[block background=“#e5e5e5″]Nový seriál o hudební Olomouci, s nímž se čtenáři budou setkávat v dalších číslech časopisu Harmonie, přibližuje hudební minulost i přítomnost v mnoha detailech. V následujících jedenácti dílech nás seriál zavede do olomoucké katedrály v době baroka i posledních let. Přiblíží divadelní provoz dvou století a seznámí nás s nejnovější tvorbou skladatelů spjatých s moravskou metropolí. Ale objasní také specifika hanáckého hudebního folklóru nebo olomoucké rockové a jazzové produkce.[/block]
Německý hudební skladatel Claus-Steffen Manhkopf, autor provokativních knih jako Kritik der neuen Musik. Entwurf einer Musik des 21. Jahrhunderts nebo Philosophie des Orgasmus, se při našem setkání zeptal: „A Olomouc, to je to město, které se dříve jmenovalo Olmütz?“ Odpověděl jsem způsobem jemu vlastním: „Ano a stále se tak jmenuje.“ Připomenul jsem tím nejen historickou stopu spojenou s německým názvem města, ale také jazyk, kterým o tomto městu hovoříme. Olomouc nebo spíše Olmütz byla dlouho převážně německá. Při posledním sčítaní lidu Rakousko-Uherského císařství v roce 1910 se k německému jazyku hlásilo v Olomouci víc než 60 % obyvatel. Setkání s Clausem-Steffenem Mahnkopfem se odehrálo loni v Šanghaji a možná i proto se spokojil s mou víceznačnou odpovědí. Jeho otázka mi ale připomněla počátky 90. let, kdy se zahraniční kolegové znovu učili vyslovovat název města Olomouc a znovu si připomínat souvislost s historickým označením Olmütz. Někteří ten český název neznali a vytvářeli při jeho vyslovení variace na jeden z latinských názvů, když říkali „Olomuk“, místo „Olomouc“. Přitom netušili, že to město znali, třeba ze souvislosti s císařem Ferdinandem I. Dobrotivým a přesunem jeho dvora z Vídně na Moravu v revolučním roce 1848. Nebo s nástupem Františka Josefa I. na trůn, což se odehrálo také v Olomouci.
Stále je to ale jedno místo, dnes nazývané Olomouc, dříve Olmütz nebo Olomuc. Přestože historická část města měří jen něco víc než jeden kilometr a dá se projít za několik minut, význam pro hudební minulost i přítomnost je nepřehlédnutelný. A to doslova. Hudbu je potřeba hlavně hrát a slyšet, ale v Olomouci je na mnoha místech také stále vidět. Pamětní desky upozorňují na nejvýznamnější hudebníky, kteří v městě pobývali. A tak stačí jen krátká procházka, abychom si připomenuli význam královského města. Můžeme začít na jednom z nejstarších míst, kde stával Přemyslovský hrad, u katedrály Svatého Václava.
„Wolfíček šťastně přestál neštovice! A kde? – – – v Olomouci!.“ Takto, ale samozřejmě německy, informoval Leopold Mozart 10. listopadu 1767 svého přítele, salzburského obchodníka, Johanna Lorence Hagenauera o uzdravení syna Wolfganga. A hned v následující větě zdůraznil, čí zásluhou a kde k tomu došlo: „V rezidenci. Jeho Excelence pana hraběte Podstatského.“ Talentovanému synovi bylo jedenáct let a neštovice decimovaly nejen Vídeň. Proto Leopold Mozart odcestoval na Moravu, aby své nadané děti ochránil, což se povedlo jen krátce. Ve stejném dopise Leopold Mozart také zmínil synových „šest symfonií“, z nichž tu poslední, 6. symfonii, KV 43, dokončil v Olomouci.
Význam, velikost a z toho plynoucí hudební provoz Olomouce nemohl nabídnout tolik jako císařská metropole. Naopak poloha mezi Vídní, Krakovem, či Vroclaví nabízela příležitosti k hostování. Na rozdíl od Prahy, Brna, Litomyšle, Poličky nebo jiných měst nemá Olomouc hudební muzeum, které by bylo spojeno pouze s jednou osobností. Rukopisy, hudební nástroje, dokumenty a další historické předměty jsou uloženy v Hudební sbírce Arcibiskupství olomouckého a v hudební podsbírce Vlastivědného muzea. Sbírky dokládají zejména bohatý provoz chrámové hudby, ale marně bychom v nich hledali třeba autograf Mozartovy 6. symfonie nebo třeba Beethovenovy Missy solemnis, která je díky arcivévodovi Rudolfu Janovi s městem spjatá. V obou případech Olomouc sice sehrála podstatnou, ale jen epizodickou roli.
