Paměť a tradice v evropské hudební kultuře pozdního středověku a raného novověku 1

[block background=“#e5e5e5″]For English version of the article please see below.[/block]

Dějiny hudby na počátku 21.století

Ve všeobecném povědomí je rozšířen názor, že se ke své minulosti začali lidé cíleně obracet teprve v 19. století. Jak ovšem ukazují hudební prameny z přelomu středověku a novověku, tento fenomén je mnohem starší, jenom se mu v dosavadních výkladech dějin hudby nedostávalo náležité pozornosti. Díváme-li se totiž na hudební historii pouze jako na dějiny (ve své době) nové hudby komponované velkými osobnostmi ve významných hudebních centrech, paradoxně vidíme pouze špičku onoho pověstného ledovce. Jeho potopená část, ke které můžeme přirovnat většinu dobové hudební kultury, nám tak vesměs uniká.  Tato situace přivedla mezinárodní skupinu muzikologů z Utrechtu, Cambridge, Curychu, Prahy a Varšavy na myšlenku, aby se ucházeli o podporu pro svůj badatelský projekt Sound Memories: The Musical Past in Late-Medieval and Early-Modern Europe (Zvuková paměť: Hudební minulost v pozdně středověké a raně novověké Evropě) v rámci evropského výzkumného programu na podporu humanitních věd HERA.

Muzikologům se v konkurenci více než 600 přihlášek podařilo uspět a zařadit se tak mezi 18 mezinárodních konsorcií, která od poloviny roku 2016 pracují, pod zastřešujícím názvem Uses of the Past (Nakládání s minulostí), na tématech z celé řady humanitních oborů (např. historie, filologie, sociologie, ekonomie). Oproti obvyklým vědeckým projektům klade program HERA důraz také na popularizaci odborného výzkumu, kde se v případě projektu Sound Memories významně uplatňují partneři z hudební praxe. Čtenáři Harmonie mají jedinečnou možnost seznámit se prostřednictvím desetidílného seriálu s vybranými tématy, na kterých muzikologové ve spolupráci s hudebníky v rámci projektu právě pracují, a nahlédnout tak doslova pod pokličku nejnovějšího mezinárodního výzkumu v oboru hudební věda.

Hudba, paměť, tradice

Badatelský projekt Sound Memories zaměřuje svou pozornost na evropskou hudební kulturu v období mezi lety 1200 a 1600. V tradičních výkladech dějin hudby se v příslušných kapitolách dočítáme především o vývoji komponování vícehlasu, o nových hudebních druzích, proměně hudebního jazyka a zvuku po roce 1430, případně o významných tvůrcích, tedy pokud jsou známa jejich jména. Dobová hudební realita byla ovšem mnohem bohatší, což se ukáže teprve tehdy, když zvolíme jiný úhel pohledu a začneme si klást jiné otázky. Jestliže se v hudebních pramenech objevují skladby výrazně starší, než je doba, kdy byly zapsány do rukopisných pramenů (nebo po roce 1500 vyšly v tištěné podobě), co to znamená? Jaký vztah měli lidé v pozdním středověku a raném novověku ke své hudební minulosti? Jak dobře ji znali a jak pro ně byla důležitá?

Pokud bychom stále uplatňovali hledisko pokroku a novosti, zanedlouho bychom skončili u konstatování, že se jedná o projev kulturní zaostalosti a izolace. Takto například hodnotila počátkem 50. let 20. století hudební kulturu českých zemí významná americká publikace Music in the Renaissance (ed. Gustav Reese, New York 1954).  Rukopisná sbírka vícehlasé hudby známá jako Kodex Speciálník, o které dnes víme, že vznikla na konci 15. století, byla totiž považována za pramen z počátku 17. století. V takové souvislosti se samozřejmě musela jevit hudba komponovaná ve stylu 14. a raného 15. století, která je ve Speciálníku také zapsána, jako něco naprosto nepochopitelného a skladby významných autorů konce 15. století (např. Josquin Desprez, Jacob Obrecht, Heinrich Isaac) přinejmenším jako pozoruhodné retro. Ať už bylo takové hodnocení způsobeno špatným přístupem k existující literatuře, neboť poválečný svět se již stačil polarizovat nebo nekompetentností autora inkriminované kapitoly, hudba v českých zemích tak v mezinárodním povědomí získala nálepku něčeho zpozdilého nebo dokonce bizarního. Za původce této situace byli považováni husité, kteří měli zemi uvrhnout do dlouhotrvající kulturní izolace – tento názor ovšem byl již dávno překonán.

