V mezinárodní porotě 49. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Zlatá Praha 2012 usedl Martin Traxl, který je od roku 2007 šéfem kulturního oddělení rakouské veřejnoprávní televize ORF. V Paláci Žofín jsme spolu dlouho hovořili nejen o festivale a snímcích dvou hlavních kategorií, ale i o rakouském hudebním životě, trendech a tendencích současného televizního vysílání. Sympatickým Traxlovým rysem je jeho velká odhodlanost a úsilí zapojit lidi do aktivní spolupráce s televizí, podnítit je samotné k hudebním akcím.
Od doby vašeho působení na postu kulturního šéfa rakouské veřejnoprávní televize ORF jste pravidelným hostem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. S jakými pocity vnímáte zdejší pracovní a společenskou atmosféru? Na festival se rád vracím každým rokem, neboť je zajímavý a v mnoha směrech poučný. Jeho atmosféra je velmi příjemná, protože program nabízí pracovní diskuse, setkání milovníků hudby i tance a koncerty různých hudebních žánrů. Z prostředí mám pocit až jakési rodinné sounáležitosti. Pro mne je velmi cenné, když mohu během několika dní hovořit se zahraničními kolegy o našich zkušenostech a slyšet jejich přání i problémy. Především je přínosné vidět, jakým směrem se vyvíjí televizní produkce, a co dělají profesionálové z jiných zemí. Líbí se mi, že se schází v Paláci Žofín lidé, kteří mají zájem udržovat televizní kvalitu na vysoké úrovni.
Byl jste členem loňské festivalové komise a posuzoval jste soutěžní snímky. Jaký nový trend vývoje televizních produkcí vás nejvíce zaujal v široké mezinárodní nabídce pořadů? V soutěžní kategorii Dokumentárních pořadů o hudbě a tanci bylo vidět velmi výrazně, že se pokouší mnozí televizní profesionálové v portrétech zachytit umělce nejen v jeho obvyklém prostředí, ale zohledňují také vliv a působení lidí pohybujících se v jeho blízkém pozadí. Nemám na mysli trend natáčení ve voyeurském smyslu, ale snahu dokumentaristů zprostředkovat divákům životní styl umělce v širších souvislostech s cílem hlubšího porozumění jeho tvorby.
Mezi soutěžními pořady jsme viděli pozoruhodné dokumenty, v nichž figurovaly osobnosti, mezi kterými byli například čínský pianista Lang Lang nebo americký skladatel John Cage. Natáčení s prvky komplexní charakteristiky se přibližuje více nejen umělcům, ale i divákům, a proto jsou podobné snímky velmi přínosné. V kategorii Performing Arts, ocenění jevištních produkcí, mne nejvíce zaujala snaha snímané akce zpracovávat postupy filmovými.
Když rakouská veřejnoprávní televize ORF natáčí Letní noční koncerty Vídeňské filharmonie ze zahrad zámku Schönbrunn, které se vysílají i u nás, působily koncerty z posledních let v televizi velmi efektně. Z režijního úhlu pohledu byly dynamické… Ano, zcela přesně. O dynamičnost a filmové zpracování koncertů či divadelních přenosů se snaží ORF už i od zpracování úvodních titulků, které sestavujeme filmovým způsobem. Přirozeně se snažíme pružně sladit současné postupy snímání v souladu s novými technologiemi. Společnost se rozvíjí a my musíme na ni reagovat a hledat různé paralely.
Více než dvacet let natáčíme open-air přenosy koncertů. Diváky chceme při nich atakovat a vytvořit i pro ně napětí, v ideálním případě propojit naše pořady s jejich osobním životem. V posledních letech sílí také realizace produkcí s mnoha kamerami na jevišti i za scénou, přičemž pořady se upravují dodatečně ve studiu i bez publika. U klasických koncertů přenášených televizí divák obvykle vidí nejprve sál, pak proměnu světel v hledišti, vycházejícího dirigenta, aplaus atd., ale ve výsledku je snímek na obrazovce poněkud nudný. Současné koncertní přenosy by měly být pro diváky v televizi i efektním zážitkem.
