Ředitelkou Základní umělecké školy ve Zlíně je Martina Hniličková, bývalá absolventka této „lidušky“. Odmala hrála na klavír a po studiu na vysoké škole tu začala učit adepty klavírní hry a hudební nauku. Zlínskou ZUŠ vede od roku 2007, dva roky nato se stala předsedkyní Krajské umělecké rady a od roku 2015 je předsedkyní spolku ZUŠKA?ZUŠKA!, který sdružuje veřejné ZUŠky Zlínského kraje. Škola, kterou navštěvuje tisíc čtyři sta žáků, letos oslaví devadesát let od založení. Součástí oslav měla být i jarní vystoupení v rámci ZUŠ Open, jejich vrcholem pak společný koncert ZUŠek v katedrále sv. Víta. Bohužel jarní omezení nedovolila tyto koncerty uskutečnit. Ředitelka doufá, že na podzim bude situace jiná a zlínští žáci se v rámci ZUŠ Open představí.
Čím je vaše škola výjimečná? Naše škola je specifická úzkou spoluprací a propojením všech čtyř oborů, což vystihuje naše školní motto: Čtyřbarevná škola – Uši k slyšení, ruce k tvoření, oči k vidění, tělo k pohybu. Všechny obory pracují společně na školních projektech (Už zas ZUŠ), ale i celokrajských (ZUŠkování, Malí velcí filharmonici – projekt s Filharmonií Bohuslava Martinů), Malí velcí herci (spolupráce s Městským divadlem Zlín) a republikových – ZlínFilmFestival, ZUŠ Open. Každý rok máme své zástupce v ústředních kolech soutěží MŠMT, úspěchy máme i na mezinárodním poli. Velkou tradici má literárně-dramatický obor, který stál u zrodu amatérského divadla Malá scéna.
Jaké zkušenosti jste získali z jarní distanční výuky? Zkušenosti z distanční výuky jsou překvapivě dobré. Musím pochválit své kantory, kteří velmi rychle zareagovali a přizpůsobili se situaci. Většina výuky probíhala online ve všech oborech. Výtvarníci vypracovali pracovní listy, které obsahovaly nejen úkoly, ale také historické souvislosti, recepci a reflexi. Z prací z distanční výuky jsme uspořádali výstavu. Učitelé-hudebníci pracovali „ve dne v noci“, kdy byli k dispozici pro konzultace. Překvapilo je, že většina žáků pod přímým dohledem rodičů a učitelů pracovala více a udělala větší pokroky. A kolegové z literárně-dramatického oboru vymysleli loutkovou pohádku O třech prasátkách, kterou jsme na pokračování vysílali online.
Jak zasáhla současná situace do přípravy projektů v rámci ZUŠ Open a co pro podzimní vystoupení vaše škola chystá? Mrzí nás, že se nemohl konat koncert v katedrále sv. Víta, protože v orchestru se připravovalo deset našich žáků. Ale věříme, že na podzim se koncert uskuteční. Celokrajský happening ZUŠ Open jsme přesunuli na 20. září na zlínský zámek (původně měl být součástí 60. ročníku ZlínFilmFestivalu), kde kromě vystoupení kapel a tanečních skupin pokřtíme Knihu komiksů, které vymysleli a realizovali žáci výtvarného oboru z krajských ZUŠek. A také stíháme vystoupení na ZlínFilmFestivalu, který byl přesunut na podzim. Letos poprvé se stipendisty MenARTu.
Jaká je podle vás role ZUŠ v současné době? Jak se podílí na formování mladých lidí? Jak se měří úspěch základní umělecké školy? Oceněními z tuzemských či zahraničních soutěží a přehlídek? Počty konzervatoristů a absolventů středních a vysokých uměleckých škol, kteří odstartovali svou profesní kariéru? Zapojením do evropských projektů? Organizováním seminářů pro základní umělecké, základní, mateřské a střední školy? To je jedna strana mince. Ta zřetelná, viditelná a srovnatelná s ostatními školami. Snad důležitější jsou jiná kritéria – stovky, vlastně v případě ZUŠ Zlín tisíce absolventů, kterým tato instituce „dala“ jinou kvalitu života. Rozšířila jejich vzdělání (ať už v hudebním, tanečním, literárně- dramatickém, či výtvarném oboru), naučila je vnímat a hodnotit různé druhy umění, probudila jejich estetické cítění, ovlivnila jejich celoživotní zájmy či dokonce profesní kariéru. A v neposlední řadě také výchovu jejich dětí a vnuků, které pravidelně přivádějí právě ti, kteří tuto instituci dříve sami navštěvovali. Dnes už by se těžko spočítalo, kolikátá generace Zlíňanů se díky této škole stala aktivními muzikanty, amatérskými herci či výtvarníky, tanečníky nejrůznějších souborů, anebo prostě jen pasivními návštěvníky různých kulturních akcí a příznivci umění. Je tu ale ještě „třetí“ strana mince… V dnešní éře pasivní zábavy a konzumního způsobu života je každý mladý člověk ochotný věnovat se aktivně umělecké činnosti, s mírnou nadsázkou řečeno, malým zázrakem. Společnost dnes oceňuje spíše jazyky a sport, umělecké koníčky jsou tak trochu na okraji zájmu. Navíc je k jejich pěstování třeba vytrvalost a píle, která velké části mladé generaci nepřipadá zrovna atraktivní.
Lze popsat aktuální trendy v uměleckém školství? Největší tradici má stále hudební obor. U nás máme široký záběr – od klasiky, orchestru, jazzové kapely, dvou cimbálových muzik po pop-rockovou kapelu či folk. Největší oblíbenost kolísá mezi klavírem, houslemi a kytarou, ale problém nemáme ani třeba u akordeonu. Velký zájem je také o literárně-dramatický obor – díky tradici a nadstandardnímu zázemí – škola má dva divadelní sály. Nemůžeme si stěžovat na nezájem (například už teď v červnu máme dvě stě padesát přihlášek na další školní rok). Těší mě úspěšnost v přijetí na studia na střední a vysoké školy pedagogického a uměleckého zaměření. Je tedy zřejmé, že je stále dost lidí, kteří mají všeobecný kulturní rozhled a pěstují jej s pomocí základních uměleckých škol i ve svých dětech.