Zájem o hudební minulost můžeme sledovat již v Paříži ve 13. století. Všechny slavné rukopisy, které zaznamenávají skladby tzv. notredamské školy (Leoninus, Perotinus ad.) vznikly až výrazně později a byly koncipovány jako retrospektivní sbírky. Kdo a proč měl potřebu zapisovat hudbu starou 50, ale možná i 100 let? V souvislosti s výzkumným projektem Sound Memories vystupují do popředí pojmy jako autorita, tradice, paměť nebo kulturní identita, které umožňují tematizovat velké a důležité oblasti hudební kultury. Když se v polovině 16. století rozhodl slezský luteránský pastor Valentin Triller vydat tiskem sbírku písní určenou ke zpěvu při luteránské bohoslužbě právě ve svém regionu, neobrátil se k nejnovějším skladbám své doby. Naopak, sáhl do fondu starých a obecně známých písní (mnohé z nich mají původ v utrakvistických Čechách), kterým podložil nové německé texty a přikomponoval další hlasy. Tato Trillerova snaha zaznamenala značný ohlas, neboť je doloženo, že se jeho zpěvník používal ještě i v 17. století.

Podíváme-li se na severozápad Evropy do Nizozemí, může nás překvapit, že se v komunitách zbožných bekyň v 16. a někde ještě i v 17. století zpívaly jednohlasé písně, které známe z okruhu pražské univerzity z doby kolem roku 1400. Tyto katolické ostrůvky si v silně protestantské zemi potřebovaly udržet svou identitu a pocit návaznosti na staré tradice, hudební součást liturgie pak mohla tuto úlohu plnit takřka ideálně. V příručkách k dějinám hudby se zpravidla dočteme něco málo k hudební kultuře německých protestantů v 16. století. Co se ovšem nedozvíme je skutečnost, že ani luteráni se zcela neodvrátili od, do té doby společné, hudební tradice západní křesťanské církve. Ve sbírkách hudebnin pocházejících ze severoněmeckých měst tak nacházíme hudební repertoár sahající zpět k roku 1500 a zahrnující nejrůznější autory celého 16. století. Samostatnou kapitolou jsou potom skladby provozované školními sbory, kde do hry vstupuje také hledisko didaktické. A při výuce se právě staré a kompozičně jednodušší skladby mohly uplatnit velmi dobře.

Když se minulost stává přítomností

Výzkum hudební kultury starších období by nebyl možný bez těsné spolupráce muzikologů s interprety. Hudba, která se nám dochovala v podobě notového zápisu, je pouze zakonzervovanou myšlenkou. Chceme-li přemýšlet o znějící hudbě a dobové hudební praxi, nezbývá nám, než se ji pokusit zrekonstruovat v reálném čase a prostoru. Zápisy staré hudby nejsou vždy zcela jednoznačné, hudebník má proto více možností, jak danou skladbu interpretovat. Nemusí být jasné, jaké zvolit tempo, zda rytmizovat nebo zpívat volně jako chorál, zda kombinovat hlasy s nástroji atd. Otázkou také bývá, v jakém prostoru se daná hudba kdysi provozovala a zda jsme schopni se alespoň přiblížit akustickým vlastnostem původního prostředí. Hudebník specializovaný na interpretaci staré hudby se tak stává nejen tím, kdo muzikologovi skladbu zazpívá nebo zahraje, aby vůbec tušil, jak zní, ale stává se jeho partnerem v hledání zvukového tvaru hudby. Projekt Sound Memories spolupracuje se soubory staré hudby Schola Gregoriana Pragensis (Praha), La Morra (Basilej) a Trigon (Leiden), které mají dlouholeté zkušenosti s různými typy dobového repertoáru. Díky projektu ovšem vznikl také nový soubor Anonymous III, jehož členy jsou mladí zpěváci z Cambridge věnující se především interpretaci hudby 13. století. Pražské publikum se s nimi seznámilo již v dubnu na společném koncertě se Scholou Gregorianou Pragensis na Vyšehradě, kde byl představen program Regnum et Imperium mapující kořeny hudebních a ideových tradic českých zemí za vlády Karla IV. Koncerty, rozhlasové pořady, dokumentární filmy nebo nahrávky přibližují muzikologický výzkum v aplikované podobě široké veřejnosti a nově objevovaná hudba tak obohacuje i naši současnost.

