Flétnistka Juliette Bausor na sebe strhla pozornost úspěchy ve své rodné zemi a v zahraničí. Mezinárodní Organizace evropských koncertních síní ji zvolila před dvěma lety za ECHO „Rising Star“ (Vycházející hvězda). Pár dní po úspěšných koncertech v Německu s harfistkou Janou Bouškovou se stala první flétnistkou Londýnské filharmonie.
S jakými dojmy jste hrála na sklonku sezony 2015/2016 s harfistkou Janou Bouškovou na Hudebním festivalu komorní hudby se symbolickým názvem „Spannungen” v německém Heimbachu? Hudební festival komorní hudby – Spannungen v Heimbachu je pro mne zvláštní příležitostí a opravdu výjimečným momentem v mé kariéře. Všechny koncerty se konají ve staré vodní elektrárně, která je obklopena nádherným jezerem. Koncertní atmosféra s mnoha účinkujícími a velkým zájmem publika bývá často velmi živá. Festival probíhá díky pianistovi Larsi Vogtovi, který zve každý rok báječné hudebníky i přátele a snaží se s nimi vytvořit úžasný program komorní hudby. Setkání a hraní s harfistkou Janou Bouškovou bylo skvělé. Její milá a vřelá povaha se promítá do její nádherné hry. Repertoár skladeb programu byl na festivalu fantastický, v našem případě vyvrcholil provedením Koncertu pro flétnu, harfu a orchestr C dur, KV 299, Wolganga Amadea Mozarta.
Před zahájením sezony 2016/2017 jste se stala v červenci první flétnistkou Londýnské filharmonie. Je to zásadní změna? Jsem nadšená, že jsem se stala v létě první flétnistkou Londýnské filharmonie. Uplynulých jedenáct let jsem zastávala pozici první flétnistky Royal Northern Sinfonia a opravdu jsem milovala dobu spolupráce s orchestrem. Ráda vzpomínám na spolupráci s hudebními řediteli Larsem Vogtem a jeho předchůdcem Thomasem Zehetmairem, kteří jsou oba senzační hudebníci. Komorní orchestr Royal Northern Sinfonia má rodinnou atmosféru a sídlí v koncertní síni Sage Gateshead, fantastické koncertní síni na severovýchodě Anglie, takže bylo velmi smutné, rozloučit se s každým hráčem souboru. Nicméně mám velkou radost z nové kapitoly mého života, kdy jsem členkou skvělého orchestru, jakým je Londýnská filharmonie hrající pod vedením šéfdirigenta Vladimira Jurovského. S nimi se přede mnou otevírají nové výzvy zvládnutí širokého symfonického repertoáru. Jsem ráda, že budu stále hrát mnoho skladeb Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Josepha Haydna a dalších mých oblíbených skladatelů se souborem London Mozart Players, ve kterém zastávám pozici první flétnistky.
Na jaký nástroj hrajete? Od svých třinácti let mám stále stejnou flétnu, kterou jsem tehdy dostala. Nástroj je stříbrný značky Brannen-Cooper, ruční výroby s hlavicí Albert Cooper. Moc se mi líbí, protože umožňuje vytvářet flexibilitu a široké spektrum barev.
V roce 2014 jste byla zvolena mezinárodní Organizací evropských koncertních síní ECHO za „Rising Star“. Bylo mi ctí, že jsem byla vyhlášena ECHO Rising Star. Cítila jsem se velmi privilegovaná a dostávala jsem pozvánky hrát v některých z nejlepších sálů světa, což bylo úžasné. Naskytla se mi vynikající příležitost ke koncertům pro mladé umělce a jsem velmi vděčná za podporu. Měla jsem štěstí na koncerty s fantastickými orchestry. K mým velkým zážitkům patřila například spolupráce s Londýnským symfonickým orchestrem v Barbican Hall, s Ulsterským symfonickým orchestrem v Belfastu ve Waterfront Hall a s Royal Northern Sinfonia v Sage Gateshead, vysílanými živě stanicí BBC Radio 3. Ráda vzpomínám na spolupráci s báječnými dirigenty, jako byli třeba Yannick Nézet-Séguin, Thomas Zehetmair nebo Mario Venzago. Nedávným vrcholem bylo pro mne nahrávání koncertů Wolfganga Amadea Mozarta a Carla Nielsena s Royal Northern Sinfonia. Jaime Martin ji vydá u Signum Records ještě letos. Doufám, že v nadcházející době nahraji více sólových skladeb na CD, mimo jiné i vybraná díla pro flétnu s klavírem.