K rakouským tradičním každoročním významným kulturním přenosům patří Novoroční koncert a Letní noční koncert Vídeňské filharmonie, zahájení prestižního festivalu Wiener Festwochen, přenosy ze světově proslulého Salcburského festivalu, dále přímé přenosy nebo záznamy operních představení z Vídeňské státní opery, z Bregenzského festivalu, rakouského open-air festivalu v Graffenegu aj. nebo divadelní představení z vídeňského Burgtheateru. ORF zároveň někdy v souladu s přenosy reaguje velmi rychle na digitální rozvoj. Například kvůli letošnímu Salcburskému festivalu zřídila televizní speciální kanál s novými informacemi pro diváky. Velmi jste se informovala… Speciální kanál je relativně nová iniciativa ORF, která začala fungovat nedávno. Vytvořili jsme speciální kanály k pořádání Salcburského festivalu, k filmovému festivalu Viennale a budeme je i dál on-line rozvíjet, protože lidé je velmi využívali. K výčtu významných kulturních přenosů bych doplnil, že tradičně po mnoho let patří k nejúspěšnějším pořadům v roce u nás na televizní obrazovce přenos plesu z Vídeňské státní opery, jeho vysílání ovšem připravuje oddělení zábavy, lidé však jeho společenský průběh vždy velmi rádi sledují.
Od ledna 2007 jste šéfem kultury ORF. Podle výroční zprávy vašeho generálního ředitele Alexandera Wrabetze patřil v loňském roce magazín „Kulturmontag“ s pravidelnou frekvencí k nejúspěšnějším vysílacím pořadům svého žánru v německém prostoru. Pořad připravujete a moderujete, stál jste u jeho zrodu. Jak se vyvíjela jeho realizace a co považujete při vysílání magazínu za nejdůležitější? Před mým nástupem na post šéfa kultury ORF jsem byl zodpovědný například za reportáže v pořadu „Treffpunkt Kultur“, který běží úspěšně několik let. V průběhu realizace jsme pracovali postupně s novou grafikou, zmodernizovali jsme studio a obsah jsme otevřeli více tématům z prostředí politiky a společnosti.
Kulturní magazín by neměl plnit jen úlohu informativní a zprostředkovat divákům kompetentně dění z oborů divadla, filmu, hudby, literatury, tance, výtvarného umění a architektury. Témata, o kterých pojednává, by měl představit na obrazovce v širších společenských souvislostech. Podobným způsobem, jakým tvoří umělci, kteří se často pokouší reflektovat politické i společenské procesy, a přitom někdy dokáží svým dílem klást lidem otázky. Umění, resp. i kulturní magazín, může být v širším kontextu vzrušující a do dění vnáší zajímavé napětí. Naše kulturní témata zahrnují i otázky migrace a integrace, přičemž nám jde především o snahu ukázat moderní společnost v jejích mnoha odstínech.
Jste šest let na svém postu. Kdybyste měl ve zkratce zrekapitulovat své významné realizace, které byste vyzdvihl? Můj obor je velmi rozmanitý. Jak jsme již zmínili, produkujeme na jedné straně velké koncerty, opery, divadelní přenosy a na straně druhé tvoříme dokumenty, máme pravidelnou relaci Kulturmontag, které také moderuji a navazuji tak na svou dřívější moderátorskou etapu ve zprávách ZiB 1 (Zeit im Bild) Doba v obraze, kde jsem působil od ledna 1998 do října 2002. Připravuji se svým týmem denní vysílání o umění a další kulturní relace. Stále realizujeme velké speciální projekty, které jsou velmi náročné. V mém oddělení televize ORF zpracováváme i zajímavé příběhy z dějin kultury.
Jsem stále pevně přesvědčen, že úkolem televize je nejen přinášet informace, ale také nenechat diváka pasivního. Televizní profesionál se musí snažit lidi vyzvat k aktivní spolupráci. Velká hudební akce se nám podařila třeba v projektu „Rakousko zpívá“, kdy šlo pravděpodobně o jeden z největších úspěchů posledních let. Přirozeně šlo o realizace, které mne těšily a jsem na ně velmi hrdý.
Finále hudební akce Rakousko zpívá bylo zařazeno mezi soutěžní snímky MTF Zlatá Praha. Do projektu se zapojila velká masa lidí po celé vaší rodné zemi. Iniciace byla ze strany ORF… Zcela na počátku šlo o můj nápad, který televize ORF iniciovala a festival Wiener Festwochen nadšeně přijal. Na projektu jsme spolupracovali s Chorverband Österreich, jehož členové zpívali s nadšením a velmi nám pomohli s organizací, takže díky nim jsme vše zvládli.
