Hans Christoph Rademan patří mezi špičkové německé sbormistry. Působil dlouhou dobu u RIAS Kammerchor v Berlíně a nedávno převzal po stárnoucím Helmutu Rillingovi jeho legendární organizaci Bach akademie a Gaechinger Cantorey ve Stuttgartu. Pochází ovšem z Krušných hor a začínal s hudbou v Drážďanech, kde v roce 1985 založil Dresdner Kammerchor. A právě s tímto sborem v posledních deseti letech postupně nahrával kompletní diskografii děl Heinricha Schütze. Úctyhodný cyklus čítá 20 dílů. Hans Christoph pochází z rodiny evangelického kantora, v civilu působí nenápadně a na pódiu si nelibuje v okázalých či teatrálních gestech, která se u nás tak ráda u dirigentů považují za projev originální muzikality. Sedíme v parku ve švábském Gmuendu, do koncertu v místním Muenstru zbývají tři hodiny a nastávající chvíle přímo vybízejí k bilancování.
Předevčírem jste s Dresdner Kammerchor dotočili poslední díl desetiletého cyklu kompletního vydání skladeb Heinricha Schütze. Vzpomenete si ještě, jaký impuls vás a váš drážďanský sbor k tomuto velkému předsevzetí přivedl? Už docela brzy, v roce 2006, jsme nahráli sbírku Geistliche Chormusik. Už tehdy jsem měl jisté jméno a dobré kontakty u vydavatelství Carus verlag, nicméně mi bylo líto, že neexistuje nějaká jasnější linie, dlouhodobější plán. V té době Frieder Bernius pracoval na kompletním cyklu Mendelssohnových děl, takže plán provést dílo Heinricha Schütze s Dresdner Kammerchor se přímo nabízel. Jeho dílo bylo neuvěřitelně podceňováno, říkalo se: vy v Drážďanech máte jen Schütze, zatímco Lipsko má Bacha. Věděl jsem, že Schützova hudba je skvělá, přesto jsem musel vyvinout velké úsilí a přesvědčit během dlouhých diskuzí vydavatele, že celá akce má smysl. Nakonec souhlasili a projekt se začal realizovat.
Heinrich Schütz je pro nás v Čechách především význačné jméno z historie, ale jeho hudba širokému publiku naprosto neznámá. Čím je pro vás tak zajímavý? Říká se, poměrně láskyplně, že Schütz byl otcem německém hudby. A s tímhle označením se ztotožňuji, zejména proto, že žádný jiný skladatel nedovedl tak příkladně ukázat zřejmý a blízký vztah mezi hudbou a slovem. A především jeho dílo přispělo k definitivnímu etablování němčiny mezi plnohodnotné liturgické a hudební jazyky. Ovšem stejně jako je jeho styl německý, zůstává zároveň internacionálním. Díky svým mecenášům mohl intenzivně studijně cestovat, navštívil kolem 30 různých hudebních destinací v Evropě. A hlavně se učil kompozici v Itálii u Gabrieliho. Skrze tuto italskou stopu se mu podařilo připojit německou hudbu do hlavního evropského hudebního proudu a ovlivnil tím celé její směřování. Němečtí následovníci jako Bach, Brahms či Mendelssohn jeho dílo pilně studovali a mnohé od něj také odkoukali.
