Harmonie vstupuje do nového ročníku. A spolu s ní i řada dalších periodik o hudbě, které ne úplně přesně říkáme klasická či vážná. Rozhlédněme se proto tentokrát po světě hudebních magazínů, ať již jde o internetové verze tištěných časopisů či o takzvané webziny, tedy periodika tvořená přímo pro síť a výhradně na síti distribuovaná.
Pod titulem „nejlepší světový magazín o klasické hudbě“ sám sebe prezentuje britský BBC Music Magazine. (Dodejme, že je to jen jeden z mnoha časopisů vydávaných proslulým veřejnoprávním médiem: další jsou zaměřeny například na historii, přírodu či hvězdářství). Z článků tištěné verze najdete na www.bbcmusicmagazine.com povětšinou jen anotace, zato je tu aktuální zpravodajství ze světa hudby. A také jakási digitální ochutnávka, v níž najdete klipy a drobná videa spojená s aktuálním číslem – prosincové vydání magazínu bylo ve znamení vánoční sborové hudby v nastudování Johna Eliota Gardinera. K časopisu bylo přikládáno CD se skladbami Bachovými, Berliozovými či Moutonovými. Alespoň stručně jsou pak přiblížena CD z běžné distribuční nabídky, jimž dal editor pro ten který měsíc absolutorium v rozličných kategoriích klasiky a jazzu. Archiv informací o 18 tisících nahrávek je přístupný po registraci.
Daleko více ze své tištěné verze nabízí internetová podoba proslulého anglického měsíčníku Gramophone. Mimochodem i ten se prezentuje jako „world's best classical music magazine“ – asi je to v Británii nakažlivé. Na www.gramophone.co.uk čtenář zároveň najde texty psané přímo pro internetovou podobu: většinou jde o aktuality – výročí, úmrtí, aukce spojené s hudebním tématem a podobně. Nejsou to však nějaké drobné zprávičky, ale opravdu zasvěcené články. Už pro ně stojí za to internetové stránky sledovat. I zde se seznámíte s nahrávkami, které pro ten který měsíc vybral editor. A záslužný je kalendář koncertů, mezi nimiž nechybí ani vystoupení v České republice, a zdaleka ne jen v Praze (a i když to ani zdaleka není – přinejmenším v českém případě – přehled úplný, i tak je to záslužné).
Podobnou agendu najdete také na francouzských stránkách www.lemondedelamusique.fr. Koncertní nabídku tu navíc doplňuje přehled zajímavých hudebních programů rozhlasu a televize. U výběru nejzajímavějších CD měsíce si lze poslechnout i krátké ukázky. Nechybí ani články o aktuálním hudebním dění psané přímo pro webovou stránku magazínu. Archiv tištěných článků (respektive jejich stručných anoncí) sahá až do roku 1978 – přístup k němu mají ovšem jen abonenti.
Německý magazín Crescendo se pyšní 80 tisíci výtisky. Prostřednictvím svých internetových stránek (www.crescendo.de) nabízí nejen texty z tištěné podoby, ale také například přehled hudebních festivalů či videozpravodajství, vytvářené přímo pro webovou prezentaci.
Německý dvouměsíčník o klasice a jazzu Rondo je na internetu kompletně dostupný ve formátu pdf. Webová stránka www.rondomagazin.de je pak pokračováním tištěné verze – zájemce tu najde další aktuální recenze CD i přehled novinek, které právě přicházejí do prodeje, navíc je tu i přehled hudebních pořadů na televizních obrazovkách. Zvláštností je rubrika Bestseller, která je fakticky řebříčkem dvaceti nejprodávanějších klasických a jazzových kompaktů v uplynulém měsíci. Archiv nabízí recenze CD řazené podle skladatelů (u klasiky) či interpretů (u jazzu).
