V rámci druhého koncertu festival Contempuls vystoupilo v pražském DOX+ Trio Catch působící v Hamburku. S violoncellistkou souboru Evou Boesch jsme mluvily o programu, který do Prahy přivezly, o premiéře Jakuba Rataje, která u této příležitosti zazněla, nebo také o všudypřítomném genderu.
Název vašeho ansámblu je celkem zajímavý, jak jste si jej zvolily? Ten název je vlastně inspirován kvartetem Catch od Thomase Adése. Je to kvartet pro housle, violoncello, klarinet a klavír, přičemž na začátku se klarinet pohybuje v prostoru kolem klasického klavírního tria. Ale samozřejmě, s názvem se pojí mnoho dalších asociací: třeba, že si zkrátka chytneme publikum.
Vaše trio hraje ve složení klarinet, violoncello a klavír. Není moc souborů v tomto obsazení, které by jako ansámbl vystupovaly dlouhodobě a systematicky tak jako vy. Je repertoár pro tento druh tělesa dostatečně pestrý? Jak vybíráte, co budete hrát? Repertoár je podle mě dokonce mimořádně pestrý. Již v klasické hudbě najdeme několik mistrovských kusů, hlavně tedy ty od Beethovena a Brahmse, a v 20. a 21. století je pak těch kusů neuvěřitelně mnoho. Toto obsazení je pro skladatelé zajímavé, má velmi bohaté možnosti barvy zvuku. Je to totiž vlastně takový malý orchestr: je zde smyčcová sekce, dechová, a pak klavír jako harmonický nástroj, ale také ho lze chápat jako nástroj bicí. A co se týče našeho repertoáru, vybíráme celkem demokraticky. Ať už něco napadne jednu z nás, nebo za námi přijde autor s nabídkou spolupráce, také se občas k autorovi přihlásíme my samy, z vlastní iniciativy.
Takto jste spolupracovaly například i s Helmutem Lachenmannem, který je již dnes prakticky legendou. Jaká to byla zkušenost? Pociťujete více odpovědnosti, nebo možná respektu, když jste součástí takového projektu? Samozřejmě že když pracujete s Lachenmannem, máte respekt. Ale nechceme dělat nějaké rozdíly. Respekt máme ke všem skladatelům, s nimiž spolupracujeme, pokaždé chceme brát jejich hudbu opravdu vážně.
Jako Trio Catch tvoříte v Hamburku, všechny však pocházíte z různých zemí. S jakými reakcemi na současnou hudbu se setkáváte? Liší se například v Německu, kde ve 20. století vzniklo tolik nových trendů, a v jiných zemích? Většinou máme velmi pozitivní zkušenosti, zejména bych zmínila workshopy, které děláme na univerzitách. Takové workshopy jsme mnohokrát vedly i v Německu, ale také například v Argentině nebo Maďarsku. A právě mimo Německo jsme měly mimořádně hezké zážitky, mladí skladatelé chtěli opravdu vše vědět, vše je zajímalo. Byla to taková hezká výměna a my jsme si uvědomily, že novou hudbou můžeme mladým hudebníkům opravdu něco předat.
Na festivalu Contempuls v Praze jste uvedly světovou premiéru díla IOI od Jakuba Rataje. Měly jste již předtím zkušenost s českou soudobou hudbou? Hrály jsme dílo Miroslava Srnky, ale to bylo pouze pro cello a klavír. Pro nás jako trio je to tedy opravdu první česká skladba. Samozřejmě, známe i další skladatele, například Ondřeje Adámka, ale něco z Česka si dohromady zahrajeme poprvé.
Trio Catch je čistě dámským ansámblem. Zabýváte se nějak otázkou žen v umění? Je to pro vás relevantní, aktuální téma? V rámci německé hudební scény se jedná o velmi aktuální. Se začátkem diskusí o otázce žen, respektive o genderových otázkách, jsme se musely zeptat samy sebe: jak to je vlastně v našem triu? Ale zjistily jsme například, že jsme vždy zcela přirozeně hrály i ženské autorky. Hrajeme skladby od žen, hrajeme skladby od mužů… Ve výsledku nám jde vždy jednoduše o hudbu.
