Balet Čarodějův učeň s novou partiturou Zbyňka Matějů působí básnivou atmosférou divadelní virtuality, zvukově barvitou a rytmicky pulzující hudbou, sugestivním temporytmem současného tanečního tvarosloví a smysluplným uměleckým posláním (premiéry 28. února a 1. března). Multimediální představení je dílem tvůrčího týmu: choreograf Jan Kodet ; režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský , zvaní SKUTR; hudební skladatel Zbyněk Matějů ; dirigent Pavel Šnajdr ; autor scény Jakub Kopecký ; světelný design Daniel Tesař ; animace Jan Zajíček a kostýmy Alexandra Grusková .
Za divadelní koncepcí stojí kniha Otfrieda Preusslera Krabat s ponurým příběhem lužickosrbské legendy o černé magii, očistné síle lásky a důležitosti přátelství. Stala se populární v roce 1977, kdy pod názvem Čarodějův učeň oslovovala české a německé diváky animovaným filmem Karla Zemana, v němž českou verzi postavy Krabata hovořil Luděk Munzar a Mistra Jaroslav Moučka.
Ovšem spojovat balet s jedním animovaným filmem by bylo pošetilé, neboť taneční obrazy Jana Kodeta nepopisují průběh děje, ale vyjadřují spiritualitu charakterů. Dramatičnost baletní koncepce vyznívá z osobitého interpretačního vkladu sólistů a souhry baletního souboru se všemi inscenačními složkami. Nabízí vzrušivou kvintesenci bázně z tajemna, nadpřirozených sil a arogance moci.
Za příběhem o tajuplném Mistru čarodějovi a nadřízeném Kmotříčkovi je také skryta česká pohádka o čertech ze strašidelného mlýna, řízeného Satanem z pekla. Proměny scény Jakuba Kopeckého, kouzlené počítačovou technikou, a kaskadérské kousky poletů z tradičního baletu evokují zážitky z dětství, kdy v loutkovém divadle všechny postavy, dobré i zlé, přicházely shůry, protože to ani jinak nešlo.V křesťanské minulosti totiž ďábel sídlil někde dole a lidstvo po něm šlapalo.
V baletu se Kmotříček (Satan) také snáší shůry a Mistra čaroděje odnáší na nebesa, protože nedokázal zahubit lásku Krabata a Kristýnky. To je happyend současnosti s mementem Kmotříčkovy trvalé přítomnosti. Nicméně Čarodějův učeň je především balet, v němž hlavní role patří baletním umělcům a jejich choreografickému textu. Vizuální obrazy rozehrávají horizontální i vertikální prostor scény. Baletní drama se odvíjí ze střetávání protikladných sil. Zlo stojí proti dobru, moc diktátora proti svobodné vůli, nenávist proti lásce.
Partitura Zbyňka Matějů kombinuje nahrávku s živou hudbou orchestru v široké škále barev. Barvitý hudební proud dává baletu dramatickou pulsaci rytmickými ostinaty, které charakterizují podtexty akce. Hudební obrazy se spojují s vizuálními a jejich soulad vyvolává vzrušivé smyslové zážitky. V této baletní koncepci je „tanec výrazem duše a věrným tlumočníkem jejích hnutí“.
Obě obsazení jsou rovnocenná, třebaže odlišná. Každý interpret vnáší do postavy rysy svého naturelu. Alternován není pouze Jiří Kodym ztělesňující postavu vládce zla Kmotříčka. Alexandru Katsapovovi anebo Petru Zuskovi v roli absolutního manipulátora Mistra čaroděje oponují představitelé čarodějova učně Krabata Viktor Konvalinka anebo Ondřej Vinklát . Jejich choreografické party, a zejména bouřlivé taneční dialogy převedené do řeči tance jsou koncertem tanečního herectví. Hlavním postavám sekundují Marek Svobodník a Adam Zvonař – Toník, Jonáš Dolnik a Veaceslav Burlac – Jura, Mathias Deneux a Matěj Šust – Liško. Balet stojí na výrazovosti mužů, jimž vyhraněné protipóly charakterů dávají větší možnost uplatnění než ženským rolím Kristýnky (Zuzana Šimáková nebo Morgane Lanoue ) a Dorotky (Zuzana Susová nebo Kristýna Němečková ). Postavy zosobněné lásky působí intenzitou tanečního výrazu představitelek spíše než vybroušeným jazykem choreografického textu… Doporučuji číst programovou brožuru až po představení a pak jít ještě jednou na druhé obsazení. Stojí to zato.
