Do Prahy přijel na první oficiální koncert (10. 1.) Jonas Kaufmann. Co se skrývá za tímto headlinem? Na rozdíl od natáčení cédéčka před několika lety pro Deccu nebyl pobyt tajný, takže kdo chtěl utratit několik tisíc korun, mohl se v lednu celkem bez problémů do Smetanovy síně Obecního domu dostat. Jelikož nejsem v přízni promotéra koncertu a nejsem tudíž vnímán jako novinář, zaplatil jsem pár tisícovek, abych porovnal svoje zkušenosti z nahrávek s realitou. Pan Kaufmann je umělec mimořádný, ale nakonec jsem měl zmatek v uších, srdci i v duši. To, že mi připomněl pomalu rozjíždějící se parní lokomotivu, takže pro tento večer vrcholný výkon podával až po dvaceti minutách, bych mu odpustil, koneckonců má hutný, barytonální tenor, ale vadila mi prezentace některých árií a hlavně nejkonformnější program, jaký jsem v Praze od zpěváka zažil včetně orchestrálních meziher. (Bankéři České spořitelny coby hlavního sponzora však byli jistě nadšeni.) Navíc ne vše bylo podáno hlasově a intonačně ideálně. (Srovnejte, jak zpívali v jednačtyřiceti Plácido Domingo nebo Luciano Pavarotti.) Jestliže jsem přemýšlel o ceně vstupenek na pěvecká galashow, tak o čem asi přemýšlel jeden můj známý, který koupil pro svou rodinu nejdražší vstupenky za více než 12 000 korun a pak se dívali na zadek televizní kamery…?