„Přesto věřím, že budu schopen mši dokončit a bude moci být provedena 19., pakliže to datum stále platí.“ Ludwig van Beethoven takto doufal v srpnu 1819, že jeho Velká mše (Missa solemnis), poprvé zazní 19. března 1820 v Olomouci při intronizaci jeho žáka a podporovatele arcivévody Rudolfa Jana na arcibiskupský stolec. V dopise z 31. srpna 1819 snad opravdu ještě věřil, že půl rok bude stačit na komponování nové skladby. Město neuvedl, neboť bylo oběma jasné, že Rudolf Jan se ujme nové funkce v Olomouci (Olmütz). Beethoven nakonec termín nestihnul a intronizace v olomoucké katedrále svatého Václava se obešla bez jeho hudby. Je to působivý příklad toho, jak finální podoba skladby byla podstatnější, než významná, ale jen příležitostné ceremonie. Skladba byla důležitější než slib mecenáši, téma předčilo závazek. Rudolf Jan mu přesto 25. března 1820, druhý den ve funkci, napsal: „věřím, že pro mě budete pilně komponovat.“ Beethoven věnoval partituru Missy solemnis Rudolfu Janovi o tři roky později, 19. března 1823.
Dalším hudebníkem, který spojil své plány s Olomoucí, byl Gustav Mahler. Když v lednu 1883 nastoupil do Královského městského divadla, postaveného s podporou Rudolfa Jana, věřil, že bude moci realizovat své velké ambice. Mahler přijal místo prvního kapelníka a předpokládal, že bude moci provádět Mozartovy a Wagnerovy opery. Místo toho nastudoval operu Josef v Egyptě Étienna-Nicolase Méhula a vrcholem jeho krátkého pobytu byla Bizetova Carmen. 12. února 1883 své rozčarování popsal příteli Fritzi Löhrovi: „Když jsem rozohněn a plný entusiasmu, když se je snažím podněcovat a dát jim impuls, vidím jen ty lidské tváře, jak jsou překvapené, jak se mezi sebou pobaveně usmívají. Tehdy se má rozohněná krev rázem zchladí a jediné co si v takovém okamžiku přeji je, že chci utéci pryč a už se nikdy nevrátit.“ Po necelých třech měsících strávených v Olomouci to také udělal. V polovině března divadlo opustil a odešel do opery v Kasselu. Olomouc ale na Mahlera nezapomněla. Ulice, která vede od domu U Zlaté štiky, v němž krátce bydlel, nese jeho jméno. Kavárna v protilehlém domě na Horním náměstí je po skladateli pojmenována od 90. let uplynulého století, přestože v ní nikdy kávu pít nemohl.
Mnohé dnešní hudební produkce se odehrávají v Olomouci na stejných místech, jako před dvěma, třemi stoletími. Moravská filharmonie koncertuje v Redutě a opera Moravského divadla vystupuje ve stejné divadelní budově, která byla otevřena v roce 1830. Od té doby nebyly ve městě postaveny žádné další stavby určené jen hudbě a hudebnímu divadlu. Nové komorní sály z počátku tohoto tisíciletí vrátily hudbu do původních církevních prostor. V bývalém jezuitském konviktu, který sloužil od josefínských reforem až do roku 2000 armádě, vzniklo Umělecké centrum Univerzity Palackého s restaurovanou Kaplí Božího Těla a dalšími komorními a divadelními sály a stalo se novým sídlem uměnovědných kateder. Na jiném místě, v bývalé rezidenci olomouckých kapitulních děkanů, nedaleko katedrály Svatého Václava, vzniklo v roce 2006 Arcidiecézní muzeum s dalším komorním sálem Mozarteum. Alternativní a jazzová hudba našla své publikum v Jazz Tibet Clubu. Rockové skupiny vystupují v S klubu a Bounty Rock Cafe. Program Moravské filharmonie doplňují koncerty Univerzity Palackého a Konzervatoře Evangelické akademie. Hudební život Olomouce podněcují velké základní umělecké školy, které připomínají hudební dějiny města, ZUŠ Žerotín, ZUŠ Iši Kejčího, ZUŠ Miloslava Stibora, Campanella. Sborovou tradici rozvíjí dětský sbor Campanella, smíšené sbory Žerotín, OLIO, Ateneo a další. Značnou část olomoucké hudební produkce tvoří festivaly, které vytvářejí paralelní celoroční sezónu. Novodobé premiéry barokních oper provozované na arcibiskupském dvoře a chrámové skladby se konají v rámci letních Olomouckých barokních slavností a na festivalu Baroko. Festival Dvořákova Olomouc připomíná vazby měšťanů na Antonína Dvořáka. Na chrámovou hudbu je zaměřen Podzimní festival duchovní hudby. Mezinárodní varhanní festival přiváží do Olomouce přední varhaníky. Nejnovější soudobou hudbu prezentují festivaly MusicOlomouc, Opera Schrattenbach a hudební sekce festivalu animovaných filmů PAF. Festival Svátky písní Olomouc je zaměřen na sborovou hudbu a každoroční přehlídkou mimořádných těles z celého světa.
Toto je zkrácená verze, kompletní článek v HARMONII I/2020 (koupit).