Schützovo dílo zaplnilo nakonec 20 nahrávek. Navíc je velmi rozmanité, od sólových Kleine gestliche konzerte až po velkolepé čtyřsborové Psalmen Davids či Symphonie sacrae. Je vůbec možné takhle široký a pestrý repertoár nějak uspokojivě naplánovat? Neměl jste strach, že se vám rozpadne produkční tým, že sbor zestárne a bude těžké udržet celkový koncept pohromadě a v odpovídající kvalitě? Na začátku jsme naplánovali, že bychom chtěli mít projekt hotový do roku 2017, kdy se slavilo výročí německé reformace. Měl jsem k dispozici skvělý organizační tým, zejména v počátcích Olivera Geislera a Phillipa Ungera, který se teď ke konci zase vrátil k produkci. Koneckonců celé produkční zázemí, i nové organizační vedení sboru, všichni se podíleli na tom, že jsem se v každé fázi toho projektu cítil velmi jistě. A všichni si zaslouží hlubokou poklonu, protože každá nahrávka vyžaduje jiný rozsah ansámblu, často se obsazení během jedné produkce liší skladbu od skladby a rozestavení sólistů, instrumentů a sboru je například ve vícesborových skladbách velmi variabilní. Krom toho jsme nechtěli náš produkt šít horkou jehlou, dbali jsme na solidní přípravu a snažili se dodržovat vysoce nastavenou laťku kvality. Navzdory všem těmto náročným parametrům se během celé akce nenaskytla jediná situace, kdy by organizační tým selhal, nebo jeho příprava a plánování nefungovalo. Jsem jim všem za tuhle poctivou práci moc vděčný.
Schützova hudba má očistné komponenty a odráží se v ní řád, kterému věříme
Schützovu dílu jste se věnovali více než deset let. Změnil se váš náhled a umělecký přístup k jeho kompozicím? Dozvěděl jste se něco nového o interpretaci jeho díla, nebo naopak skrze jeho hudbu něco nového o sobě? Musím přiznat, že jsem díky té práci znovu a nově poznal hudbu jako takovou. Tedy odpovědi na otázku, co vlastně hudba ve své podstatě znamená. Protože co by měla být jiného než to, jsem během těch let v Schützovi objevil a přečetl? Tedy především pocit, že náš svět se takříkajíc „zhmotňuje v hudbě“. Že tedy hudba dovede představovat svět takový, jaký je, že dovede posluchači zprostředkovat, jak vypadá vinice, jak ryby plavou v moři, jak rozdílně vnímáme horu oproti údolí. Vedle věcí se zde zhmotňují samozřejmě i pocity, nálady nebo myšlenky. A všechny tyto hudební obrazy jsou základem pro další vývoj hudby a ve všech následujících periodách se budou objevovat znovu. Krom toho jsem zjistil, že nemusím mít strach z kompletního provedení Schützovy hudby, protože i když se zpočátku některé skladby zdály zvláštní či nepoddajné, během bližšího zkoumání a zkoušení jsme jim přišli na chuť a ony rozkvetly. To mě na jedné straně velmi uklidnilo a na druhé straně ujistilo v mém přesvědčení, že Schütz patří mezi „z podstaty“ kvalitní hudební skladatele.
A jak projekt změnil mě? Myslím, že Schützova hudba má určité očistné komponenty. Snad je to tím, že se v ní odráží řád, ke kterému se ať už vědomě či podvědomě hlásíme. A tím, jak jsem přemýšlel o obsahu a významu textů, přivedl mě Schütz zase blíže Bibli. Uvědomil jsem si, že má smysl ji číst a nechat na sebe působit. A když ji dnes čtu, zaznívá mi v jednotlivých textech jeho hudba a slova tím získávají jakousi auru, která neúčinkuje jen na náš intelekt, ale svým způsobem i na podvědomí, jako by činila „naše tělo moudřejším“.
Dnes můžeme říci, že jste jedním z největších specialistů na Schützovu hudbu. Která část jeho tvorby zanechala ve vás nejsilnější vzpomínky? Myslím, že na počátku natáčení jsem ještě nebyl dostatečně uvolněný a zkušený. Kdybych mohl, natočil bych tři nebo čtyři nahrávky znovu. Nejsou špatné, ale s postupujícím procesem objevování a chápání Schütze si člověk uvědomuje věci, které by dnes už udělal lépe. Nejsilněji si nicméně pamatuji natáčení cyklů Symphoniae sacrae 2 a 3, ve kterých Schütz mistrně pracuje s mnohotvárností významů textů a biblických podobenství. Pro hudebníka je to na jedné straně veliká výzva, ale zároveň veliké dobro, které se mu děje. Jsem za tuhle zkušenost moc vděčný a hudba bez prožitého významu a obsahu mě po těchto zážitcích přestala zajímat.
