V letošním roce prolínají operním světem oslavy 200. výročí narození Giuseppe Verdiho a Richarda Wagnera, dvou největších hudebních dramatiků devatenáctého století. Jaká je dosavadní bilance a co vybrané světové scény a festivaly ještě nabídnou? Verdiho i Wagnerova díla patří obecně k nejčastěji uváděným titulům nehledě na výročí, proto se samozřejmě nabízí otázka, co vymyslet z dramaturgického hlediska a co vlastně hudební veřejnosti sdělit. Komerční šílenství, jaké před pár lety nastalo kolem mozartovských oslav, tentokrát nenastalo. U dvojice V + W se snad ani tak snadno nedá rozpoutat.
Začněme u milánské La Scaly. Prosincové zahajovací představení sezony, jímž byl Wagnerův Lohengrin (s Jonasem Kaufmannem ), odvysílala i některá česká kina. Ani nepřekvapí, že se v italském operním prostředí rozproudila debata na téma, proč při takové příležitosti dostal přednost Wagner před Verdim. Názor, že důvodem byly obavy z reakcí obávaných „loggionistů“, vyslovil například basista Ferruccio Furlanetto při své pražské návštěvě. S tím ovšem šéf La Scaly Stéphene Lissner nesouhlasí. Když přijel do Prahy na premiéru Myslivečkovy Olympiády , byla příležitost se ho zeptat, proč se rozhodl pro Wagnera. „Chtěl jsem hrát Lohengrina s Jonasem Kaufmannem a ten měl čas roku 2012. Ostatně letos budeme zahajovat La traviatou,“ podotkl. La Scala během této sezony odehrála sedm Verdiho titulů, které zarámovala první a poslední operou – kromě Falstaffa totiž uvedla i Oberta , málo hranou prvotinu. Z Wagnera zařadila kromě Lohengrina i Prsten Nibelungův a Bludného Holanďana .
Server operabase.com nabízí výčet stovek a stovek verdiovských i wagnerovských inscenací, jež letos hrají (tak jako kteroukoli jinou sezonu) světové scény. Vlastní cyklus bude mít například v létě mnichovská přehlídka Opernfestspiele. Salcburský festival uvede nejen Falstaffa a Dona Carlose , ale hodí i rukavici Bayreuthu, když poprvé ve své historii zařadil do programu Mistry pěvce norimberské a koncertně i Rienziho . Z Wagnerových oper dosud provedl pouze Tristana a Isoldu (roku 2000) a Parsifala (1998).
Od samotného Bayreuthu se dá těžko čekat, že bude hrát „více Wagnera“. Do festivalového kánonu ostatně patří díla počínaje Bludným Holanďanem . Nicméně festival ve spolupráci s operním domem v Lipsku, městě, kde se Wagner narodil, připravil speciální projekt věnovaný právě Wagnerovým juveniliím. V jeho rámci zazní Víly , Zákaz lásky a Rienzi . V Bayreuthu ovšem nikoli ve Festivalovém domě, nýbrž ve víceúčelové Oberfrankenhalle. Obě města spojená s Wagnerem tedy splní svou povinnost. V jiných divadlech se Wagnerovy rané opery objevují naprosto výjimečně i v letošním roce.
To, co se ve Wagnerově případě dá víceméně pochopit, u Verdiho možná překvapí. Mladý Wagner není konkurentem pro zralého Wagnera, nicméně mladý Verdi v některých případech se zralým Verdim soupeřit může. Kasovní úspěchy Aidy nebo Rigoletta však tato díla odsunuly do pozadí. Jenže zrovna u Verdiho by se nabízelo v letošním roce připomenout i méně známé tituly a uvést je do kontextu. Přesto se v hracích plánech jen výjimečně objevuje třeba Alzira , Loupežníci (La Fenice, Essen), Stiffelio (na podzim ho uvede divadlo v Catanii), Luisa Millerová (Duisburg), Attila (Theater an der Wien, koncertně Deutsche Oper Berlin). O něco lépe jsou na tom Sicilské nešpory nebo Simon Boccanegra , nicméně i v jubilejním roce dominují světovým scénám nejhranější Verdiho opusy. Částečně za to jistě může krize a obava z návštěvnosti. Neměla ale právě La Scala v letošním roce uvést – kromě Oberta – i některou z dalších Verdiho raných oper? „Je nutné si uvědomit, že dokonce i díla jako Macbeth nebo Aida se u nás nehrála dvacet nebo i třicet let,“ vysvětlil intendant.
Zvýšený příděl Verdiho letos nabídla i Metropolitní opera, což se odrazilo i v nabídce přenosů do kin. Nicméně na Verdiho i Wagnera si lze zajet i do divadel v nám blízké Vídni. Vídeňští filharmonikové oběma autorům navíc věnovali i svůj letošní open-air koncert v Schönbrunnu. Volksoper uvede na závěr této sezony perličku – do jednoho večera „zkomprimovanou“ verzi Prstenu nibelungova, kterou stvořil německý humorista Loriot. Kdo se do Vídně vypraví na podzim, bude moci navštívit výstavu Richard Wagner a židovská Vídeň , kterou připravuje Židovské muzeum. Měla by sledovat Wagnerův fenomén v jeho rozporuplnosti. Třebaže se projevoval jako antisemita, Wagner mocně ovlivňoval své současníky i další generace. Ostatně mnoho wagneriánů bylo i mezi Židy… Výstava potrvá od 24. září do února 2014.