Německy je veden i švýcarský „onlinemagazin“ Codex flores (www.codexflores.ch), který pěstuje všechny žánry, jež lze v podobném magazínu uplatnit: zprávy, rozhovory, recenze… V odkazech lze nalézt adresy na velmi specializovaná hudební periodika (tištěná i internetová) – věnovaná například hudební terapii, sémiotice, estetice, psychologii.
Širší dění v oblasti klasické hudby a opery zaznamenává velmi poctivě španělský internetový magazín http://mundoclasico.com. Při návštěvě stránky v polovině prosince jsem tu zaznamenal například recenze aktuálních operních představení v Buenos Aires, Bruselu či New Yorku. Kritická sekce se věnuje i koncertům, nahrávkám na CD a DVD či knihám a partiturám. Článková sekce pak daleko přesahuje rámec hudební interpretace a tvorby – přináší například seriál vztahu významného ruského filmaře Andreje Tarkovského k hudbě. V rubrice aktualit nechybí ani podrubrika Přehled tisku, v níž je velmi hojně citován zejména americký list New York Times. Není to náhoda.
V prestižním americkém listě má totiž klasická hudba své pevné místo, přinejmenším tak pevné jako popmusic (na rozdíl od listů, které se na prestižní pasují u nás). A nejsou to jen pouhé články a recenze. Psalo-li se na www.nytimes.com například o novém nastudování Massenetovy Popelky, kterou newyorská opera uvádí v Lincoln Center, nechybí u článku krátká audioukázka. Stejné je to v případě recenze na koncert klavíristy Yefima Bronfmana v Carnegie Hall či stati o uvedení Prokofjevovy opery Vojna a mír v MET. A letní hostování opery Kirovova divadla z Petrohradu s Wagnerovým Prstenem Nibelungů (v nastudování Valerije Gergijeva) doprovodila nejen videoukázka, ale také rozsáhlá diskuse čtenářů. Hle, že klasická hudba nemusí být v médiích, určených širšímu okruhu příjemců, nijak na obtíž.
Tradice polského dvoutýdeníku Ruch muzyczny sahá do roku 1945. V internetové verzi (www.ruchmuzyczny.pl) je dostupná jen část textů (i když větší). K dispozici je také přehled aktuálních koncertů.
Výhradně soudobé hudbě je zasvěcen polský časopis Glissando, který se z valné části prezentuje i na internetu (http://www.glissando.pl). Redakce složená z publicistů, kterým většinou není ještě třicet, se snaží udržovat radikální tón. V programovém prohlášení například říkají: „Věříme v garáže, hospody a slumy – ne ve fonografický trh, filharmonie a oficiální hierarchii.“ Množství domácích odkazů v rubrice Polecamy (Doporučujeme), která přináší odkazy na další hudební servisy, stránky vydavatelů či festivalů a tak dále, dává tušit, že tradice avantgardního přístupu k hudbě v Polsku má své hojné pokračovatele.
Převážně informativní charakter mají ruské Novinky akademické hudby (www.classicalmusicnews.ru). Soustřeďují články a zprávy o klasické hudbě z ruského tisku a tisku dalších postsovětských republik – zdaleka ovšem ne jen z Ruska a bezprostředního okolí. Grafika stránky je poměrně chudá, což ale naštěstí nelze říct o obsahu.
Poměrně podrobné informace o hudebním dění (zejména v anglosaském prostředí) přináší Music & vision (www.mvdaily.com), který si zakládá na každodenní aktuálnosti. Ovšem ani tato stránka není výtvarně právě nejlepší.
Výhradně fonografickým novinkám je věnován „magazín seriozního sběratele nahrávek“ Fanfare. V internetové verzi (www.fanfaremag.com) jsou ovšem kompletní informace dostupné jen pro předplatitele, ostatní se musí spokojit s tou nejzákladnější informací. V německém prostředí plní podobnou roli měsíčník Fono Forum, jehož internetové stránky (www.fonoforum.de) jsou k náhodnému návštěvníku o něco vstřícnější.
