Priessnitzovy léčebné lázně ve spolupráci s Melodia Art Management Richarda Pohla připravily na první listopadové pondělí opravdovou hudební lahůdku. Zrcadlovým sálem se 3.11. 2014 nesly tóny děl našich hudebních velikánů, ale také soudobé dílo z pera známého muzikologa a pedagoga Miloše Štědroně.
Pane profesore, při vyslovení Vašeho příjmení se jesenickým příznivcům klasické hudby vybaví učitel hry na flétnu Jan Štědroň, který byl svého času také organizátorem a lídrem Hudební mládeže v Jeseníku. Je to náhodná shoda, anebo příjmení Štědroň a hudba jedno jsou? Flétnista a výborný hudebník Jan Štědroň je můj bratranec. Jsme součástí hudebního rodu, jehož genealogie by zabrala celé vydání Jesenického týdeníku. Zakladatelem našeho rodu byl můj dědeček František Štědroň, jenž přesídlil koncem XIX. století na Moravu. Narodil se roku 1868 ve východočeských Holicích, kde se učil hudbě u Čeňka Holuba. V roce 1895 přešel na Moravu, nejprve do Brna, potom do Vyškova, kde celoživotně působil jako kapelník a regenschori. Dědeček byl výjimečně hudebně nadaný instrumentalista, jenž sedm let působil ve vyškovské posádkové hudbě. Virtuózně hrál na kontrabas, což neuniklo Leoši Janáčkovi, který si ho vyžádal k provedení své kantáty Amarus.
Ze dvou dědečkových manželství vzešlo šest dětí, přičemž všichni zdědili lásku k hudbě, ale profesionálně se jí věnovali jen někteří. František byl vynikajícím kontrabasistou. Vladimír vystudoval v Praze práva, konzervatoř a mistrovskou školu u Josefa Suka. Můj otec Miloš absolvoval přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity obory geografie a geodézie.
Působil jako prokurista v Cyrilometodějské záložně v Brně. Hudební geny ale nezapřel. Bravurně ovládal hru na housle a violu. Bohumír vystudoval filozofickou fakultu. Disertoval u Vladimíra Helferta na hudební vědě. Po úspěšné habilitaci byl jmenován profesorem na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Nejmladší dědečkův syn Jan absolvoval hru na housle na kroměřížské konzervatoři. Po delším působení v rodném Vyškově se vrátil zpět, aby na tamní konzervatoři vychovával budoucí houslovou generaci.
K tradici našeho hudebního rodu se kromě mé maličkosti hlásí synové z prvního manželství Jan a Jiří (zpěvák a herec), Stanislava Střelcová Štědroňová (rozhlasová hudební redaktorka v Praze), Bohumírův syn Bohumír (matematik, prognostik a výborný pianista) a konečně můj syn Miloš Orson Štědroň (profesor Pražské konzervatoře). Jeho jméno najdete za řadou scénických hudeb, muzikálů a dalších skladeb, za což byl oceněn prestižní cenou Alfréda Radoka etc. Tak to je hrubý nárys našeho rodu. Moje matka byla učitelka hudby a absolventka konzervatoře v době Janáčka atd. atd…
Slavný muzikál Balada pro banditu by nebyl tak znám a oblíben, kdyby se jeho dějem netáhly nitky pavučin v podobě jímavých melodií , kterými jste ho ověnčil. Jak na tuto práci s odstupem času vzpomínáte? No, slavný muzikál. Řekněme, bez předstírané skromnosti, raději jen trochu známý muzikál. Psal jsem ho od vánoc 1974 do dubna 1975, kdy měl premiéru v mém domovském divadle Husa na provázku, jež jsem spoluzakládal. V té době zde působila 16letá konzervatoristka Iva Bittová, mladý Miroslav Donutil a kapela, kterou jsme v divadle společně postavili. Prakticky jsme museli za dva dny stihnout jeden song z celkového počtu třiceti pěti. Vše aranžovat, spojit s akcí, choreografií a dalšími kroky, jež konečné dílo vyžaduje. No a pak jsem se k tomu mnohokrát znovu vracel – při filmování, při dalších inscenacích atd. Baladu uvedlo tak asi třicet divadel u nás, na Slovensku a v Polsku…
Pane profesore, co Vás motivovalo k přepsání notového zápisu citovaného muzikálu pro violoncello a klavír, to je pro komorní provedení? Impulzem k přepsání byla výzva mého přítele a vynikajícího violoncellisty Bledara Zajmiho. Vybral jsem několik melodií a zaranžoval je. Melodiarium Balady pro banditu jsem použil vícekrát. Například ústřední melodii ritornelu z písně Křížem krážem chodím jsem využil ve violoncellovém koncertu už někdy okolo roku 1980. Pro Bledara a jeho vynikajícího pianistu Pohla to šlo samo od sebe…
Mladí umělci Bledar Zajmi a jesenický rodák Richard Pohl se mi svěřili, že chystáte natočení nového CD, kde zazní také další Vaše skladby. Předpokládám, že nový nosič by měl obohatit nabídku vánočního hudebního trhu? Oba umělci budou natáčet mé violoncellové skladby na CD. Ale při dnešní totální krizi CD průmyslu a mé manažerské nemohoucnosti to vydá sotva někdo jiný než já vlastním nákladem – tak 100, maximálně 200 kusů….Ale nevadí, hlavně že bude album na světě.
