Jarní oslava hudby
Pražské jaro má za sebou několik oslavných ročníků, v nichž jednak celebrovalo výročí založení festivalu, jednak vzdalo hold jubileím W. A. Mozarta a Dmitrije Šostakoviče. Nadcházející 62. ročník nemá podobnou velkou ideu předem vepsanou v záhlaví, nicméně stěžejní orientace na tradiční programové položky zůstává a v druhém plánu jsou i v něm přítomna připomenutí některých jubileí.
Festivalový management i oba jeho vrcholové orgány správní a umělecká rada dlouhodobě spatřují programové priority v angažování špičkových světových symfonických orchestrů. Právě v tomto bodě spočívá jistá exkluzivita festivalové dramaturgie i její nezastupitelnost v porovnání s jinými tuzemskými festivaly. Po vpravdě triumfálním přijetí, jehož se při prvním hostování na Pražském jaru dostalo před čtyřmi lety Sanfranciskému symfonickému orchestru a jeho charismatickému šéfdirigentovi Michaelu Tilson Thomasovi, se k nám kalifornský orchestr znovu vrací ke dvěma koncertům. První je věnován ruské hudbě v čele se Stravinským, jehož někdejších losangelských večerů „na střeše“ se mladý dirigent zúčastňoval s železnou pravidelností, sám přišel do kontaktu s velkým skladatelem a tudíž jeho výklad obou Mistrových zařazených skladeb bude mít punc jisté osobní autenticity. Hvězdou druhého večera amerického orchestru bude slavný mahlerovský pěvec Thomas Hampson, který tentokráte přednese s instrumentálním doprovodem výběr z písní cyklu Chlapcův kouzelný roh, z nichž některé jsme v jeho podání slyšeli s klavírem při památném koncertu na Žofíně před několika lety.
Finský rozhlasový symfonický orchestr patrně neprovází stejně hvězdná aureola jako americké těleso, přesto je v odborných hudebních kruzích zvláště v posledních letech ceněn hodně vysoko. Nadto v jeho čele přijíždí poprvé do Prahy jeden z nejvyhledávanějších světových dirigentů střední generace, dvaapadesátiletý Sakari Oramo, jehož si mimochodem jako svého nástupce k šéfovskému pultu City of Birmigham Symphony Orchestra vybral po odchodu k Berlínským filharmonikům Sir Simon Rattle. Jako sólistky přijíždějí s helsinskými symfoniky Oramova manželka, sopranistka Anu Komsi a původem gruzínská houslistka Lisa Batiashvili, která přednese známý Silbeliův koncert.
Podle očekávání byl už několik měsíců před festivalem vyprodán koncert londýnské Academy of St Martin in the Fields, s níž stejně jako před třemi lety vystoupí americký klavírní virtuos Murray Perahia. K jiným hudebním horizontům bude směřovat večer Čínského rozhlasového orchestru z Pekingu, v jehož podání uslyšíme jednak úpravy tradičních lidových nápěvů, jednak ale také ukázky z veskrze současné čínské soudobé hudby včetně úryvků ze Severozápadní suity jednoho z nejhranějších současných skladatelů a nositele Oscara za hudbu k filmu Tygr a drak Tan Duna.
Některá jména velkých zahraničních sólistů už byla vzpomenuta, stejně magickou přitažlivost ovšem mají legendární gambista Jordi Savall, s nímž konečně uslyšíme také jeho manželku, sopranistku Montserrat Figueras, hobojista Heinz Holliger, britský violoncellista Steven Isserlis, který vzdá známým instrumentálním koncertem hold svému krajanovi Edwardu Elgarovi u příležitosti 150. výročí jeho narození a další jubilea – šedesátiny – oslavíme přímo s jejich protagonisty Gabrielou Beňačkovou a Gidonem Kremerem. Klavíristé Andrej Gavrilov a Kun Woo Paik z Jižní Korey připomenou speciálními programy umění jejich velkého předchůdce Svjatoslava Richtera, který nenávratně opustil hudební scénu před deseti lety. Z nových tváří figurují v programu letošního ročníku také dvě sličné dámy – kanadská houslistka Chantal Juillet (se svým životním partnerem dirigentem Charlesem Dutoit a Českou filharmonií přednese Stravinského Koncert in D ) a blonďatá trumpetistka Alison Balsom z Velké Británie. Z nastupující generace slovenských pěvců uslyšíme na samostatném večeru basistu Štefana Kocána, stálého hosta Vídeňské státní opery a od právě probíhající sezóny sólisty operního ansámblu Theater Basel.
Hvězdná kritéria by nám ovšem neměla přivírat oči, ani pokud jde o účast domácích interpretů. Mezi přitažlivé hudební zážitky bude nepochybně patřit vystoupení Ludmily Peterkové, která na večeru ansámblu Collegium Marianum vymění klarinet za chalumeau, večer v němž Michaela Fukačová přednese hned dva violoncellové koncerty E. W. Korngolda a Jana Nováka, cembalový recitál Moniky Knoblochové, varhanní podvečer Jana Hory u sv. Jakuba a v neposlední řadě první z rudolfinských nokturen, kde nám dá Jitka Čechová nahlédnout do svého ambiciózního projektu kompletní nahrávky klavírního díla Bedřicha Smetany.
Mezi netuctové programy letošního Pražského jara budou nepochybně patřit i dvě setkání s hudbou, která sice běžně nezaznívá na koncertních pódiích, přesto jsou jejími pravidelnými konzumenty desítky tisíc posluchačů nejrůznějších generací. Na plátně kina Lucerna ožijí hrdinové klasického expresionistického filmu Faust režiséra Wilhelma F. Murnaua z roku 1926, jehož
promítání doprovodí nově zkomponovaná hudba nizozemského crossoverového umělce Willema Breukera v provedení jeho ansámblu Kollektief. „Hudbě z celuloidu“ bude věnován rovněž koncert Rozhlasových symfoniků s mladým dirigentem Stanislavem Vavřínkem s výběrem z tvorby českých klasiků filmové hudby, jubilujících mistrů tohoto oboru Václava Trojana a Jiřího Srnky u příležitosti 100. výročí jejich narození, dále Dalibora C. Vačkáře s jeho nezapomenutelnou Pyšnou princeznou , Zdeňka Lišky a prvním provedením orchestrální suity dalšího svěžího šedesátníka Ivana Kurze na motivy jeho hudby k televiznímu seriálu Četnické humoresky .
