Carl Philipp Emanuel Bach se narodil v německém Výmaru 8. března 1714 jako druhý nejstarší syn Johanna Sebastiana Bacha a jeho první manželky Marie Barbary. Byl pokřtěn 10. 3.1714 a jeho kmotrem byl významný německý skladatel Georg Philipp Telemann. Jako tříletý chlapec se s rodinou v roce 1717 přestěhoval do Cothenu, kde jeho otec byl jmenován kapelníkem. V roce 1720 zemřela jeho matka a na jaře roku 1723 se rodina přestěhovala do Lipska, kde začal chodit do školy sv. Tomáše. Carl Philipp Emanuel získal hudební vzdělání u svého otce Johanna Sebastiana Bacha. Učil ho na cembalo a varhany. V jedenácti letech byl schopen zahrát skladbu na cembalo z not na první pohled. Otec byl potěšen z jeho velkého talentu, a proto od svých patnácti let mohl Carl Philipp Emanuel vystupovat na koncertech svého otce v kostele a v souboru Collegium musicum. V roce 1731 si rodina uvědomila, že vysokoškolské vzdělání je pro získání vysokého postavení u dvora jako kapelník orchestru nezbytné, proto odešel studovat práva do Lipska. V roce 1735 dodělával studia ve Frankfurtu nad Mohanem, kde i úspěšně odpromoval. Po studiích se začal plně věnovat hudbě.
Hudební a pracovní zázemí
V roce 1738 odešel Carl Philipp Emanuel Bach do Berlína a doufal, že si zde vydělá na živobytí jako muzikant. Ale naštěstí v témže roce dostal pozvání od pruského korunního prince Fredericka II. na jeho dvůr jako cembalista. Ve své autobiografii však uvádí, že oficiální jmenování jako hráče na cembalo v orchestru dostal, až princ nastoupil v květnu 1740 na trůn jako král Frederick II. Veliký. Frederick II. byl zdatný hráč na příčnou flétnu a skladatel. Hru na flétnu ho učil významný německý skladatel, hobojista a později flétnista Johann Joachim Quantz. Carl Philipp Emanuel doprovázel krále na cembalo a učil ho komponovat. Frederick II. si vybudoval na svém zámku orchestr se 40 hudebníky, jenž byl jedním z největších a nejvýznamnějších souborů v Německu. Carl Philipp Emanuel zůstal u dvora téměř třicet let. Když vypukla sedmiletá válka (1756-1763), došlo k rozpadu královského orchestru. Frederick II. odešel bojovat na frontu a Carl Philipp Emanuel se přesídlil do Hamburku, kde převzal po Telemannovi místo chrámového kapelníka. Jeho hlavním úkolem v Hamburku bylo organizování hudby v pěti hlavních kostelích na Michaeliskirche, Jakobikirche, St.Katharinen, Mikulas a Petrikirche. Podle zprávy Carl Philipp Emanuel uvádí, že během roku se konalo téměř 200 vystoupení. Působil zde dvacet let. Stal se čelní osobností hudebního života tohoto města, přátelil se významnými německými básníky a dalšími umělci.
Hudební tvorba a utváření nového hudebního stylu
Carl Philipp Emanuel Bach byl geniální osobností a jeho přínos k utváření hudebního klasicismu je dnes plně uznáván. Jeho klavírní a triové sonáty se staly standardním repertoárem své doby. Jeho melodika je již vyhraněně klasická, i jeho estetický princip je jiný. Proti monumentálnímu konstruktivismu otcovy polyfonní hudby chce Carl Philipp Emanuel hudbou mluvit. Snaží se vyjadřovat afekty a hluboké city. Nešel pohodlnou cestou, hledal nové výrazové možnosti, svou hudbou překvapoval, někdy i šokoval. Carl Philipp Emanuel vytvořil místa neobyčejného harmonického a modulačního napětí, daleko předpovídající svou dobu. Proslulá je v tomto směru orchestrální symfonie F dur č. 3 v přechodu mezi první a druhou větou. Napsal na 200 cembalových skladeb, varhanní skladby, více než 50 klavírních koncertů, koncerty pro jiné nástroje (flétna), kvartety, ale i motety, kantáty, oratoria, pašije a árie. Jeho znamenité orchestrální symfonie D dur, Es dur, F dur a G dur překvapují náhlými proměnami výrazu i originalitou hudební struktury. Byl natolik fascinován možnostmi klavíru, že napsal učebnici klavírní hry Versuch über die wahre Art das Klavier zu spielen (Studie o pravém umění klavírní hry). První díl tohoto spisu byl vydán v Berlíně v roce 1753 a druhý v roce 1762. Ovlivnil další generaci skladatelů, např. Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena a Carla Czernyho.
V soukromí
Carl Philipp Emanuel Bach byl všestranně vzdělaný a pohyboval se s naprostou samozřejmostí ve vysoké společnosti. Byl také zdatný obchodník a měl pečlivou kontrolu nad vydáváním svých cembalových a sborových děl. V roce 1744 se oženil s Johannou Marií Dannemann, dcerou berlínského obchodníka s vínem. Přivedli na svět mnoho dětí, ale jenom tři z nich se dožily dospělosti. Žádné z dětí neprojevovalo hudební nadání, ale jejich nejmladší syn Johann Sebastian (Samuel) byl nadějný malíř. Zemřel ve dvaceti letech v roce 1778 na své cestě do Itálie.
Poslední rok života
Carl Philipp Emanuel Bach zůstal hudebně činný až do posledního roku svého života. Složil tři kvartety pro cembalo, violoncello, flétnu a violu.V září roku 1788 onemocněl tuberkulózou, z které se už neuzdravil. V deset hodin večer 14. prosince 1788 zemřel s perem v ruce ve věku 74. let. Byl pohřben 19. prosince v kryptě v kostele Sv. Michaela v Hamburku, jeho hudba však zůstává živá i po staletích.
