Je jim dohromady sto pět roků a protože jsou čtyři, je průměrný věk každého z nich čtvrtinou století. V mezinárodní soutěži Pražského jara se představili pod názvem Haasovo kvarteto a vydobyli první cenu a také Cenu Olega Podgorného pro nejúspěšnějšího nejmladšího účastníka celé soutěže: Houslistky Veronika Jarůšková a Kateřina Gemrotová, violista Pavel Nikl a violoncellista Peter Jarůšek dnes nesou nově název Kvarteto Pavla Haase.
V pražskojarní soutěži se sešlo devět ansámblů z původních šestnácti přihlášených. V blízkosti léta propuklo množství dalších soutěží, a tak se zřejmě pražská účast trochu zúžila. Nic to ale neubralo na kvalitě soutěžících. O druhou cenu se podělil náš další soubor, Penguin Quartet s korejským Siegen Quartet a třetí cenu si odnesl nizozemský Rubens Quartet.
Vítězné kvarteto si pro soutěž vybralo ze šesti Mozartových kvartetů jemu nejbližší, C dur K. 465, Disonantní , a pro poslední kolo ze skladeb 20. století druhý kvartet Janáčkův. „To dílo je přímo srdeční záležitostí. A nejen naší, ale i našeho pedagoga komorní hry, profesora Milana Škampy,“ prozradil Peter Jarůšek.
Štastné setkání
Co svedlo členy Kvarteta Pavla Haase dohromady? Veronika a Peter studovali v Bratislavě a v roce 1995 přišli na pražskou AMU, kde završili vzdělání. Primárius kvarteta, Veronika, studovala ve třídě Jindřicha Pazdery a Peter u Daniela Veise. Nejmladší, Kateřina Gemrotová ukončila vloni studium na konzervatoři u Pavla Kudeláska a Pavel Nikl je na AMU posluchačem ve třídě Milana Škampy. Jen tak mimochodem, Veronika a Peter se v roce 1998 stali manželi.
Peter hrál pět roků ve Škampově kvartetu, zatímco v roce 2002 založila Veronika Haasovo kvarteto, tehdy ještě s cellistou Lukášem Polákem. Pak se nějak nástroje prostřídaly, a tak je dnes Peter členem Haasova kvarteta a Lukáš se shodou vývojových okolností ocitl ve Škampově kvartetu. V této nové sestavě pracuje náš soubor od roku 2004, tedy něco přes rok.
Myšlenka dát do čela nového kvarteta jméno Pavla Haase, žáka Leoše Janáčka, vznikla na samém začátku. Po soutěži už vystupují s novým označením: Pavel Haas Quartet . Ten název pozměnili, protože je srozumitelnější a zejména pro svět jednoznačnější. Členové souboru hovoří o tom, že Haas vytvořil za svůj krátký život, ukončený za války v koncentračním táboře v Osvětimi, hodnotný tvůrčí odkaz, z něhož si pochopitelně váží zejména tří nádherných kvartetů.
Společné záměry
Všechny je spojuje, víc než touha po sólové hře, vědomý záměr pracovat v kvartetu, jež je ideální podobou komorní souhry. To, že současná kvartetní sestava začala pracovat pouhý rok před pražskojarní soutěží, je nejen pozoruhodné, ale je to i slibný předpoklad příštího vývoje. Hovoří o tom Peter Jarůšek:
„V životě jsem v kvartetu nehrál, stejně jako většina posluchačů AMU, ke komorní hře jsme nebyli vedeni. Každý z nás vychází z AMU jako sólista, a přitom skutečný sólista se objeví jeden jediný za nějakých pět let. Hrál jsem hodně sólově i s orchestrem, ale teprve při hře v kvartetu a při poznání celé šíře repertoáru nastal pro mě skutečný umělecký zlom.“
Dnes s kvartetem pracuje profesor Milan Škampa. Mezi ním a kvartetisty je živý, tolerantní a inspirativní vztah oddaného objevování hudební interpretace. Umožňuje předávání pedagogových neobyčejných kvartetních poznatků, profesních a badatelských zkušeností. „To, co nás mimořádně ovlivňuje, je jeho lidský vztah a pozitivismus ve všech směrech, schopnost, vidět všude jen to dobré,“ dodává Peter Jarůšek. „Pokud jde o interpretaci, učí nás na prvním místě ctít zápis skladatele, řekl bych, skoro za všech okolností.“
Je štěstí, že se v tomto souboru sešly čtyři plnohodnotné osobnosti. Nikdo nerozhoduje o ničem s definitivní platností, všichni se podílejí na konečném názoru. Jeden každý je k něčemu více citlivý, všímá si jiných detailů, a tak platí, že všichni čtyři spolupracují na stejné úrovni.
