Zcela vzadu, hned u schodiště Rudolfina, je Fotograf. Na významných koncertech vídáme při práci noblesní pány s vybraným chováním, s fotoaparáty zabalenými do černých plédů, aby jejich cvakání nerušilo uměleckou produkci. Takový je pan Chrapek, takový byl i pan Bohumil Beníček, který ovšem sedával na pódiu s pozounem, fotoaparát vždy po ruce. Pořadatelé by do sálu ani nikoho nekultivovaného nepustili. Jiné je to s televizí. Ta je vpuštěna vždy. Svobodovi zpravodajci a umělecké štáby od pánů Sýkory a Smetany se chovají slušně, ale přijdouli oni hoši v dlouho nepraných džínách, kteří obstarávají materiál pro různé kulturní i nekulturní magazíny, neváhají zcela opanovat pole a z platících diváků udělají v lepším případě kompars. Pořadatelé to trpí, protože tu jde o „promo“. A konečně se dostáváme k třetímu muži, tomu v popředí. Kdo to může být? Fotograf věnuje svou pozornost právě jemu, čili zřejmě někdo významný. Na druhou stranu Manažer kráčející za ním si drží nos, jako by z onoho muže vycházel nějaký nepříjemný odér. Možná je to bezdomovec v saku z Armády spásy, který každý den spí někde jinde. Jeho výraz je ovšem energický a jdeli o tuláka, zřejmě pevně stojí v čele pouliční komunity, kterou patřičně diriguje. Je vcelku pohledný a jistě má úspěch u žen, kvůli nimž neváhá jít do konfliktu. A tak zbývá vyřešit poslední otázku: Kdo je onen tajemný muž, kterého v roce 1966 Bohumil Beníček vyfotografoval spolu s dvěma jinými muži před pražským Rudolfinem? Za pomoc při zjištění totožnosti neznámé osoby vypisujeme odměnu 1 CD od HARMONIE a dárkové předměty od stanice Český rozhlas – Vltava pro prvních deset pisatelů. Děkujeme za pomoc při pátrání!!! (Na dopis nebo pohled s odpovědí napište heslo „Bezdomovec“ a nezapomeňte na svou adresu.)
Autor fotografie: Bohumil Beníček Po absolvování Pražské konzervatoře se stal pozounistou Karlovarského symfonického orchestru, poté působil v Armádním uměleckém souboru jako fotograv a pozounista. V roce 1958 nastoupil do Symfonického orchestru Československého rozhlasu, působil i jako sólista a komorní hráč. Během koncertů pořizoval fotografie spoluhráčů a slavných dirigentských osobností. Během života uspořádal řadu úspěšných výstav a vydal knihu Kamera v dur.
