Vlastně by titulku slušel otazník. Není totiž jisté, zda k události opravdu dojde. I tak je ovšem zajímavé ji zaregistrovat. Anglický dídžej Jon Morter vyzval své příznivce, aby udělali vše pro vítězství půl století staré kompozice Johna Cagea nazvané 4‘33“ ve vánočním žebříčku nejprodávanějších hudebních singlů. Čili, aby sváteční hitparádu na britských ostrovech ovládlo 273 vteřin ticha.
Není to poprvé, kdy se fanoušci seskupení v nějaké skupině či sociální síti na internetu pokoušejí ovlivnit výsledky hitparády. Morter v těchto aktivitách už několik let hraje prim. Je to svým způsobem jeho soukromá válka se Simonem Cowellem, hudebním manažerem, podnikatelem a profesionálním porotcem televizních soutěží pěveckých talentů. Stalo se totiž nechvalnou tradicí, že vánočnímu vydání žebříčku v Británii vévodí nahrávka některého z Cowellových objevů.
Morter, iritovaný nadprodukcí televizních hvězdiček, jejichž uměle vyšlechtěná sláva bývá krátká, začal přemlouvat internauty na portálu Facebook, aby svými nákupy v předvánočním týdnu pomohli k vítězství skladbě, která by narušila zavedený koloběh. Před dvěma lety se to nepodařilo, ale už loni se na první příčku hitparády vyšvihla písnička skupiny Rage Against The Machine nazvaná Killing In The Name Of, která se svým radikálním postojem proti velkým korporacím vlastně obracela i proti způsobům, které do hudebního průmyslu vnášejí lidé jako Cowell. A protože Britové považují první místo ve vánoční hitparádě za jakýsi popkulturní fetiš, média se po celé týdny rozepisovala o celé akci a jejích výsledcích. Morter triumfoval – nejen že se mu podařilo zabránit vzestupu vlny hudební průměrnosti, ale protestem, který organizoval, se také zapsal do povědomí široké veřejnosti.
Letošní akce jde zase o krok dál: tipem na vánoční No. 1 je dílo avantgardního skladatele řazeného spíše do oblasti takzvané vážné hudby. Má anarchistická provokace nazvaná Cage Against The Machine šanci na úspěch? Připravována je profesionálně. Každý z účastníků se zapíše do seznamu – přesněji zapíše svoji mailovou adresu. V prosinci na ni dostanou zprávu připomínající, že je třeba zakoupit nahrávku 4‘33“. Bude tu uveden i příslušný link k elektronickému nákupu, protože je třeba koupit jednu konkrétní „nahrávku“, aby se hlasy netříštily.
Cage udělal vše, aby jeho skladba byla traktována jako každé jiné hudební dílo – ačkoli v ní nezazní jediný tón. Partitura je rozdělena na tři věty – 33“, 2‘40“ a 1‘20“. Poprvé byla skladba veřejně provedena v roce 1952. Klavírista (a sám také skladatel) David Tudor, seděl tiše za klavírem a jen zvedal a pokládal víko klávesnice, aby naznačil, že skončila jedna věta a začíná druhá. Frank Zappa skladbu nahrál v roce 1993 na albu A Chance Operation, které bylo cele věnováno dílu Johna Cagea. Když v roce 2004 vysílala BBC skladbu v přímém přenosu ze zcela zaplněného koncertního sálu Barbican Centra, musela na dobu produkce vypnout svůj havarijní systém, který automaticky pouští hudbu, pokud je ve vysílání na delší dobu ticho.
Co by akci řekl John Cage? „Možná by jen zvedl překvapeně obočí,“ napsal v Guardianu Tom Ewing. Podle jeho názoru by se skladateli mohl zamlouvat úmysl využít 4‘33‘‘ k zastavení Simona Cowella a dalších takových. Vždyť vznik skladby byl motivován obdobně. „Chtěl bych napsat výtvor složený jen z ticha a prodat ho společnosti Muzak,“ řekl Cage už na sklonku čtyřicátých let. Specialitou Muzaku byla hudba jako kulisa – desky plné skladeb příjemných možná uchu, ale bez výraznějších uměleckých kvalit.
