projektu Bach – Praha – 2005 vznikl pod hlavičkou Collegia 1704 orchestr a vokální soubor, jsme měli příležitost provést toto dílo právě v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro. To byl pro mě, a věřím, že i pro všechny zúčastněné, nesmírně důležitý a povzbudivý okamžik, na který se nezapomíná. Proto jsem velmi šťastný, že se do Rudolfina se Mší h moll po šesti letech vracíme. Navíc máme příležitost si dva dny po pražském koncertě radost z jejího provedení zopakovat ve slavné Chapelle Royal ve Versailles.
Lednovému koncertu jste dali přídomek Benátský karneval. Hostem bude excelentní, u nás kupodivu málo známý tenorista Topi Lehtipuu. Je podtitul dán jenom efektní hudbou Antonia Vivaldiho, nebo bude karnevalové veselí přítomno explicitněji? Masky a gondoly sice nechystáme, ale po diskusi se sólistou jsme dramaturgii koncertu rozšířili o výlet do světa Vivaldiho benátských předchůdců. První polovina programu bude tedy zasvěcena skladatelům, jako je Claudio Monteverdi nebo Francesco Cavalli, a teprve v druhé polovině nám Topi Lehtipuu představí operní hudbu Antonia Vivaldiho v podobě, v jaké ji publikum obvykle nezná. Nechci ale prozrazovat příliš… Topi je nejen fantastický zpěvák, ale i velmi akční a aktivní umělec v pravém slova smyslu. Žije sice v Paříži, ale sám je uměleckým ředitelem festivalu v Turku, zpívá hudbu od Monteverdiho po soudobou hudbu, věnuje se opeře stejně jako písňovému repertoáru… Jeho rádius je prostě obdivuhodně široký. To, že u nás není příliš známý, je velmi překvapivé – vždyť je pravidelným hostem Pařížské opery i salcburských festivalů, exceloval v Glyndebourne v Mozartovi (například Così fan tutte ) stejně jako v úžasné inscenaci Stravinského Život prostopášníka . Je to navíc velmi sympatický a přímý člověk bez jakéhokoliv náznaku hvězdných manýr.
Únorový koncert má motto Mezi nebem a zemí. A další výrazná zpěvačka – Sonia Prina… V posledních letech začali milovníci opery s údivem objevovat fascinující svět kastrátů doby baroka, řada dnešních vynikajících kontratenoristů přijala kastrátský repertoár za svůj… Pozoruhodné je však, že v italské opeře doby baroka se kontratenoristé vůbec nevyužívali a v případě, že nebyl k dispozici kastrát, byl zpravidla nahrazen ženským hlasem, eventuálně se role transponovala pro jinou hlasovou polohu. Sonia Prina je jednou z mála altistek, které zpívají virtuózní kastrátský repertoár. Disponuje nezaměnitelným témbrem, omračující koloraturou a strhujícím charisma … A proč „Mezi nebem a zemí“? Program je koncipován jako pocta kastrátům a chtěli jsme představit jejich repertoár v plné šíři – tedy operu i duchovní hudbu.
Březen bude komunikovat s prosincem – Bachovy Janovy pašije. Ty byly provedeny nedávno v Čechách a na Moravě několikrát. V čem bude tento koncert jiný? Každé provedení ať Janových nebo Matoušových pašijí je pro mě nové. U těchto děl nehrozí rutina nebo že by nám jejich provedení zevšedněla. Navíc s Janovými pašijemi jsme podobně propojeni jako se Mší h moll. O jejich provedení jsem snil již během svých studií na plzeňské konzervatoři a později se staly „Janovky“ prvním dílem, které jsme s Collegiem Vocale 1704 nastudovali. V Praze se tentokrát představí poprvé v roli Evangelisty jeden z nejrespektovanějších současných představitelů této role – německý tenorista Markus Brutscher.
Koncert 7. května bude nejen posledním v sezoně, ale možná i vrcholem pro účast slavné sopranistky Véronique Gens. S Véronique Gens se setkáme poprvé a její koncert se poněkud odlišuje od těch předcházejících. Dramaturgicky je program ukotven v druhé polovině 18. století a titul „Revoluce v opeře“ prozrazuje, že tématem bude operní reforma Gluckovy doby. Kromě Glucka chceme vedle sebe postavit Mozarta a Myslivečka. Posledně jmenovanému skladateli se budeme na jaře věnovat velmi intenzivně. Bezprostředně před koncertem s Véronique Gens uvedeme na scéně Stavovského divadla jeho operu l’Olimpiade a na konci května pak oratorium La Passione. V obecném povědomí bývá Mysliveček často řazen mezi „kleinmeistery“ a takzvané „Mozartovy předchůdce“, a pokud někdo jeho hudbu zná, pak především jeho instrumentální skladby. Mysliveček byl však především operním skladatelem, a sice jedním z nejúspěšnějších tvůrců žánru pozdní opery seria. Jeho operní hudba je zářivá, virtuózní a velmi krásná. O jejích kvalitách svědčí i fakt, že mladý W. A. Mozart se před starším kolegou hluboce skláněl. Přátelství Myslivečka a Mozarta tak bude dalším tématem koncertu s Véronique Gens.
Zařazení Myslivečkovy hudby je velmi cenné. Byla to vaše nabídka? A jak byla přijata? S počátečními rozpaky, nebo s nadšením? Již delší dobu se snažím pomáhat návratu Myslivečkovy hudby na koncertní pódia a všichni zpěváci, ať už to byla Vivica Genaux nebo Adriana Kučerová, kterým jsem navrhl Myslivečka zpívat, přijali jeho hudbu s nadšením. Snad je to i tím, že dokázal skvěle psát pro lidský hlas. Catarina Gabrielli – slavná sopranistka Myslivečkovy doby – prohlásila, že nikdo nedokázal psát pro její hlas tak jako „il Boemo“. Věřím tedy, že i Véronique Gens hudba našeho krajana osloví.
Koncepčně připravovaná „barokní“ hudba by měla zůstat trvalou součástí života Rudolfina. Plánujete už teď sezonu 2012/ 2013? Plánujeme pokračování cyklu a jeho rozšíření i mimo žánr opery. Vokální hudba však zůstane i nadále významnou součástí našeho cyklu a pro další ročníky chystáme koncerty se sólisty, jako jsou Bejun Mehta, Vivica Genaux nebo Martina Janková.
