Vídeňská filharmonie vystoupí na letošním 67. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 15. května ve Smetanově síni Obecního domu. Její rakouský předseda, houslista a muzikolog Clemens Hellsberg, se před návštěvou Prahy zamyslel nejen nad hudebním programem, který na festivalu zazní, ale i nad novým směřováním tělesa a jeho humanitárními aktivitami. Rozhovorem jsme společně navázali na naše setkání v minulých letech (viz HARMONIE 6/2009, 5–6/2006).
Před šesti lety hrála Vídeňská filharmonie ve Smetanově síni Obecního domu na Pražském jaru program z děl Wolfganga Amadea Mozarta a Gustava Mahlera pod taktovkou rakouského dirigenta Leopolda Hagera. V květnu představíte ve stejném sále Mozartovy symfonie. Jak vnímáte nadcházející koncert s Danielem Barenboimem? O programu koncertu v Praze jsme jednali s koncertním pořadatelem a považuji za přirozené, že v souvislosti s naší návštěvou české metropole jsme žádáni o program z děl Wolfganga Amadea Mozarta. Jeho tři poslední symfonie, které zahrajeme na Pražském jaru, jsme hráli dříve s Nikolausem Harnoncourtem. V současnosti se nám spolupracuje s Danielem Barenboimem velmi dobře, ať už hraje nebo diriguje Mozartovy skladby. Uvést poslední skladatelovy symfonie je i pro muzikanty nádherný zážitek, protože jsou velmi rozdílné, a pro orchestr je velmi důležité zahrát si čas od času tak náročný program.
Pod patronací Spojených národů se konal 3. května 2011 v Gaze mimořádný koncert, který řídil Daniel Barenboim. Unikátní orchestr byl složen z hráčů Berlínské filharmonie, Orchestru La Scaly, Pařížského orchestru, Státní kapely Berlín a Vídeňské filharmonie. Na programu zazněla Serenáda G dur, KV 525 „Malá noční hudba“ a Symfonie g moll, KV 550 Wolfganga Amadea Mozarta. Na co vzpomínáte nejvíce? Poprvé jsem hrál v centru města Gaza. Sál byl přímo v archeologickém muzeu pro asi čtyři sta lidí a nebyl akusticky zcela vybaven jasným zvukem, jaký mívají koncertní haly. Naše návštěva města byla skutečně jen koncertní, ale právě v den jeho konání zabili Usámu bin Ládina a nebylo jisté, že se koncert uskuteční. V ulicích bylo mnoho policistů. Zemi jsem navštívil poprvé a velmi mne překvapilo, že i když jsme všude viděli zátarasy a blokády, tak jsem mezi nimi viděl i světlá místa, například nádhernou novou mešitu, nebo jak si na břehu moře hráli lidé plážový volejbal a v jejich blízkosti stála malá krásná restaurace. Velmi se mi líbilo, že ve městě je patnáct univerzit a na severu žije mnoho mladých lidí.
Při společné schůzi Vídeňské filharmonie v květnu 2011 jste byl zvolen předsedou na další tři roky. Vaše potvrzení ve funkci znamená pokračování vašeho dosavadního kursu. Kde spatřujete zásadní změny, které jste ovlivnil a průběžně realizujete? Všeobecně se naplňují smlouvy, ale jsou zde rozdíly od doby, kdy jsem začínal. Mnohem více cestujeme a pokoušíme se v daném směru strategicky pokračovat. V plánech našich turné máme určitá fixní místa, například Kolín nad Rýnem, Londýn, Luzern, New York, Paříž, Salcburk, Tokio, která efektivně doplňujeme a rozšiřujeme. Usiluji vnést systematičnost do našich plánů a projektů, protože se jedná o komplexní záležitost. Musíme uvažovat, se kterými dirigenty budeme hrát náš repertoár a kam s nimi budeme cestovat… Je zde jedna zásadní změna, které jsme dosáhli v předminulém roce ve spolupráci s Vídeňskou státní operou. Hudební spolek je soukromý podnik. Z uměleckého pohledu hrajeme velmi rozdílná díla, opery a koncertní tvorbu. V současné době považuji spolupráci s Operou, kde jsme Orchestrem Vídeňské státní opery, za ideální symbiózu. Získal jsem úplně nový životní pocit.