Jak vzpomínáte na období příprav? Televize ORF vyzvala všechny naše tuzemské pěvecké sbory k účasti ve velké soutěži Rakousko zpívá. Zkoušeli jsme s amatéry a pro zdárný výsledek projektu jsme pracovali několik měsíců po celé zemi. Tisíce lidí s námi spolupracovaly. Kladli jsme si vysoký cíl a pod profesionálním vedením sbory nastudovaly povinnou skladbu Ódu na radost Ludwiga van Beethovena. Měli jsme tři soutěže a velké finále u příležitosti 60. ročníku Vídeňských festivalových týdnů na Radničním náměstí ve Vídni v květnu 2011, kde bylo na šedesát tisíc lidí. Na zahájení festivalu zpívali nejlepší amatérští zpěváci. Současně jsme propojili síťově různá místa s vícero jevišti v dalších spolkových zemích Rakouska a vytvořili jsme náš největší sbor. Nejen z hudebního, ale i z technického pohledu byla akce ohromnou výzvou, do které byla zapojena řada lokálních zemských televizních studií. Jednalo se o velkou kulturní událost, která měla obrovský úspěch.
Ve Vídni je velký zájem o koncerty, divadlo i balet, takže máte větší radost z televizní práce? Rakouská metropole má bohatou hudební tradici a při naší televizní práci nás velký zájem lidí o kulturu velmi těší a vlastně nám tak i ulehčuje naše různá natáčení. Máme větší chuť rozvíjet své programy. U přenosů z Vídeňské státní opery a ze Salcburského festivalu jsme zaznamenali letos větší sledovanost než u sportovních přenosů z letních olympijských her v Londýně.
Když vaši sportovci nezískali medaili, slábla vám národní sledovanost, ale na podzim při zápase Rakousko – Německo, kvalifikačním utkání na Mistrovství světa 2014 ve fotbale patřil přenos k nejsledovanějším v září ve vaší zemí. Sport je občas pro ORF I a ORF II silnou konkurenční paralelou vedle kulturního vysílání pořadů o umění, nebo novou výzvou pro kulturního šéfa? Ano a je pravda, že se nám stává, že sportovní přenosy převáží ostatní společenské a kulturní pořady, ale naštěstí je u nás mnoho lidí, kteří jsou vděční a mají radost, když mohou sledovat relace o umění. Sportovní přenosy jsou pro nás samozřejmě výzvou k vynaložení většího úsilí prezentovat úspěšně naše kulturní projekty už ve fázích plánů před realizacemi našich produkcí a jejich zařazení do programové struktury.
Ve vaší zemi je velmi populární užití webového archivu ORF-TVthek. Hlavní webová stránka ORF je jedna z nejsilnějších on-line platforem v Rakousku. Setkávají se na ní obě naše veřejnoprávní média, rozhlas i televize. Jejich informace jsou tematicky provázané. Intermediální spolupráce u nás funguje skvěle. Důležité pro nás je také kreativní oddělení, které v případě potřeby u kulturních a společenských událostí vytváří speciální realizace projektů pro různé kanály. Rozvíjení programových nabídek on-line je určitě trendem budoucnosti.
Od loňského roku jste rozšířili programovou nabídku o nový samostatný kulturní kanál ORF III. Kanál jsme založili, abychom divákům nabídli na televizní obrazovce více kulturních pořadů, protože sílily hlasy volající po větším televizním prostoru, který by umožnil širší prezentaci umění. Jeho kulturní vysílání nepodléhá vůbec komerčnímu tlaku. Překvapivě se rozběhl velmi dobře a je skvělou doplňkovou nabídkou k hlavním programům ORF I a ORF II. Jeho tým připravuje vlastní produkce, vytváří koprodukce a nabízí pořady z archívu. Věřím, že se dál bude zdárně rozvíjet.
Rakouská média hodnotí občas vývoj zemí bývalého Východního bloku, kam patřila i naše země. Jak se díváte na jejich televizní vývoj? Země bývalého Východního bloku se zcela přiblížily programové skladbě západních zemí a sílícímu internacionálnímu trendu. Do konce 80. let minulého století lidé z Východu pracovali v uzavřeném prostoru a v současnosti i díky extrémní konkurenční situaci jsou televizní profesionálové nuceni přizpůsobit se vlivům střední Evropy, například Francii nebo Velké Británii. Zejména vliv BBC je velký, přitom zábava i hudba hrají ve vysílání důležitou roli. Více než v minulých letech jsou veřejnoprávní televize ve střední Evropě vystaveny komerčnímu tlaku.