Dokladem toho, že hudba pozdního středověku a raného novověku není pouze rekonstrukcí historické skutečnosti, ale též živou inspirací pro současné umělce, je činnost dalších partnerů projektu Sound Memories – polského souboru Bastarda a kompozičního projektu The Presence of the Past / Minulost v dnešku pražské HAMU. Trio Bastarda v obsazení klarinet, kontrabasový klarinet a violoncello vychází ze skladeb středoevropského autora 15. století Petra Wilhelmi de Grudencz, které přetváří do vlastních improvizovaných kompozic. Využívá přitom zvukové možnosti nástrojů odpovídající zkušenosti hudebníků 21. století a přenáší pozdně středověkou hudbu v nové podobě do klubového prostředí.

Úvahy nad vlastním vztahem k (hudební) minulosti se staly východiskem pro nové skladby pěti studentů pražské HAMU ((Bruno Cunha, Jan Dobiáš, Kateřina Horká, Patrik Kako, Roman Zabelov), které byly provedeny 3. října 2018 v Barokním refektáři kláštera dominikánů v Praze. Různé kombinace smyčcových nástrojů, akordeonu nebo elektroniky se organicky propojily s hlasy renomovaných interpretek staré hudby (Irena Troupová, Daniela Čermáková) a představily posluchačům pět zcela jedinečných, každopádně však zcela současných zvukových světů.

[block background=“#e5e5e5″]Tento seriál vzniká v rámci evropského projektu HERA Sound Memories: The Musical Past in Late-Medieval and Early-Modern Europe, který řeší mezinárodní tým muzikologů pod vedením Prof. Karla Kügleho (Utrecht) v pěti akademických institucích (Univerzita Utrecht, Univerzita Cambridge, Univerzita Curych, Univerzita Karlova Praha, Polská akademie věd Varšava).

Lenka Hlávková působí v Ústavu hudební vědy FF UK v Praze, je vedoucí českého řešitelského týmu a v rámci projektu se zabývá otázkami tradice v hudební kultuře českých utrakvistů.

Více informací (včetně audio- a videozáznamů) najdete na webových stránkách projektu Sound Memories.[/block]

Vážení čtenáři, vzhledem k mezinárodnímu složení badatelského týmu mimořádně uveřejňujeme českou i anglickou variantu textu.

Memory and Tradition within the European Music Culture of the Late Middle Ages and the Early Modern Times

For today’s Europeans, music of the past is an obvious part of their culture. We hear music at concerts and in the media and we often do not even reflect on how old it is. Historical music can serve as a symbol and reminder of major events or important thoughts of the past that do not necessarily have to be expressed by words. 

Music history in the early 21st century

There is a widespread notion that people did not intentionally start to look back to their past until as late as the 19^th century. However, music sources from the turn of the Middle Ages and the Modern Period prove this phenomenon to be much older – it simply has not been paid sufficient attention in traditional music history interpretations. If we understand music history as just the history of contemporary music composed by great personalities of the given time in major music centres, we can see, however paradoxically that may sound, only the proverbial tip of the iceberg. Its sunken bulk, which in this metaphor represents the majority of period music culture, escapes our notice. This situation led an international group of musicologists from Utrecht, Cambridge, Zurich, Prague, and Warsaw to examine this phenomenon in a project called Sound Memories: The Musical Past in Late-Medieval and Early-Modern Europe, which is part of HERA, a European research programme focused on supporting the humanities.

