Pod heslem Lion in the world of music – Lev v říši hudby – se Supraphon vrhl do víru oslav šedesátých narozenin. Tak jako byla Česká filharmonie vždy považována za vlajkovou loď tuzemských orchestrů, stejně tomu bylo se Supraphonem v nahrávacím byznysu. Supraphonský lev udával desítky let tón nejen doma, ale s výjimkou Sovětského svazu v celém bývalém východním bloku. Ne vždy v šedesátileté historii firmy byl však tento lev hrdý, suverénní. Nastaly historické okamžiky, kdy byl spíše bezzubý.
Hrdý rozjezd českého gramoprůmyslu
Vydavatelská společnost Supraphon sice slaví v letošním roce roce šedesáté výročí založení, nicméně prehistorie vydávání zvukových nahrávek v Čechách sahá až do období tak zvané masarykovské 1. republiky. Už v roce 1929 totiž získává pražská obchodní společnost Ravitas exkluzivní práva pro prodej výrobků německé společnosti Ultraphon AG, která vydávala též gramodesky s etiketou Supraphon. O rok později vzniká konkurenční společnost Esta. V roce 1932 vyhlašuje německý Ultraphon bankrot a jeho aktiva kupuje právě Ravitas. Pro Českou republiku si nechává registrovat značku Ultraphon a pro ostatní svět s malými výjimkami poprvé i značku Supraphon. Na etiketě Ultraphon se začínají objevovat přední čeští umělci z oblasti populární a vážné hudby. Například skvělou sérii natočil Jan Kubelík, jeden z nejlepších světových houslistů 1. poloviny 20. století. V 30. letech odcházejí z českého trhu kvůli clům významné značky Parlophon a Odeon, a tak konkuruje domacím labelům Ultraphon a Esta pouze The Gramophone Co. Ltd s labely Columbia a HMV. Úspěšná produkce dobové pop music financovala produkci vážné hudby, které byla věnována velké péče. Objevil se pozoruhodný pokus o soubornou edici klasiků české hudby a byly vydávány nahrávky se světovými dirigenty. Unikátní byl velký projekt vydání řady skladeb duchovní hudby po značkou Musica sacra. Dobrý vkus vládl i v populární hudbě, vyšla například Žebrácká opera Kurta Weilla a hodně vycházely desky E. F. Buriana, nahrávky Wericha a Voskovce. Snímky Ultraphonu byly chváleny kvůli technické čistotě a originální dramaturgii. V době nacisty ovládaného protektorátu Böhmen und Mähren vyšlo na etiketě Ultraphon hodně české hudby, například Dvořákovy Biblické písně , Dumky v podání Pražského klavírního tria a Smetanův 2. smyčcový kvartet v interpretaci Sukova kvarteta.
Pod kuratelou státu
Barvitou historii gramofonového průmyslu v Československu poznamenala po druhé světové válce politická rozhodnutí, jejichž cílem bylo dostat tuto citlivou oblast pod kontrolu ministerstva informací, jež ovládali už v roce 1945 komunisté. Díky jednomu z tak zvaných Benešových dekretů byl gramofonový průmysl v Československu v roce 1945 zestátněn, tudíž o značný majetek přišly společnosti Deutsche Grammophon Gesselschaft, Telefunken, The Gramophone Company, Electrola, samozřejmě včetně firem Ultraphon a Esta. Je zajímavé, že v té době byly některé snímky Ultraphonu lisovány na etiketě Supraphon U a nově natáčené snímky pro export na etiketě Mercury, jež je dnes labelem společnosti Decca Music Group Limited.
Znárodněním 1. ledna 1946 došlo ke konečnému zničení konkurenčního prostředí, neboť značky Ultraphon a Esta se dostaly pod jednu střechu. O tři roky později pak byl pro exportní účely národního podniku Gramofonové závody ustaven Supraphon. Na deskách se objevil symbol lva s lyrou. Státní Gramofonové závody kontrolovaly vše – od vývoje a výroby hmoty na lisování gramofonových desek, přes nahrávání až po distribuci a prodej zvukových nosičů. Celá tato koncepce souzněla s neblahým dobovým trendem národního a socialistického hospodářství a kultury. Záznam hudby nebo slova tak sloužil jednak ke zpracovávání obyvatelstva, jednak k reprezentaci v zahraničí. K tomu nebylo zapotřebí konkurence, a tak byla systematicky likvidována, což bylo završeno na počátku 50. let.
