Vítězem 67. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v oboru klarinet se letos stal sedmadvacetiletý hudebník Sang Yoon Kim z Jižní Koreje. Obdržel rovněž Cenu Nadace Český hudební fond za nejlepší provedení skladby ClarinoPré Aleše Pavlorka. Se svými zajímavými zkušenostmi z jeho soutěžního pobytu v Praze a hudebních zkušeností ze světa se rád podělil i se čtenáři časopisu Harmonie…
V Praze jste byli dva vítězové z Jižní Koreje ve flétnové a klarinetové kategorii. Jaký máte pocit z vašich úspěchů? Byl jsem velmi šťastný, že jsme přinesli trofeje a také 2. místo ve flétnové kategorii, což učiní naši zemi hrdou a dá více příležitostí do budoucna Asiatům. Korejci mohou mít velký úspěch nejen v klavírní hře a smyčcové kategorii, ale i v dechových nástrojích v mezinárodních soutěžích ve světě.
Zvítězil jste v letošní Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro v oboru klarinet. Jak jste se připravoval na všechny soutěžní skladby? Začal jsem je cvičit asi čtyři měsíce od oznámení důležitých informací z Prahy, které se týkaly i mne a mé studijní povinnosti k soutěži. V posledních několika letech jsem se zúčastnil různých mezinárodních soutěží a naštěstí některé skladby byly společné. Věnoval jsem více pozornosti nové kompozici ClarinoPré Aleše Pavlorka, se kterou jsem šťastně zvítězil a obdržel za ni Cenu Nadace Český hudební fond za nejlepší provedení této skladby.
Jaký je váš osobní proces, když začínáte hrát novou kompozici pro sebe, klasickou nebo soudobou? Pro klasická díla se snažím poslouchat jiné nahrávky, nejen pro klarinet, ale i jiný repertoár skladatele, abych pochopil jeho styl a charakter. Když je kompozice nová a nikdo ji příliš nezná, snažím se dívat na dílo velmi pečlivě, a potom mám několik praktických schůzek ke konzultacím. Snažím se hrát skladbu jako by byla má vlastní, přesvědčivě.
Jak jste se cítil v průběhu finálového kola soutěže v Rudolfinu? Úžasně. Byl jsem šťastný, že mohu hrát dva nejkrásnější koncerty pro klarinet v jeden večer se skvělým orchestrem a vynikajícím dirigentem, který mne uvolnil a věřil mi.
Máte nějakou speciální techniku učení se hře zpaměti, s níž byste se s námi podělil? Jen se snažím cvičit bez hudby, tak často až je to pro mne pohodlné.
Které skladatele klarinetové hudby jste si oblíbil? Vlastně dvě skladby, které jsem hrál ve finále, složili mí oblíbení skladatelé hudby pro klarinet Wolfgang Amadeus Mozart a Aaron Copland. Studoval jsem jejich díla dlouho v Paříži. Mám také rád francouzské komponisty, mezi které patří Charles-Marie Widor, Ernest Chausson, Francis Poulenc…atd.
Jak překonáváte nervozitu? Domnívám se, že nemám moc řešení k překonání nervozity. Prostě jde jen o zvyk. Nesnažím se příliš tvrdě zbavit nervů. Užívám si, co cítím, a kde jsem v daný moment.
Vraťme se ještě k vašim začátkům. Kdy jste se rozhodl hrát na klarinet a z jakých důvodů? Začal jsem hrát na klavír v pěti letech, ale nebylo to ono, a tak jsem se rozhodl změnit nástroj a tápal jsem ve své volbě mezi flétnou a klarinetem. Později mi připadal klarinet pro mne přirozený, mnohem lepší než, když mi bylo deset let. Klarinet může vytvořit nejmenší a nejdelikátnější zvuky ze všech nástrojů. Když udělám chybu, každý si jí hned všimne. Ve skutečnosti je nástroj extrémně senzitivní a těžce kontrolovatelný, ale to je přesně důvod, proč klarinet miluji.
Studoval jste na Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse v Paříži 2005 – 2010 a Colburn School v Los Angeles 2010 – 2014. Kde jste viděl pro sebe zásadní momenty? Byl jsem extrémně šťastný, když jsem byl přijat na pařížskou CNSM, když mi bylo šestnáct let, která je bezpochyby nejlepší školou pro klarinet na světě. Mým pedagogem byl Michel Arrignon, u kterého jsem studoval čtyři roky a poslední rok studia byl mým profesorem Pascal Moraguès. Techniku jsem si osvojil v Paříži, kde jsem hrál na francouzský klarinet. Potom jsem odešel do Los Angeles, kde jsem studoval na Colborn School u světově uznávaného klarinetisty, kterým je Yehuda Gilad, který mne enormně inspiroval. V průběhu čtyř let jsem měl vynikající úspěchy na třech mezinárodních soutěžích. Získal jsem mnoho možností koncertně vystupovat v Los Angeles, dokonce i s Colburn Orchestra ve významné síni Walt Disney Concert Hall. S panem Giladem jsem se učil, jak vyjádřit sám sebe hrou na nástroj, jak komunikovat s publikem, podělit se s nimi a přesvědčit hudbou posluchače.
Co bylo pro vás nové ve vaší klasické dráze klarinetového hráče v Los Angeles? Colburn School mi dala velké příležitosti vystoupit v prestižních sálech, v Zipper Concert Hall nebo Walt Disney Concert Hall s významnými hudebníky, mezi nimiž byli Jean-Yves Thibaudet, Ebene Quartet, Robert Levin a další.
Mohl byste vysvětlit rozdíl mezi americkým a asijským publikem z vaší osobní zkušenosti? Domnívám se, že asijské obecenstvo je ustrašenější, ale velmi aktivní online. Americké publikum se vyjadřuje více tváří v tvář a dává silněji najevo uvolněnou atmosféru.
Odpočíváte i u jiných hudebních žánrů? Když mám více času pro relax, cvičím nebo poslouchám korejskou populární hudbu.
Jaké koncertní plány jsou před vámi v nadcházející době? Letos v červenci mám koncertní turné v Jižní Africe a několik koncertů naplánovaných v Bostonu ve Spojených státech amerických. Velmi se těším, až se vrátím do Prahy v příštím roce. Doufám, že získám prestižních cen z Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro dostanu více možností ke koncertování.