In a competition of more than six hundred applications, the team succeeded in becoming one of 18 international consortiums who, under the joint name Uses of the Past, have been working on topics from a number of fields (such as history, philology, sociology, and economy) since the middle of 2016. Unlike most research projects, HERA puts emphasis on the popularization of field research in which musicians have become important partners within the Sound Memories project. In a ten-part text series, readers of Harmonie have a unique opportunity to become acquainted with a number of issues that music historians and musicians are currently working on, thus literally looking under the hood of the latest musicological research on an international scale.

Music, memory, tradition

The Sound Memories research project focuses on European musical culture of 1200 – 1600. In the traditional interpretations of music history, relevant book chapters deal mainly with the development of polyphonic composition, new music forms and styles, changes in the musical language after 1430, and the most important composers, provided their names are known. The musical reality of the time was much more varied, though. This becomes obvious if we adopt a different point of view and pose a different type of question. If music sources contain compositions much older than the time they were recorded in manuscript (or, after 1500, printed), what exactly does it mean? How did people of the Late Middle Ages and Early Modern Times relate to their musical past? How well did they know this past and in what ways was it meaningful for them?

If in examining a certain period we keep applying the same rule of progress and newness, we might easily arrive at a conclusion that the period bears features of cultural backwardness and isolation. This is precisely how, in the early 1950s, the influential American publication Music in the Renaissance (ed. Gustav Reese, New York 1954) assessed the musical culture of the Czech lands. The manuscript collection of polyphonic compositions known as the Codex Speciálník, which nowadays is known to date back to the late 15^th century, was originally considered to be a source from the beginning of the 17^th century. In such a context, music composed in the style of the 14^th and early 15^th centuries, which is also found in the Speciálník, must have appeared rather awkward, and the music by major composers from the end of the 15^th century (such as Josquin Desprez, Jacob Obrecht, and Heinrich Isaac) must have felt remarkably nostalgic at best. Whether the above-mentioned assessment was caused by insufficient access to relevant literature (the post-war world had already become polarized), or by the lack of expertise on the part of the author of the respective chapter, music in the Czech lands was seen as underdeveloped or even bizarre. This state was supposedly caused by the Hussites who were said to have cast the country into a long-term cultural isolation; however, this theory has long since been overthrown.

The phenomenon of interest in the music of the past can be traced as early as the 13^th century in Paris. All famous manuscripts that contain music of what is referred to as the school of Notre-Dame (Leoninus, Perotinus, etc.) came into being substantially later and were conceived as retrospective collections. Who felt the need to note down music that was fifty or maybe even a hundred years old? Within the Sound Memories project, such concepts as authority, tradition, memory, and cultural identity are discussed, as they enable us to grasp large and important areas of musical culture. When the Silesian Lutheran preacher Valentin Triller published a printed collection of songs intended to be sung at Lutheran services in his region, he did not choose the latest compositions of the time. On the contrary, he drew inspiration from old and generally known songs (many of which originate in Utraquist Bohemia). He underlaid them with new German lyrics and composed additional voices. This effort of Triller’s was met with positive response, as the songbook has been proven to still be in use as late as the 17^th century.

If we look at North-Eastern Europe, specifically the Netherlands, it may come as a surprise that monophonic songs known from the circles of Prague University from around 1400 were still sung in the community of pious Beguines in the 16^th, and in some places even the 17^th, century. These little enclaves of Catholicism in a strongly Protestant country needed to maintain their identity and sense of continuity with old tradition. Liturgical music fulfilled this role perfectly. In handbooks of music history, we can usually find some information on the musical culture of German Protestantism in the 16^th century. What we do not learn, however, is that even Lutherans did not completely diverge from the common music tradition of the Western Christian Church. In music collections coming from North-German cities we thus find repertoire dating back to 1500 and comprising a variety of authors from all across the 16^th century. A specific example is represented by compositions performed by school choirs where didactic aspects came into play as well. The very old and simpler compositions could have been best utilised for teaching.