Dramaturgické směřování
Pokud jde o tvorbu repertoáru, leccos určují požadavky soutěží, jichž se soubor chce ještě dál zúčastňovat, ale i tak si z povinných skladeb vybírají, co je jim nejbližší. Ke stěžejním dílům patří Haasovy skladby. Oblíbili si zejména jeho Druhý kvartet „Z opičích hor“ . Ten název dalo skladbě místo blízko Brna, kde se setkávala smetánka zlaté mládeže. Ke skladbě připisuje autor alternativně bicí nástroje, aby tak zvýraznil rozpoutanou náladu závěrečné části. V té podobě by také soubor chtěl skladbu uvést v rámci 61. ročníku Pražského jara na vystoupení, které je součástí první ceny pro vítězné kvarteto. Hlavním současným záměrem je teď především tvorba základního repertoáru, a to je obrovský úkol.
Díky spolupráci s Milanem Škampou se souboru zřejmě daří navazovat na tradici české kvartetní školy, reprezentované především legendárním odkazem Smetanova kvarteta. Mladý soubor mohl proto bezprostředně převzít tradici zapálené oddanosti a upřímné lásky Smetanovců ke komorní hudbě a také poznání zákonitostí osobní souhry čtyř často naprosto odlišných povahových typů, které se musí sejít ve shodném muzikantském postoji ke hře. Naštěstí členové Kvarteta Pavla Haase jsou teď přímo ve shodném euforickém stavu nadšení pro komorní hru. Stereotyp spolupráce jim dozajista nehrozí.
Dosavadní výsledky
Za krátkou dobu existence souboru je interpretační soutěž Pražského jara velkou a mimořádnou zkušeností. Přesto jeho cestu už dláždí některé nepřehlédnutelné kameny. Od svého vzniku byl zván na prestižní Academia di Musica della Quartetto ve Florencii a účinkoval v roce 2003 také v londýnské Wigmore Hall, společně se Škampovým kvartetem v Oktetu op. 20 Felixe Mendelssohna–Bartholdyho. Získal také prestižní cenu Rimbottiho v soutěži ve Fiesole ve Florencii, jejíž součástí byl i významný koncert v Teatro della Pergolla.
V dubnu letošního roku, poměrně nedlouho před soutěží, využilo kvarteto v rámci studijního programu ProQuartet možnost spolupráce s Walterem Levinem, členem LaSalle Quartet. Nepochybně měl tento poslední impuls vliv na skvělý výkon v pražskojarní soutěži. Navíc se mezi nimi vytvořil pěkný vztah a k tomu nabídka účasti na projektu souborného provedení Beethovenových kvartetů v Basileji a Miláně a pozvánka pro všechny členy kvarteta jednou za tři týdny po celou další koncertní sezonu na akademiích. Zatím si Kvarteto Pavla Haase nemůžeme poslechnout ani v rozhlase ani na CD, ale v příslibu je živý záznam firmy Arco diva z koncertu na příštím Pražském jaru.
Nádherné perspektivy
Teď v odstupu několika týdnů vzpomínají členové Kvarteta Pavla Haase na klání v mezinárodní soutěži Pražského jara s klidem a úsměvem. Nezapírají stres jejího průběhu, ale i vliv domácího prostředí, které od nich očekávalo vrcholový výkon. Přesto se směrem k závěru jejich napětí viditelně uvolňovalo. Měli jen málo možností slyšet soupeře a možná právě proto neztráceli suverenitu a klid.
Členové Kvarteta Pavla Haase stojí na začátku své cesty a nebojí se, že by jim sláva stoupla do hlavy. Moc toho ještě zatím nestihli, ale odvážně nastoupili šťastný směr. V sezoně 2005/2006 je čeká hned několik festivalů: v Českém Krumlově, finském Kuhma, holandském Orlandu a ve Fontainebleau poblíž Paříže. Letošní podzim předznamenal samostatný koncert v Lichtenštejnském paláci v sále Martinů a pozvání přišlo i od Českého spolku pro komorní hudbu do jednoho z abonentního cyklů v Sukově síni na 23. listopadu.
Na počátek letošního října měli naplánovanou soutěž v Cremoně a v únoru 2006 Schubertovu soutěž v rakouském Grazu. Obě účasti museli zrušit. Hned po soutěži v červnu odjeli na soutěž Premio Borciani v italském Reggio Emilia a právě díky ní zasáhla do jejich programu velká změna: ze soutěže Premio Paolo Borciani se totiž vrátili s další první cenou a přesvědčivým vítězstvím!
Jako blesk z čistého nebe
V sedmém ročníku soutěže v Reggio Emilia (vznikla roku 1987) porovnávali své kvality s dvaadvaceti mladými kvartetními soubory z celého světa. Odměnou vítězům byl příslib rozsáhlého turné po světě. Mezi soutěžícími byla, jen namátkou, kvarteta Amedeo Modigliani z Francie, Biava, Chiara a Parker z USA, Di Cremona z Itálie, Ariel z Izraele, Faust a Signum z Německa či Tankstream z Austrálie. Potkali tu i své známé, Amedeo Modigliani a Biava z jarního kurzu s Walterem Levinem.