Doba Ančerla a Talicha
Právě zde došlo k zvláštní anomálii. Přestože byla celá kultura pod politickou kontrolou komunistické strany, tak vzniklo vedle dobově ideologických titulů, jež právem zapadly, mnoho nahrávek klasické hudby velké hodnoty. Politická podpora vážné hudbě přinesla paradoxně projekty, jež se ukázaly později jako nadčasové a konkurující zavedeným labelům západní Evropy. Vznikla řada nahrávek dirigenta Karla Ančerla s Českou filharmonií, jež v remasterované podobě upoutaly v posledních letech jako kolekce Karel Ančerl Gold celý kulturní svět. Podobně je tomu s nahrávkami Václava Talicha, jejíž digitálně remasterovanou podobu vydává Supraphon od roku 2005. Tím, že Supraphon úzce spolupracoval s ruskými umělci, mohly vzniknout nezapomenutelné nahrávky s Davidem Oistrachem, Svjatoslavem Richterem a tak dále. Velkou pozornost věnoval Supraphon vydávání soudobé vážné hudby. Mimořádný význam pro popularizaci hudby mezi nejširším okruhem lidí měl rozjezd Gramofonového klubu, který byl mimořádně úspěšný.
Navzdory normalizaci
Šedesátá léta přinesla nový vítr do plachet českého gramofonového průmyslu. Díky reorganizaci z počátku roku 1961 se vydávání desek sloučilo s vydáváním hudebnin pod hlavičku Státního hudebního vydavatelství a naopak se oddělilo od výroby. Hlavními vydavatelskými úkoly byly souborné edice Smetany, Dvořáka a Janáčka, soudobé české a slovenské hudby a pořizování nahrávek staré české hudby pro edici Musica Antiqua Bohemica. V roce 1967 došlo k operaci, jež poněkud komplikuje sledování historie Supraphonu. Tehdy se totiž nařízením vlády přeměnilo Státní hudební vydavatelství na Supraphon se změnou platnosti k roku 1961. Začátek roku 1961 tedy není jen dobou vzniku SHV, ale i národního podniku Supraphon, gramofonové desky a hudebního vydavatelství. V šedesátých letech začaly být aktivní v Supraphonu takoví hudební velikáni jako houslista Josef Suk, pianista František Rauch, Smetanovo nebo Vlachovo kvarteto a intenzivně i nadále pracovala Česká filharmonie. Jediným konkurentem Supraphonu na českém trhu byl Panton, vydavatelství Svazu československých skladatelů, jenž začal vydávat desky od roku 1967. Velmi pozitivně, zvláště v oblastech populární hudby a mluveného slova, působilo uvolnění před rokem 1968. O to krutější bylo ochlazení a tvrdá cenzura v 70. letech. Nicméně edice vážné hudby, která tvořila přibližně 50% celé produkce Supraphonu, nebyla v ohnisku politické normalizace a byla doma i v zahraničí velmi oceňována. Zajímavé je, že tehdy firma vydávala například více francouzské hudby než jakýkoliv francouzský label a že získala kolem dvaceti zahraničních cen. Od konce 60. let vznikaly projekty, které tvoří dodnes živý kmenový repertoár: komplet Beethovenových symfonií s Českou filharmonií a Paulem Kletzkim, Beethovenovy klavírní koncerty v podání Jana Panenky, orchestru FOK a Václava Smetáčka. Mimořádné postavení měl šéfdirigent České filharmonie Václav Neumann. Ve vrcholné formě postupně realizoval symfonické komplety Dvořáka, Martinů a Mahlera. Dalším významným projektem byl komplet Beethovenových houslových sonát s Josefem Sukem a Janem Panenkou. Smetanovo kvarteto, jež se probojovalo do světové špičky, realizovalo nahrávku Beethovenových smyčcových kvartetů. Supraphon dal prostor i barokní hudbě a souboru Ars rediviva Milana Munclingera, čímž zachytil úsvit evropské renesance staré hudby. Je zajímavé, že v době tuhé cenzury a oklešťování kultury vydával Supraphon zajímavé licenční nahrávky (Deutsche Grammohon, Decca, EMI, Sony): Leonard Bernstein s New York Philharmonic, Herbert von Karajan s Berliner Philharmoniker, Beethovenův Trojkoncert ve hvězdném ruském složení – Oistrach, Rostropovič, Richter.
