Jako ona pomyslná červená nit šedými lany anglického námořnictva vine se naším kalendářem od jara do podzimu série hudebních festivalů. Ten nejzvučnějšího jména – Pražské jaro – už v tuto chvíli netrpělivě podupává za dveřmi. Radost tu kazí jen fakt, že prostředky, které na festivaly jdou z veřejných rozpočtů, se opět ztenčily. Přitom právě hudební festivaly jsou názorným dokladem, že kultura není nějakou černou dírou, v níž peníze beznadějně mizí. Ze studie ekonomického dopadu, kterou pro Asociaci hudebních festivalů (www.czech-festivals.cz), za pomoci uznávané statistické metodiky uskutečnila Tereza Raabová ze společnosti Economic impacT, vyplývá, že každá koruna festivalových rozpočtů generuje 2,40 Kč v obratu ekonomiky. A že tedy festivaly, kromě společenského a sociálního významu mohou mít pro místo, region i celou republiku nezanedbatelný ekonomický význam. Potvrzená prestiž by měla mít vliv na sebevědomí festivalů. Tedy i na jejich prezentaci, včetně té internetové, která je navíc stále častěji využívána také ryze prakticky (například k rezervování vstupenek). Podívejme se, jak si na webovém poli festivaly vedou.
Pražské jaro (www.festival.cz), šedesáté sedmé v pořadí, na první klik představuje tři mladé či mladší tváře interpretů. Sympatické je, že se nechlubí jen nejslavnějšími ze slavných, spíše se snaží upozornit na hosty, kteří by mohli uniknout naší pozornosti. Program je maximálně přehledný, stejně tak i ostatní informace. Cenná je rubrika Archiv, která mapuje všechny předešlé ročníky, den po dni, koncert po koncertu. Tradice je dobré ctít. Snad časem programy jednotlivých vystoupení doplní i fotografie, dokumenty, případně i některé nahrávky.
Podrobně se své čtyřiapadesátileté historii věnuje například také Smetanova Litomyšl (http://festival.smetanovalitomysl.cz), zde je ale výklad spíše knižní, vzpírající se logice internetového vnímání. Pečlivě, i když také až příliš podrobně, jsou zpracovány rady pro návštěvníky.
Červnový festival Concentus Moraviae (www.concentus-moraviae.cz) vsadil letos na čísla, přesněji na zjevné i skryté souvislosti hudby a matematiky. Program na internetu je opět přiblížen přehledně, stejně se festival vyrovnává i představením třinácti měst, v nichž se koncerty odehrávají.
Českokrumlovský festival (www.festivalkrumlov.cz) se pokouší upoutat publikum známými tvářemi i poněkud pokulhávajícími slogany typu „Dmitri Hvorostovsky, Lady Gaga operního světa“. (Osobně mi vadí i komolení ruských jmen anglickou transkripcí. Čeština má v tomto směru své zákonitosti, které jí umožňují přiblížit se originálnímu zvuku jazyků psaných jiným písmem než latinkou přesněji než to umožňuje například angličtina. Opačný přístup je – podle mého názoru – příznakem malého sebevědomí.) Jednotlivé položky programu doprovázejí obšírné životopisy interpertů, nikoli však už podrobný program koncertů.
