Baroko a jazz – dobrodružství improvizace. Pod tímto heslem se o slovo hlásí patnáctý ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae. „Staňte se mezi 29. květnem a 26. červnem 2010 naslouchajícími cestovateli či cestujícími posluchači,“ vyzývá festivalová propagace. Pro ty, kdo netuší, proč je v souvislosti s hudebním festivalem zároveň řeč o cestování, připomeňme: Concentus Moraviae nemá jedno konkrétní místo konání, která jsou vybírána pečlivě: zámecké sály s freskami, skleník, sály s Muchovou Slovanskou epopejí, kostely, baziliky, zámecké knihovny.
Jak už bylo řečeno, spojí letošní program starou hudbu a jazz. Leckomu to možná připadá jako mesaliance, vždyť mezi těmi dvěma hudebními světy leží staletí, ale tak vzdálené si zase nejsou.
Spojnicí je tu zejména improvizace, která je vlastní jazzu i staré hudbě. Václav Luks, který byl dramaturgem programu z oblasti staré hudby o tom poutavě píše na internetových stránkách festivalu: „Když poplujeme proti proudu času ke kořenům evropské hudební kultury, zjistíme, že čím více se vzdalujeme břehům 21. století, tím méně informací o způsobu provádění hudby se nám dostává, a čím je hudba starší, tím jednodušší a víceznačnější je její zápis. Invence, fantazie a schopnost improvizace vycházející ze vzdělání a řemeslného umu hudebníka byly v minulých staletích nedílnou součástí procesu vzniku hudebního díla.“ A dodává: „Potřeba vyjádřit emoce slovem v blues nebo v italské monodii začátku 17. století, touha po pohybu nacházející svůj odraz v hudbě swingové éry či francouzských tancích doby baroka nebo invence improvizujícího instrumentalisty – ať již to byl nepřekonatelný Johann Sebastian Bach na varhanách Svatotomášského kostela v Lipsku nebo bezejmenný černý Američan vytrubující na trumpetu kdesi na předměstí New Orleans – to vše jsou příklady projevu svobodné lidské kreativity, která v řeči tónů nacházela svůj nejpřirozenější prostředek realizace.“