V letošní sezoně 2011/2012 vznikla ve Vídeňské státní opeře nová koncertní komorní řada souborů z členů Vídeňské filharmonie, kterou inicioval před rokem Dominique Meyer. Ředitel Vídeňské státní opery Dominique Meyer byl vždy příznivcem komorní hudby a podporoval ji, takže se ujal s nadšením návrhu, který se zrodil v řadách našeho orchestru, neboť jsme o něm často hovořili. Ve finále jej zpracovali naši hráči, houslisté Günter Seifert, Milan Šetena a Andreas Grossbauer, kteří sestavili novou komorní řadu hráčů Vídeňské filharmonie. Následuje po knize Passion, kterou napsal Lois Lammerhuber, a po velkém vzpomínkovém večeru pořádaném ve Vídeňské státní opeře u příležitosti 100. výročí smrti Gustava Mahlera 18. května 2011. Náš cyklus vychází z ducha smyslu komorní hudby a její formy muzicírování. Jsem rád, že jí přední operní dům světa věnoval tak prominentní místo. Velmi mne těší, že se tak prohloubila úzká vazba mezi hráči Vídeňské filharmonie a Vídeňskou státní operou ve 170. roce její existence. Doufám, že Komorní cyklus hráčů Vídeňské filharmonie ve Vídeňské státní opeře spěje k podobné tradici jako v roce 1860, kdy byly založeny Filharmonické abonentní koncerty. Uspořádání Filharmonické komorní řady Vídeňskou státní operou propůjčuje oběma stranám důležité partnerství, novou dimenzi a potvrzuje ji jako „symbiózu“ v ideálním smyslu.
Kde jste proměnil chod tělesa? Pokusil jsem se vnést systematičnost do naší linie humanitární podpory, protože dříve byly naše aktivity poněkud roztříštěné. Před sedmi lety jsme byli jmenováni vyslanci dobré vůle Světové zdravotnické organizace. Máme stálou spolupráci s Americko-rakouskou nadací, ve které američtí a rakouští lékaři přicházejí do Salcburku, kde pořádají vzdělávací kursy pro lékaře z bývalých zemí východního bloku. Cílem je seznámení a osvojení nových metod výzkumu. V posledních letech se rozšířili jejich účastníci o pracovníky z Afriky a Mongolska.
Od roku 2006 probíhá ve spolupráci s hráči Vídeňské filharmonie interdisciplinární pilotní projekt nazvaný „Humanizace intenzivní medicíny“, který podporuje výzkum léčby pacientů s transplantacemi orgánů. S jakými výsledky jste byl konfrontován? Když je někdo ve svém oboru na špičce, potom vnímá za důležité i povinnosti vůči společnosti a umění, které bezprostředně z jeho pozice vychází. Ostatně pojem „umění“ je velmi rozmanitý. Společenské závazky a povinnosti řešíme také na našich filharmonických poradách. Neměl bych dobrý pocit, kdybych se staral jen o koncerty. V angličtině existuje přesný firemní výraz corporate responsibility (společenská odpovědnost). Řadíme k ní projekty, diskuse a ideje, které jdou nad rámec proměnlivé denní politiky. Proto jsme chtěli být spojeni například s Amnesty International. Projekt nazvaný „Humanizace intenzivní medicíny“, který probíhá ve spolupráci s hráči Vídeňské filharmonie, stále pokračuje. Poprvé v Rakousku byl proveden výzkum Univerzitní kliniky ve spolupráci s Univerzitou hudby a múzických umění ve Vídni k tématu hudebních účinků u hematoonkologických pacientů. Osobní účast hráčů Vídeňské filharmonie zaručuje v projektu vedle vysoké vědecké úrovně i vynikající úroveň kulturní. Intenzivní metoda je zaměřena na zkoumaný efekt živé hudby. Je známé a všeobecně rozšířené, že příjemná hudba aktivuje oblasti mozku a přímo působí na emoce člověka. V osmdesátých letech 20. století se potvrdilo, že efekt živé hudby je lepší než její recepce z přístrojů. Výsledky základního výzkumu již prokázaly, že selektivní užití hudby a její přímé psychofyziologické působení u obtížných lékařských terapií, ke kterým patří transplantace kostní dřeně, může přispívat ke snížení úzkosti, zlepšení citlivosti a redukce traumatických zkušeností.
