Teprve v polovině ledna bylo ve Stockholmu oznámeno, že 25. prosince minulého roku zemřela ve věku 87 let švédská sopranistka Birgit Nilsson . Po Renatě Tebaldi a Victorii de los Angeles tak v poslední době odešla další z legend světové opery.
Pěvkyně proslulá nevídanou silou a barvou svého hlasu je považována za největší wagnerovský soprán po druhé světové válce, nástupkyni proslulé norské sopranistky Kirsten Flagstad. Pro mnoho posluchačů právě ona zůstane hlasem Wagnerovy Brünnhildy. S touto rolí zůstala spjatá po celý život, včetně legendární nahrávky kompletního Prstenu pod taktovkou Georga Soltiho, dokončené v roce 1966, která dodnes neopustila katalog firmy Decca.
Kromě této role patřily do jejího kmenového repertoáru především Isolda, kterou zpívala více než dvěstěkrát, také Straussova Elektra a Salome a Pucciniho Turandot.
„Nikdo nezpíval Turandot jako ona,“ prohlásil Plácido Domingo, který po jejím boku ve Veroně debutoval jako Kalaf. Její hlas se vznášel nad celým orchestrem i sborem, tvrdí pamětníci jejích vystoupení. V této roli byla zpodobněná i na známkách Švédského království. Zpívala ale i Aidu, Leonoru, Donu Annu a Toscu, stejně jako písňový, zejména skandinávský, repertoár.
Studovala na Královské konzervatoři ve Stockholmu a tamtéž v roce 1946 debutovala v Královské opeře jako Agatha ve Weberově Čarostřelci . Její kariéra ve Švédsku vyvrcholila udělením titulu „dvorní pěvkyně“ v roce 1954.
Svou kariéru začínala jako lyrický soprán, ale na vrchol vystoupala až ve svých čtyřiceti letech v dramatických rolích. V roce 1951 debutovala v Glyndebourne jako Elektra v Mozartově Idomeneovi ; její dlouholetá spolupráce s Bayreuthem začala v roce 1954 rolí Elsy a pokračovala až do roku 1970 rolemi Isoldy, Sieglindy a Brünnhildy. V La Scale triumfovala v roce 1958 jako Turandot, v Metropolitní opeře jako Isolda v roce 1959. Až do ukončení své pěvecké dráhy v roce 1982 světová jeviště neopustila.
Ještě ve svých 77 letech zazpívala, stále skvěle, několik not z Brünhildiny bitevní scény na galavečeru dirigenta Jamese Levina v Metropolitní opeře.
„Co je nejdůležitější pro roli Isoldy? – Pohodlné boty,“ odpověděla pěvkyně, proslulá kromě svého hlasu z „oceli a stříbra“ i svou nezávislostí a humorem.
Zemřela na rodném statku ve Västra Karup v provincii Skane v jižním Švédsku, kde se 17. 5. 1918 narodila. Od roku 1949 žila v bezdětném manželství se švédským restauratérem Bertilem Niklassonem.
