O budoucím šéfdirigentovi České filharmonie Eliahu Inbalovi naleznete v internetové síti jen standardní informace: mezi 89 tisíci odkazů, které se objeví po zadání dirigentova jména ve vyhledavači Google, převažují odkazy na koncertní síně, operní domy či prodejny s hudebními nosiči. Sdělnější nejsou ani encyklopedie dostupné na internetu, ty české o Inbalovi mlčí – s výjimkou Wikipedie (http://cz.wikipedia.org ). Hesla věnovaná Inbalovi najdete ještě v osmi dalších jazykových mutacích této takzvané otevřené encyklopedie (včetně japonské, ruské či polské): ovšem budoucí angažmá v Praze oznamovala v druhé polovině února kromě české jen anglická verze. Lépe ale na tom ve vztahu k internetu a jeho neobyčejným možnostem nejsou ani Inbalovi předchůdci u České filharmonie. Samostatné stránky jsou věnovány vlastně jen Karlu Ančerlovi (www.karel-ancerl.com ). Titul je sice anglický, ale zbytek textů francouzský. Ke čtení je tu nejen Ančerlova biografie, ale též bibliografie, filmografie, diskografie a kalendárium koncertů a nahrávek od roku 1930 až do roku 1973. Česky a anglicky je vedena stránka www.ancerl.blogspot.com , zaměřená spíš ovšem na individuální osudy dirigenta a jeho rodiny.
Ve světě jsou podobné dirigentské legendy na internetu hýčkány daleko víc. O jejich stránky se povětšinou starají spolky obdivovatelů nebo jednotlivci. Takový Wilhelm Furtwängler má například společnost v USA (www.wfsa.org ), ve Francii (www.furtwangler.net ), ale i v Japonsku (http://furtwangler.gr.jp ). Podobně je na tom letošní jubilant Herbert von Karajan – na nadšenecké adrese www.karajan.co.uk lze nahlédnout i do přebohaté sbírky věcí, které jsou s dirigentem spjaty – vinylové desky, CD, knihy, fotografie, programy, ale i známky či telefonní karty s karajanovskými motivy. Důstojné stránky má Arturo Toscanini (www.toscaninionline.com ) i Leonard Bernstein (www.leonardbernstein.com ). Velmi bohatou bernsteinovskou dokumentaci nabízí knihovna amerického Kongresu: na http://memory.loc.gov/ammem/lbhtml/lbhome.html jsou dostupné kopie dopisů, rukopisných poznámek ke koncertům pro mladé posluchače či deníkových záznamů, velmi obsáhlá je sbírka fotografií.
Předpokládám, že většina jmenovaných světových legend by dnes měla i své osobní stránky, tak jako je mají mnozí jejich pokračovatelé rozličných generací, například Daniel Barenboim (www.danielbarenboim.com ), Semjon Byčkov (www.semyonbychkov.com ), Paavo Järvi (www.paavojarvi.com ) či Gustavo Dudamel (www.gustavodudamel.com ). Jiným známým dirigentům provozují takové stránky jejich obdivovatelé – viz www.abbadiani.it , francouzsko-anglicko-italsko-
-německá prezentace dění kolem Claudia Abbada. Jaké možnosti skýtá taková internetová prezentace, velmi názorně předvádí na svých stránkách americká dirigentka Marin Alsopová (www.marinalsop.com ). Stránka je velmi přehledná, graficky poutavá a zejména multimediální.
Současní čeští dirigenti se většinou prezentují pouze na stránkách hudebních agentur. Jen výjimečně k tomu využívají vlastní internetovou adresu, příkladem hodným následování budiž Tomáš Netopil (www.tomasnetopil.com ), za níž je ovšem také znát agenturní ruku.
