Nemusíme se vždycky za světem vydávat do světa. Svět může přijít i za námi. Tak je alespoň koncipován první, či ještě přesněji nultý ročník (nazývaný prologem) naprostého nováčka mezi tuzemskými festivaly. Rozhlasový podzim, který termínově i prostorově zaujme místo pozastaveného Pražského podzimu, přivede do Prahy během září tři významná tělesa spojená s rozhlasem středoněmeckým, maďarským a nizozemským, o zbytek programu se spolehlivě postará dobrý Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Internetové stránky festivalu (www.rozhlasovypodzim.cz ) jsou velmi jednoduché, faktograficky i graficky. Obsahují všechny potřebné základní informace o programu a distribuci vstupenek. Sice nic navíc, ale tomu se není co divit, festival byl rozhlasovým vydavatelstvím Radioservis připraven opravdu rychle.
Nedalo mi to, a zapátral jsem po internetových stopách protagonistů festivalu. Za dirigentem Junem Märklem je třeba se vydat na stránky Symfonického orchestru MDR z Lipska (www.mdr.de ), který už třetím rokem šéfuje. (Mimochodem lipští rozhlasoví symfonici pořádají po celé léto sérii téměř padesáti koncertů v rozličných, většinou turisticky lákavých místech Saska, Sasko-Anhaltska a Durynska, v kostelích, zámcích, historických zahradách či parcích – není to od nás daleko, program je k dispozici na www.mdr.de/musiksommer .)
Ani dirigent budapešťského orchestru, Američan Stephen D‘Agostino, není žádný internetový přeborník. Zmínky o něm najdeme spíše na stránkách hudebních agentur či médií.
Zato internetová prezentace sympatického rodáka z Belfastu Kennetha Montgomeryho (www.kennethmontgomery.net ), který do Prahy přijede s Komorní filharmonií Holandského rozhlasu, je víc než příkladná. Nejen, že je srozumitelná hned v šesti jazycích, ale v přehledném uspořádání poskytuje všechny informace, které o dirigentovi chceme vědět. Aktuální zprávy jsou opravdu aktuální, z přehledu plánovaných vystoupení se snadno dostaneme na internetové stránky orchestrů a operních domů, v nichž všestranný Montgomery hostuje. Diskografie, v níž se mísí hudba barokní i zcela novodobá, nabízí i ukázky nahrávek. Kolegiálně se tu také zprostředkovávají internetové stránky dalších dirigentů, orchestrů, pěvců, sólových hráčů. Taková velkorysost se příliš často nevidí.
Během letošního srpna bude Montgomery dirigovat Gluckovu Alceste v opeře Santa Fé (www.santafeopera.org ). Operní dům v metropoli Nového Mexika hraje prakticky celé léto. Kromě klasických kusů – Donizetti, Mozart, Verdi – uvádí také novinku s názvem The Letter , dílo soudobého amerického skladatele a držitele Pulitzerovy ceny v oblasti hudby Paula Moravce (www.paulmoravec.com ).
Opera se v létě usadí i na mohutném a velmi romantickém finském hradě Olavinlinna, který byl kdysi součástí systému pohraničních pevností na hranici s Ruskem. Zdejší pořadatelé ovšem neexperimentují s novinkami, letos vsadili výhradně na italský repertoár. Verdi, Boito, Puccini, Donizetti, Leoncavallo. S Belliniho Puritány dokonce přijede divadlo z Palerma. Operní festival na Olavinlinně, pojmenovaný po blízké obci Savonlinna (www.operafestival.fi ), vznikl už v roce 1912. Evidentně počítá s početným ruským publikem, protože jeho internetové stránky jsou vedeny i v ruštině. Najdete na nich i videa z předchozích inscenací, využívajících působivou hradní architekturu.
P. S. V červnovém sloupku, věnovaném tuzemským hudebním festivalům, jsem napsal: „Některé, například Letní slavnosti staré hudby v Praze (www.letnislavnosti.collegiummarianum.cz ), si dávají na internetu tak na čas, že se až někdy vkrádá otázka, zda se festival nestal obětí krize.“ Naštěstí věci se daly do pohybu, a letošní Letní slavnosti staré hudby – podle mne sice pozdě, ale přece jen – nabídly milovníkům hudby svoji prezentaci i prostřednictvím internetu. A je to prezentace jednoduchá, ale přitažlivá, už od pohledu lákavá.