Ještě nějaký čas potrvá, než vyjde poslední CD. Považujete práci na Schützově díle za ukončenou, nebo je dokončení kompletu spíše začátkem dalšího příběhu a otvírá vám a Dresdner kammerchor nové koncertní možnosti? Náročnost Schützovy hudby spočívá především v komplikovanosti a ve velkém akcentu na duchovní rozměr textu. Existují studie z počátku 20. století, které tvrdí, že Schützova hudba je zcela prostá emocí. Tohle považuji na naprosto mylný úsudek a zásadní nepochopení. Pro mne je to hudba plná citu, emocionality a dokonce mystiky. To jsme se také snažili na nahrávkách zprostředkovat. Navíc si myslím, že pro současnost je z hlediska obsahu Schütz jeden z nejpotřebnějších hudebních skladatelů. Způsob, kterým během třicetileté války svým uměním pomáhal narovnat běh světa, může pomoci i dnes. Jeho čisté a jasné biblické slovo, nesené podmanivou hudbou, může být silnou odpovědí na populistické a rasistické tendence, které kolem nás dnes hojně rostou. Jediným problémem je jazyková bariéra, která v zahraničí vůči Schützově němčině stojí. Tu mohou vyřešit snad jedině titulky. Krátce jsem o tom hovořil s Johnem Elliotem Gardinerem a on mě hodně povzbuzoval a prohlásil, že náš projekt je v současnosti jeden z nejvýznamnějších a on sám má pocit, že Schütz bude i v Anglii teprve objevován.
Chystáte se někdy přivézt Schütze také do Prahy či do České republiky? Je zde pár festivalů, kterým by takový koncert rozhodně slušel… Jakmile taková příležitost nastane, budu moc rád. Protože zatím jsem moc možností neměl. Pouze pár koncertů mimo jiné i s Collegiem 1704. Je mi to trochu líto, protože jsem vyrostl kousek od hranic a ona pověstná česká hudebnost mě přes vrcholy Krušných hor také určitě ovlivnila.
Dnes dělíte svou práci mezi Stuttgartský Gaechinger Kantorey a Dresdner Kammerchor. Dřív jste jezdil do Berlína jako sbormistr RIAS kammerchor. Jaké to vlastně je, zvládat takhle velké profesionální organizace současně? Nějak zvládnout se to samozřejmě dá, ale na poctivé hudební vedení obou institucí prostě nemám, upřímně řečeno, dost času. Řešíme to i tak, že v Drážďanech působí často hostující dirigenti. Tohle částečné provizorium může člověk přijmout jen tehdy, pokud to pro všechny zúčastněné dává smysl. Bachakademie ve Stuttgartu se právě teď jeví ve velmi dobrém světle a já rozhodně nemám v plánu opouštět tuhle báječně se rozvíjející spolupráci. Snažím se ovšem dokončit profesuru v Drážďanech, a i proto se zatím nechystám Dresdner Kammerchor opustit. Vnímám ho také jako svoje dítě a rád bych jej předal mezinárodně zajímavému dirigentovi. Nicméně, bohatě by mě zaměstnala i samotná práce ve Stuttgartu.
Chystáte se svými sbory v blízké době nějaký podobně ambiciózní a dlouhodobý projekt? Zatím nemám konkrétní plán, ale rozhlížím se samozřejmě po dalších možnostech. Pět kilometrů od mého rodiště působil Johann Hermann Schein, jehož hudba by určitě stála za podobné zpracování. Ve svém odkazu zanechal například neuvěřitelné množství kantát, které dodnes nikdo neslyšel. Takže se může stát, že právě Scheinovo dílo se pro mne stane další velkou výzvou.
