Trio Bohémo, které se již několik let těší úspěchům na prestižních soutěžích a ve světových koncertních sálech, vydalo v uplynulých dnech u Supraphonu své debutové album.
Album obsahuje dvě významná klavírní tria: Smetanovo Trio g moll a Schubertovo Klavírní trio č. 2 Es dur. Album vychází na CD a digitálně a jako první supraphonská nahrávka klasické hudby navíc i ve formátu Dolby Atmos umožňující poslech pomocí technologie prostorového zvuku.
Trio Bohémo bylo založeno v roce 2019. Členy jsou Matouš Pěruška (housle), Kristina Vocetková (violoncello) a Jan Vojtek (klavír). I přesto, že jsou všichni členové z České republiky, setkali se až během studií v maďarské Budapešti a brzy poté se rozhodli vytvořit klavírní trio. Soubor rychle získal uznání. Obdrželi druhou cenu na prestižní soutěži Gianni Bergamo Award ve švýcarském Luganu. Následně spolupracovali s italskou společností Le Dimore del Quartetto, která jim udělila cenu Soubor roku 2021. Na mezinárodních soutěžích získali další ocenění, včetně první ceny na Mezinárodní soutěži Johannesa Brahmse v Rakousku a vítězství na Parkhouse Award v Londýně. Trio Bohémo debutovalo v prestižních koncertních síních, jako je londýnská Wigmore Hall nebo Musikverein ve Vídni, i na festivalech jako Pražské jaro nebo Gent Festival van Vlaanderen. Trio také bylo členem European Chamber Music Academy, kde spolupracovalo s významnými evropskými profesory. Matouš Pěruška hraje na výjimečné housle z dílny Mattea Goffrillera, což je možné díky štědré podpoře Dr. Jana Telenského.
Bezprostředně po představení a křtu alba položila šéfredaktorka Harmonie Alena Sojková členům souboru několik otázek.
Proč jste zvolili na svou debutovou nahrávku tria Franze Schuberta a Bedřicha Smetany?
Matouš Pěruška: Smetana pro nás byl jasnou volbou od první chvíle, co jsme začali o naší debutové nahrávce uvažovat. S žádnou jinou skladbou jsme necítili za extrémně krátkou dobu tak silné propojení jako právě s triem Bedřicha Smetany. Cesta k Franzi Schubertovi byla delší. Schubertovo Trio Es dur máme moc rádi a v době rozhodování jsme na něm pracovali už dva roky. Nicméně toto dílo je pro nás jedním z vrcholů triové tvorby, a tak jsme k němu měli a stále máme zdravý respekt. Dnes jsme nicméně rádi, že jsme se k tomuto kroku odhodlali. Příprava na nahrávání Schuberta nás jako trio velmi posunula a naučila nás novým způsobům společného uvažování.
Kde, kdy, s kým a v jaké atmosféře se CD nahrávalo?
Jan Vojtek: CD jsme natáčeli v únoru 2024 v Britten Pears Arts v Anglii. Supraphon nám umožnil vybrat si místo pro natáčení, za což jsme moc vděční, a doporučil nám fenomenální natáčecí tým – hudebního režiséra Andrewa Keenera a mistra zvuku Oscara Torrese. Na natáčení máme jen ty nejkrásnější vzpomínky právě díky lidem, kteří s námi při natáčení byli. Nálada byla po celou dobu uvolněná, kreativní a nesmírně srdečná. Máme velké štěstí, že naše první setkání s novou disciplínou, jako je nahrávání CD, proběhlo v tak speciální atmosféře.
Proč jste nahrávali v Anglii?
Matouš Pěruška: Anglie je naše srdeční záležitost. Byla to první země, která nás přijala s doširoka otevřenou náručí. V Anglii máme spoustu blízkých přátel a Britten Pears Arts jsme velmi dobře znali už před natáčením. Přáli jsme si natáčet na místě, kde se budeme cítit jako doma, a to se nám díky otevřenosti Supraphonu a podpoře našeho patrona splnilo.
Jak důležité pro vás bylo rozhodnutí Supraphonu vydat vaši debutovou nahrávku? Kdo oslovil koho?
Jan Vojtek: Od začátku jsme věděli, že budeme natáčet CD až ve chvíli, kdy budeme mít dojem, že má smysl, abychom konkrétní skladbu ‚zakonzervovali‘ v našem momentálním ztvárnění. S triem Bedřicha Smetany jsme strávili asi půl roku, když jsme si byli jistí, že tato chvíle nastala. Proto jsme neváhali a oslovili Matouše Vlčinského, který naštěstí také neváhal, a za dalšího půl roku už jsme nahrávali ve studiu. Spolupráce se Supraphonem je pro nás naprosto zásadní. Tato nahrávací společnost má obrovské jméno nejenom v Čechách, ale i ve světě. Zároveň jsme v Supraphonu našli nové přátele, na jejichž zkušenost se můžeme spolehnout a jejichž rady velmi oceňujeme.
Jak jste se seznámili a jak dlouho spolu hrajete?
Kristina Vocetková: S Matoušem Pěruškou jsme tvořili duo již od konzervatoře a necítili jsme potřebu na tom cokoliv měnit. Pak jsme si ale shodou šťastných okolností oba zahráli na koncertech v duu s Janem Vojtkem, a protože jsme cítili přirozené hudební propojení, zkusili jsme si zahrát i ve třech. Navzdory naší předešlé sdílené nechuti ke klavírnímu triu jsme od první chvíle věděli, že se nedá dělat nic jiného než opustit cesty, po kterých jsme šli do té doby, a nastoupit na cestu společnou. To bylo v roce 2019 a od té doby jsme ani na vteřinu nelitovali.
Vaše hra působí, jako byste byli jedno tělo. Je to důsledek usilovného a pravidelného cvičení a/nebo i toho, jak výborně si vzájemně rozumíte?
Matouš Pěruška: Děkujeme! To, že hudbu vnímáme všichni tři stejně a zároveň jsou pro nás v interpretaci důležité stejné věci, nás svedlo dohromady. Díky pandemii koronaviru jsme se prakticky hned na začátku naší triové cesty zavřeli do společného lockdownu – když jsme se o spoustu měsíců později vypravili do světa, tak jsme byli bohatší o poznání, že spolu máme spoustu zábavy, dovedeme fungovat jako silný tým a rádi spolu trávíme čas i bez nástrojů.
Co vás v této sezoně čeká?
Kristina Vocetková: Sezona 2024/2025 bude nabitá a pro naše trio velmi vzrušující. V zahraničí nás čekají kromě koncertů po Evropě i tři velká koncertní turné. V září se vydáme do Austrálie a v listopadu a v lednu do Ameriky. V Čechách se mimo jiné těšíme na trojkoncerty, které v květnu provedeme s Filharmonií Brno a Alenou Hron a na koncert v rámci Českého spolku pro komorní hudbu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina, jenž nás čeká v březnu.