Nová šance
Éra samostatného Supraphonu vzala za své s příchodem roku 1983, kdy byly opět sloučeny všechny podniky gramofonového průmyslu do podniku se střechovou organizací VHJ Supraphon. Snaha o centralizaci hudebního průmyslu skončila na přelomu let 1988 – 1989. Nové osamostatnění pak přineslo definitivní oddělení vydavatelství Supraphon od ostatních částí – nakladatelské, vydavatelské, výrobní a prodejní. V roce 1992 vznikla akciová společnost Supraphon a skončila tím více než čtyřice- tiletá historie státního hudebního průmyslu v Československu. Od 90. let do dneška trvá nová éra Supraphonu, která sice nebyla bez komplikací, ale která navázala na slavnou uměleckou minulost. Podstatnou část tohoto období byl Supraphon cennou součástí holdingu Bonton, jenž zasáhl i do oblasti produkční, filmové, rozhlasové a nakladatelské. Supraphon, i když do značné míry autonomní, byl znovu částí mamutího podniku. Jelikož řadu let nemohl podnikat v oblasti pop music a nemohl tudíž ani využívat v tomto směru svůj archiv, zaměřil se tvůrčím způsobem na oblasti klasické hudby a mluveného slova, kde zářili hlavně členové dvou divadel: Spejbla a Hurvínka a Járy Cimrmana. Ve vážné hudbě objevil Supraphon umělce, kteří jsou dnes hvězdami české hudby a nezřídka sklízejí obdiv v zahraničí: pěvkyně Dagmar Pecková a Eva Urbanová, violoncellista Jiří Bárta, houslisté Gabriela Demeterová, Pavel Šporcl a Bohuslav Matoušek, pianisté Ivan Moravec, Igor Ardašev a Jitka Čechová, Škampovo kvarteto, Panochovo kvarteto, dirigenti Jiří Bělohlávek a nově Jakub Hrůša, soubory Musica Florea a Schola Gregoriana Pragensis a další. Významným způsobem ovlivnil úroveň supraphonských projektů dirigent Sir Charles Mackerras, jeden z nejznámějších znalců a propagátorů české hudby. Supraphon však nežije jenom novými projekty, konečně má možnost a vůli zabývat se svou mimořádnou sbírkou zvukových záznamů z let 1929 – 1992, jež byla v roce 1998 prohlášena za kulturní památku. Ve svém celku je to unikátní historický pramen, jemuž dává částečně nový život. V této souvislosti není bez zajímavosti, že Supraphon začal znovu využívat kdysi slavnou značku Ultraphon, a to výhradně pro „neklasické“ projekty. Vizitkou tohoto sublabelu je například vydání písniček Jiřího Voskovce a Jana Wericha. I v době celosvětové stagnace vydávání zvukových nosičů se Supraphon snaží být dynamickou součástí gramofonové současnosti, o čemž svědčí nejen řada ocenění (nominace na Grammy a na cenu Gramophone, několik prestižních cen na MIDEM, řada ocenění tuzemské soutěže Ceny Harmonie), nové zajímavé projekty, ale i využívání nových nosičů. Na počátku 90. let to byl přechod na CD, dnes hlavně díky kooperaci s BVA International využívání DVD-Video. Jestli Supraphon dostojí svým symbolickým závazkům, daných slavnou minulostí, ukáže budoucnost. V současné době hledá svou novou tvář a koncepci. V poslední době zastiňuje klasickou hudbu populárnější, širokospektrální vrstvy produkce. Zvláště ve světě však Supraphon vítězí Dvořákem, nikoliv superstarovými kometami. Přejme mu v hledání hodně odvahy a osvícenosti.