Když se vrátíme k vašim začátkům. Kdy jste se rozhodla hrát na flétnu a jak jste strávila své dětství s hudbou? Od raného dětství jsem vyrůstala v hudebním prostředí. Když mi bylo pět let, začala jsem se učit hrát na flétnu pod vedením mé maminky. Velmi mne nadchl James Galway. Když jsem ho slyšela hrát v televizi na zlatou flétnu a více se seznámila s jeho nahrávkami, rozhodla jsem se velmi brzy pro kariéru flétnistky. Studium jsem zahájila v deseti letech na Juniorském oddělení Královské akademie hudby v Londýně. Tehdy jsem více poznávala komorní, orchestrální i sborovou hudbu. V tak mladém věku se mi dostalo skvělé příležitosti mít možnost výuky na vysoké úrovni. Ve třinácti letech jsem poznala zázemí Purcellovy hudební školy a postupně jsem pronikla do aktivit Národního orchestru mladých Velké Británie, kde jsem poznala přátele, kteří se vydali na profesionální dráhu hudebníka. Než jsem nastoupila na vysokou hudební školu, učila mne báječná učitelka Anna Pope do osmnácti let.
Jaká jsou specifika škol, kde jste studovala? Vybrala jsem si Guildhall School of Music and Drama, abych získala titul ve flétnovém oboru. Měla jsem příležitost vzdělávat se s nejlepšími hudebníky v Londýně, mezi kterými byli Paul Edmund Davies, Sam Coles, Philippa Davies a Kenneth Smith. Ve třetím roce vysokoškolského studia jsem pokračovala na Conservatoire Nationale Supérieur de Musique et de Danse v Paříži, kde byli mými pedagogy Sophie Cherrier a Vincent Lucas. Díky projektu Erasmu jsem mohla získat zkušenosti ve Francii na instituci, která je proslulá tradicí flétnové školy.
Na Národní konzervatoři hudby a tance v Paříži byla výuka vedena i před celou flétnovou třídou, což znamenalo, že jsme se naučili hodně nejen na hodinách strávených s pedagogem, ale i z poslechu ostatních studentů. Zjistila jsem, že Paříž je o něco více konkurenceschopnější a studující motivuje ještě více se rozvíjet. V Londýně se věnují profesoři studentům velmi důkladně, v rámci celé hudební výchovy je v semestrální nabídce mnoho příležitostí navštěvovat mistrovské kurzy, zdokonalovat se v komorní a orchestrální hře, hrát na koncertech a být na hodinách v kontaktu s nejlepšími hráči v zemi. Moji profesoři na obou institucích byli velmi zaměstnáni, a tak pro mne bylo privilegium, že mi věnovali svůj čas a předali mi tolik znalostí ze svých zkušeností. Studovat s tak fantastickými pedagogy po celou dobu bylo mé velké štěstí.
Jaká je vaše nejoblíbenější flétnová skladba a které skladatele preferujete pro svou hru? Těžká otázka… Mezi mé nejoblíbenější skladby bych zařadila jednu ze sonát Johanna Sebastiana Bacha, koncert pro flétnu Carla Nielsena a sonatinu Henriho Dutilleuxe. Jednu konkrétní si nemohu vybrat, omlouvám se. Baví mne hrát širokou paletu děl. Opravdu miluji hraní skladeb Johanna Sebastiana Bacha a Wolfganga Amadea Mozarta, ale také ráda interpretuji repertoár 20. a 21. století. Flétnový repertoár není tak široký jak pro housle nebo klavír, nicméně můj repertoár je pestrý. Snažím se, abych si ho rozšiřovala o díla, která jsem dosud nehrála jak ze starších epoch, tak nová díla soudobých skladatelů.
Jste stále členkou proslulého komorního souboru Ensemble 360, s rezidencí v Sheffieldu. Je to pro vás důležité? Pracuji tvrdě, abych v mé kariéře vytvořila rovnováhu mezi mým sólovým, komorním a orchestrálním hraním. Zjistila jsem, že všechny mé momentální hudební aktivity mi dělají radost. Ensemble 360 je složen z jedenácti uznávaných hudebníků, jež tvoří sestavy pro dechový kvintet a smyčcový kvartet, v naší formaci je i kontrabas a piano. Hrajeme pravidelně po celý rok a jsme rezidenčním tělesem programu Music in the Round v Sheffieldu. Naše programy jsou vytvořeny pomocí libovolného počtu kombinací instrumentálních skupin, například koncert může zahrnovat hudbu pro klavírní kvintet, flétnový kvartet, klavírní trio, sólový nástroj nebo nonet. Stále se snažíme hrát vždy proti sobě, sedíme v kruhu a diváci jsou kolem nás, koncertní síň totiž umožňuje proměnu interiéru pódia a hlediště.
Orchestr je úžasnou skupinou hráčů pro společnou práci, všichni jsme dobří přátelé stejně jak partneři komorní hudby. Vždy mne baví možnost setkávání a hraní s jinými předními komorními hudebníky na mezinárodních hudebních festivalech, protože je to tak inspirující a mnohdy i zábavné poznat kolegy díky hudbě.
Hodně jste hrála nejen v řadě zemí Evropy, ale i v Asii, Africe a Austrálii. Cestování je jedním z vrcholů koncertní profese. Jsem opravdu šťastná, že mohu hrát po celém světě, vidět fantastická místa a setkávat se se skvělými lidmi, kteří se pak stávají v mém životě dlouhodobými přáteli. Doufám, že i v budoucnosti budu mít příležitosti koncertovat po světě, poznávat zajímavé lidi a hrát s inspirativními hudebníky.