Porota soutěže byla složena z význačných jmen hudebního světa, v čele s předsedou poroty Marcellem Abbadem, bratrem dirigenta Claudia Abbada. Mezi členy byl i Sir Peter Maxwell Davies z Velké Britanie, který je dvorním skladatelem královny Alžběty. Napsal pro třetí kolo soutěže skladbu s názvem A Sad Paven (Smutná pavana) a vybíral mezi soutěžícími její nejlepší provedení. Volba padla opět na Kvarteto Pavla Haase. Za zmínku stojí i čestná porota, v níž září mimo jiné jména Claudio Abbado, Radu Lupu, Arvo Pärt, Maurizio Pollini či Wolfgang Rihm. Pozoruhodná na podmínkách soutěže byla ve druhém kole povinně volitelná skladba Janáčkův Kvartet č. 2, Listy důvěrné . Vybraly si jej čtyři soubory: rakouský Anima, britský Pavao, německý Signum a australský Tankstream.
Náš soubor hrál v prvním kole Schubertův Kvartet Smrt a dívka s povinnou první větou Beethovenova Kvartetu op. 59 č. 3 Razumovského . Druhého Janáčka předvedli až ve druhém kole, s Beethovenovým Kvartetem op. 135 . V posledním kole pak hráli A Sad Paven Sira Daviese, Mozartův Kvartet C dur KV 465, Disonantní , spolu s Beethovenovým Kvartetem op. 59 č. 3 .
Soutěžní dny v Reggio Emilia
Přípravný čas trávili naši kvartetisté opakováním, zkoušením, stálým hraním, jen s jedinou nevýhodou, že bylo vedro k nepřežití, navíc s vysokou vlhkostí vzduchu. Doplatil na to violoncellista, kterému se čtyřikrát přetrhla struna a.
Téměř čtrnáct dnů prožili v soutěžení, obklopeni pozorností města, které jednoznačně žilo touto událostí a topilo se v záplavě plakátů. Soutěž i závěrečný koncert vítězů pak probíhaly v nádherném prostoru divadla z devatenáctého století, verdiovského období. I při své divadelní akustice očekávání kvartetistů nezklamalo. Jednotlivá kola byla vyprodaná a koncert vítězů přeplněný.
Jeli na soutěž hlavně proto, aby poznali, jak hrají ostatní soubory jejich věkové kategorie, na jaké jsou úrovni a aby se od nich něčemu naučili. Místo toho položili ostatní na lopatky. Popravdě, přijeli na soutěž tak trochu jako exoti, Škodovkou, kterou si ovšem nemohou vynachválit, zatímco všichni ostatní vznešeně přiletěli, nebo nejvýš přijeli luxusně vlakem.
To, že se podařilo zvítězit, vnímají kvartetisté jako neuvěřitelnou věc. Výsledek je o to působivější, že během sedmi ročníků jsou teprve čtvrtými absolutními vítězi této soutěže, když po třikrát první cena nebyla udělena. Z toho plyne i zjištění, že pořadatelé této soutěže se snaží vynést její průběh a výsledky na nejvyšší úroveň.
Nečekaně centrem pozornosti
Pikantní na vstupu kvarteta Pavla Haase do soutěže bylo to, že na všech oznámeních, programech a po celém městě vyvěšených plakátech byli ohlašováni jako holandský soubor. Teprve po příjezdu se jejich původ vysvětlil a příslušnost k České republice byla uvedena na správnou míru.
Potěšilo je finanční ocenění za prvenství i za provedení soudobého díla Sira Daviese, ale podstatnější je pro ně umělecké uznání. Nejdůležitější ale bylo, že okamžitě po koncertě vítězů nastartovali k prvnímu smluvenému vystoupení do skotského Orkney. Dopravili se tam se čtyřmi leteckými přestupy, stejnou cestou po celý další den zpět a hned autem ve vrcholném vedru přímým směrem do Prahy. Na samém začátku svého koncertního putování tak hned dostali vstupní sprchu cestovní zátěže.
Tím začalo dvojí doslova světové turné, hlavní cena soutěže, jedno podzimní (23. 10. – 16. 11.) s patnácti koncerty a druhé jarní (9. 3. – 28. 7.) s třiadvaceti koncerty. V první trase budou vystupovat v Rakousku, Německu, Belgii a Itálii, v druhé ve stejných zemích, ale navíc ve Spojených Státech a Japonsku. Je to osmatřicet koncertů uskutečněných v tak krátkém čase, o čemž se mnoha renomovaným souborům ani nezdá!
Odjeli, zvítězili, vrátili se a pak jen pročítali e-maily a odesílali programy příštích koncertů. Aby to nebylo tak snadné, „kleknul“ jim počítač, který zřejmě nevydržel letní bouři nad Prahou. Takže, ještě s vavříny na hlavě, pobíhali po internetových kavárnách, aby v hektickém chvatu stihli všechno, co se v jejich nepřítomnosti a díky závazkům ze soutěže nakupilo.
Dnes snad můžeme říci, že s velkou odvahou Kvarteto Pavla Haase protrhlo startovní pásku do kvartetního světa.
Nejdůležitější je ovšem vnitřní porozumění uvnitř souboru a to je teď na vrcholu. Kvartetní hra je spojuje, navzájem si z technického hlediska pomáhají a společně se učí. Žijí komplexní školu hudby, a hlavně, nederou se za ziskem, chtějí na prvním místě pracovat na vynikající úrovni.
