Velmi se omlouvám všem, kteří se jakkoli podíleli na mnohaleté práci České hudební společnosti, po léta tiše, ale svědomitě a nezištně pracující na rozměrném poli naší hudební kultury, že tuto zprávu píši až dnes, ačkoliv jsem jako její dlouholetá předsedkyně tak měla učinit okamžitě.
Nicméně likvidace našeho mini-sekretariátu „na Radlické 99“ znamenalo tolik starostí, že jsme na jakékoliv informování veřejnosti neměli ani čas, ani náladu.
Pro ty, kteří navzdory dlouhému trvání ČHS o ní mnoho nevěděli (což byla nikoliv jejich, ale naše vina, protože jsme se zřejmě nedokázali dostatečně „zviditelňovat“), uvedu naše stručné curriculum vitae: ČHS vznikla v roce 1973 jako legitimní pokračovatel původní v roce 1934 založené „Československé společnosti pro hudební výchovu“. Na vzniku tohoto pilotního evropského projektu se nadšeně podíleli nejenom téměř všichni naši tehdejší významní hudební skladatelé, pedagogové, ale i politici! Již v roce 1936 byl v Praze uspořádán první a velmi rozsáhlý a úspěšný mezinárodní kongres pro hudební výchovu, který položil základ pozdější ISME (Mezinárodní společnosti pro hudební výchovu). Ta žije dodnes a pořádá každé dva roky v nejrůznějších částech světa své velkolepé Světové kongresy ISME. Velmi slibně se vyvíjející činnost naší Československé společnosti pro hudební výchovu byla na mnoho let přerušena druhou světovou válkou, ale šťastně obnovena v roce 1973 a transformována v organizaci, zastřešující řadu zájmových hudebních sdružení a do roku 1989 kupodivu poměrně štědře podporovaná státem. Tak vznikla a až do 31. března 2007 jako právní subjekt pracovala naše výše zmíněná Česká hudební společnost.
O svých 16 složek, zájmových společností a sdružení včetně Společnosti pro hudební výchovu, se staral malý, skromný, ale pilný sekretariát a myslím si, že se v rámci možností staral dobře. ČHS měla v době svého zániku přibližně 3 000 členů, avšak nízké členské příspěvky, diktované věkovým složením členů – především studenti a důchodci – a velmi omezené dotace posledních let nemohly stačit na další provoz sekretariátu. A tak jsme se s těžkým srdcem rozhodli ukončit činnost ČHS, organizace, která se zřejmě jako jistý mega-útvar přežila.
Navzdory všemu má náš smutný příběh víceméně šťastný konec: naprostá většina našich bývalých složek se osamostatnila, stala se z nich zcela autonomní občanská sdružení s vlastní právní subjektivitou a jejich bez jakékoliv odměny pracující předsedové a výbory pokračují ve své práci dál. Některé složky se přidružily k jiným institucím, k univerzitám, k Národnímu muzeu či některým větším spolkům. A celkem vzato se jim daří. Získávají podporu různých nadací, Městských úřadů či pražského Magistrátu, a některé jejich dlouhodobé projekty jsou podporovány i Ministerstvem kultury. Naše tak zvané skladatelské společnosti, například Bedřicha Smetany, Zdeňka Fibicha, Josefa Bohuslava Foerstra či Vítězslava Nováka a Josefa Suka, pokračují zdárně ve svých původních zadáních, daří se jim získávat nové mladé členy, a tak věřím a se mnou i ostatní členové vedení a sekretariátu ČHS, že naše mnohaletá práce nebyla marná. A tímto také z upřímného srdce děkujeme i všem, kdo s námi věrně, nezištně a nekonfliktně dlouhé roky pracovali. S přáním všeho dobrého do budoucna
Míla Smetáčková, bývalá předsedkyně ČHS
