Jedním z důvodů je, že i když je tento repertoár vcelku rozsáhlý, já jsem chtěl změnu. Vždy jsem chtěl dělat více komorní hudby. Nyní chci nahrát sólovou desku, která bude nahrána na dvou nástrojích: mých „normálních“ stradivárkách a na barokních houslích.
Jaká přesně je dramaturgie této další nahrávky?
Je to YsaÓe, Paganini a potom také Bach na staré housle.
Jaká je vaše zkušenost se starými houslemi? Jak dlouho se jimi zabýváte?
Hraji na ně nyní přes dva roky. Dělám to pravidelně, takže je to teď moje „druhé povolání“.
Střídáte nástroje také během koncertu?
Samozřejmě.
Je to technický problém?
Nejprve to pro mě bylo velmi zvláštní. Teď už jsem si zvykl a cítím se při tom velmi pohodlně. Hrají na starý italský nástroj. Vše, co používám, je originální. Musel jsem se naučit hlavně odlišnému, menšímu tlaku na nástroj.
Jak jste přišel na myšlenku hrát také na barokní housle? Pro interpreta, který absolvoval už první fázi své úspěšné kariéry na „moderní“ nástroj, je to docela neobvyklé, nemyslíte?
Vždycky jsem se chtěl více věnovat Bachovi. A mému nástroji pro jeho interpretaci vždycky něco chybělo. Vždycky mi na nich v Bachovi scházely barvy. Na barokní housle se dá realizovat to, co jsem si představoval. Až uslyšíte barokní housle, pochopíte, proč je mám tak rád. Ostatně já rád hraji na různé nástroje. V letošním roce budu také poprvé nahrávat na violu, což jsem nikdy předtím nedělal.
Objevil jste něco při interpretaci Bacha na starý nástroj, co by vám předtím nikdy nepřišlo na mysl?
Hlavně tento nástroj po mně vyžaduje novou smyčcovou techniku a jiné frázování. Také není potřeba tolik vibrata, protože střevové struny vibrují samy o sobě více než kovové.
Uslyšíme vás hrát na starý nástroj také v Praze?
Ano, nahrávám totiž onu sólovou desku vzápětí po svém pražském vystoupení. Bude to pro mě poslední příležitost si tento repertoár zahrát živě.
Není zcela běžné hrát úplně sólový koncert, bez orchestru, bez klavíru. Jaké jsou vaše zkušenosti s touto formou a jak při ní udržujete publikum v napětí?
Před dvěma lety jsem tento typ koncertu hrál ve všech velkých městech – v Londýně, v Paříži a v mnoha dalších. Zkušenost ukazuje, že publikum miluje housle, že nepotřebuje klavírní doprovod.
Jaký je rozdíl při dramaturgii koncertu pro sólové housle oproti komornímu koncertu s doprovodem.
V první řadě je repertoár pro sólové housle velmi zvláštní. Třeba YsaÓovy sonáty jsou velmi koncentrované ve struktuře a v barvě a vyžadují od interpreta velké vydání sebe sama a energii. A když stojíte na jevišti sám před posluchači, oni vám také svým způsobem odpovídají. Koncentrace u sólového koncertu je tudíž větší než u recitálu s klavírním doprovodem. Pozornost je přitahována pouze na housle, protože se jedná o jistý typ „one man show“.
Připravujete se nějakým zvláštním způsobem na natáčení sólové desky? Musí to být zvláštní pocit stát ve studiu sám bez odezvy jiných hudebníků.
Já s nahráváním nemám problémy, užívám si ho a těším se na něj. Absence publika mi nevadí, to si představuji.
V Praze budete hrát také sólovou sonátu Rodiona Ščedrina. Mohl byste říci něco více o této ne úplně známé skladbě?
Tato kompozice byla napsána speciálně pro Bachovo výročí. Ne přímo pro mě, ale vybral jsem si ji, protože používá citáty z Bacha a můj program celý krouží kolem něj. Ščedrin vybral citáty z První sonáty a z Partit . Skladba je vybudována na principu tématu a variací. Používá princip ozvěny, a proto se jmenuje „Echo „. Je to velmi velmi obtížná kompozice. Je technicky náročná, virtuózní a vyžaduje od hráče hodně cvičení.
Jaké jsou vaše další nahrávací plány po uzavření tohoto sólového projektu?
Bude to pak Brittenův Koncert pro violu , pak se předpokládá kompletní nahrávka všech Bachových sonát a partit na barokní housle a pak se opět vrátím ke koncertům – Lalově a Saint-Saënsově.
V HARMONII teď vychází seriál o strunách – mohl byste tedy našim čtenářům na závěr prozradit, jaké ostrunění používáte vy?
Na moderních houslích používám pro struny G, D, A značku Pirastro a na nejvyšší struně E pak Thomastik. Na barokních houslích mám nataženy střevové struny Dlugolecki.
Děkuji vám za rozhovor. Jistě mohu za naše čtenáře dodat, že se těší na váš recitál.