When past becomes present

Researching musical culture of earlier periods would not be possible without close collaboration between musicologists and performers. Music written down in the form of notation is merely a conserved idea. If we want to think about resounding music and the period music praxis, we have no other option but to try to reconstruct it in real time and space. Notation is often more or less ambiguous, which provides musicians with a number of ways of interpreting the given piece. It might not be clear what tempo to choose, whether to put the music into beat or sing it loosely, or whether to combine voices with instruments or not. The question also arises in what type of spaces the music was performed at the time of its origin and whether we are able to come at least close to the acoustic properties of the originally intended environment. A musician specialising in early music thus becomes not just someone who sings or plays the music to give the scholars an idea of how it sounds, but in fact becomes their partner in searching for the sound shape of the piece. The team of the Sound Memories project collaborates with early music ensembles Schola Gregoriana Pragensis (Prague), La Morra (Basel), and Trigon (Leiden) who have many years of experience in interpreting various types of period repertoire. A new ensemble has also been established as a result of the project’s research: Anonymous III which consists of young singers from Cambridge who focus on performing music from the 13^th century. Prague audiences had an opportunity to hear them at a joint concert with Schola Gregoriana Pragensis held at Vyšehrad where they presented a programme called Regnum et Imperium with the aim of mapping the traditions of music and thought in the Czech lands during the reign of Charles IV. Related concerts, radio programmes, documentaries, and recordings also introduce musicological research in its applied form to the general public. In these ways, the newly discovered music of the past can enrich the present.

Music of the late Middle Ages and Early Modern Times is not only a reconstruction of historical reality – a fact witnessed by the activities of two other partner institutions of the Sound Memories Project, the Bastarda ensemble from Poland and the compositional project The Presence of the Past taking place at the Prague Academy of Performing Arts (HAMU). The Bastarda trio, consisting of a clarinet, contrabass clarinet, and violoncello, base their repertoire on music written by the Central European composer Petrus Wilhelmi de Grudencz, which they transform into their own improvised compositions. In doing this, they take advantage of the sound potential of their instruments reflecting the experience of 21^st century musicians and bring late medieval music in a new shape onto the club scene.

Considering their own stances to the (musical) past, five students of the Prague Academy of Performing Arts (Bruno Cunha, Jan Dobiáš, Kateřina Horká, Patrik Kako, Roman Zabelov) composed original pieces that were performed in the Baroque refectory of the Dominican monastery in Prague on 3 October 2018. Various combinations of strings, accordion, and electronic instruments naturally interwove with the voices of renowned early music vocalists Irena Troupová and Daniela Čermáková, introducing listeners to five unique contemporary soundscapes.

[block background=“#e5e5e5″]This series has been published as part of the European project HERA Sound Memories: The Musical Past in Late Medieval and Early Modern Europe, undertaken by an international team of musicologists led by Prof. Karl Kügle (Utrecht) in five academic institutions (Utrecht University, the University of Cambridge, the University of Zurich, the Charles University in Prague, and the Polish Academy of Sciences in Warsaw).

Lenka Hlávková works in the Institute of Musicology in the Faculty of Arts of the Charles University in Prague and is the leader of the Czech research team for Sound Memories. Her own work on the project has revolved around questions of tradition in the musical culture of the Czech Utraquists.

More information (including audio and video recordings) see on Sound Memories project website.[/block]

This project has received funding from the H2020-EU.3.6 – SOCIETAL CHALLENGES – Europe in a Changing World – Inclusive, Innovative and Reflective Societies under grant agreement no. 649307. The project Sound Memories: The Musical Past in Late-Medieval and Early-Modern Europe is financially supported by the HERA Joint Research Programme (www.heranet.info) which is co-funded by AHRC, AKA, PT-DLR, CAS, CNR, DASTI, ETAG, FCT, FNR, F.R.S.-FNRS, FWF, FWO, HAZU, IRC, LMT, MIZS, MINECO, NCN, NOW, RANNÍS, RCN, SNF, VIAA, VR and The European Community, SOCIETAL CHALLENGES – Europe in a Changing World – Inclusive, Innovative and Reflective Societies under grant agreement no. 649307.