Kwangdžský symfonický orchestr z Jižní Koreje poprvé vyráží na malé turné po Evropě se zastávkou v Praze a v Linci. Spolu s rakouským klavíristou Gottliebem Wallischem zahraje Beethovenův 4. koncert pro orchestr a klavír a po přestávce Čajkovského 4. symfonii. Na začátek koncertu je zařazena skladba Fantazie na Arirang severokorejského skladatele Čoj Sung-hwana. Koncert zazní pod taktovkou šéfdirigenta orchestru, japonsko-korejského dirigenta Kim Hong-jaea.
Řekněte, proč jste se rozhodli právě pro kombinaci Beethovena a Čajkovského? V Evropě hostujeme poprvé a hudbou chceme říct také něco o sobě. Čtvrtá symfonie P. I. Čajkovského nás nejlépe vyjadřuje, protože i tvůrčí atmosféra našeho orchestru je prodchnutá na jedné straně lyričností a na druhé expresivitou. Loni jsme právě s touto symfonií hostovali v Japonsku, povedlo se nám vyprodat velké koncertní síně a byl to pro nás obrovský úspěch. Beethovenův 4. koncert pro orchestr a klavír navrhl klavírista Gottlieb Wallisch a já jsem s touto kombinací s radostí souhlasil.
Na posluchače bude zajisté velmi symbolicky působit, že si jihokorejský orchestr vybral pro své první evropské turné právě Fantazii na Arirang v orchestraci severokorejského skladatele. Je to projev touhy po porozumění vašich dvou zemí? Fantazii na Arirang jsem měl tu čest dirigovat při světové premiéře, která proběhla v Japonsku. K té skladbě mám hluboký vztah a je rovněž skvělou příležitostí k předvedení korejského přístupu ke klasické hudbě.
Proč jste se rozhodli právě pro Gottlieba Wallische? Chtěli jsme oslovit evropského umělce a Gottlieb je nepochybně klavíristou světového formátu. Bude pro nás velkou oporou a inspirací.
Šéfdirigentem Kwangdžského symfonického orchestru jste od loňského roku. Připomeňte, jaký cíl jste si stanovil. Kwangdžu je určitě kulturně nejdůležitějším městem v Jižní Koreji. Orchestr má nesmírný potenciál. Pokud bychom chtěli naše ambice vyjádřit nějakým žebříčkem, doufám, že se dostaneme mezi tři nejlepší orchestry v zemi.
Jakých kvalit si na něm vážíte nejvíce? Orchestr je především skupina lidí. Ve srovnání s jinými druhy umění má svůj osobitý charakter. Těmi nejdůležitějšími kvalitami u orchestru je jednota a z ní pramenící síla. Každá lidská bytost je v orchestru propojená v harmonii společného celku.
Řekněte nám více o vaší orchestrální sezoně v Kwangdžu. Jak často hrajete a kdo je vaším posluchačem? Naše orchestrální sezona se tolik neliší od té, na kterou jsou zvyklé evropské orchestry. Máme kolem 40 až 50 koncertů, včetně těch komorních. Já osobně diriguji deset koncertů, které jsou určeny pro velký sál naší koncertní síně. Pro svoji první sezonu s Kwangdžským symfonickým orchestrem jsem se rozhodl uvést zejména to nejlepší a nejpopulárnější z klasické hudby, abychom navázali co možná nejintenzivnější vztah s co nejširším publikem. To je jádro mého pojetí našeho poslání: orchestr původně vznikl jako těleso dobrovolníků a vždy se soustředil na koncerty pro obyvatele tohoto města. To se nezměnilo ani po jeho profesionalizaci před čtyřiceti lety.
Jaký máte vztah k českému repertoáru? Pokud jsem mluvil o tom nejlepším z klasické hudby, nedávno jsme předvedli Vltavu z cyklu symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast. A také jsme název uváděli jako „Vltava“, a ne, jak tomu často bývá, „Die Moldau“. Věnoval jsem tomuto malému rozdílu v názvu pozornost, protože znám smutnou etapu českých dějin. Nakonec i historie Kwangdžu má své stinné stránky a může za to armáda. (V roce 1980 potlačila jihokorejská armáda kwangdžské povstání na obranu demokracie po vraždě prezidenta Pak Čong-huie – pozn. red.) Cítím proto povinnost připomínat si některé důležité okamžiky historie právě hudbou.
Proč je pro vás hostování v Evropě důležité? Jedná se o naše první turné v Evropě a nebylo pro nás jednoduché ho připravit. I přes těžkosti doufáme, že bude úspěšné. Naše agentura udělala, co bylo v jejích silách. Prosím, podpořte náš pokrok.
Dirigent Kim Hong-jae se narodil v Japonsku a absolvoval hudební fakultu tokijského institutu Toho Gakuen. Studoval u proslulého dirigenta Seiji Ozawy a v roce 1978 se ve svých 24 letech stal dirigentem Filharmonie města Tokia. Na 14. Tokijské mezinárodní dirigentské soutěži získal speciální cenu Hidea Saita považovanou za tamější nejvyšší dirigentské ocenění. V 31 letech se stal hlavním hostujícím dirigentem Nagojské filharmonie a po dvou letech také hlavním hostujícím dirigentem Kjótského symfonického orchestru a Filharmonie města Tokia. Posléze studoval kompozici a dirigování v Německu u korejského skladatele Isanga Yuna. Jižní Koreu navštívil až v roce 2005, kdy se vzdal japonského občanství. Na devět let se stal šéfdirigentem a hudebním ředitelem Ulsanské filharmonie, s kterou hostoval mj. v newyorské Carnegie Hall. Od loňského listopadu je šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Kwangdžského symfonického orchestru.
