Mladý český klavírista vybírá pětici desek, které stály v pozadí jeho hudebního zrání.
V uplynulých dnech vydal Radioservis debutové CD Jana Čmejly PřeSkoumáno/Reviewed, na kterém klavírista představuje své pojetí skladeb Adama Skoumala, Fryderyka Chopina, Sergeje Rachmaninova i svých vlastních. Vítěz mnoha mezinárodních soutěží v současnosti studuje u Wolframa Schmitt-Leonardyho v Mannheimu.
1. Horowitz in Moscow (Deutsche Gramophon 1986)
Fráček, hra s nataženými prsty a Horowitzova noblesa byly tak přitažlivé, že jsem už jako malý věděl, poté co mě paní profesorka Vejvodová seznámila s jeho interpretací Moszkowského etud, že chci být klavíristou. S albem Horowitz in Moscow jsem se seznámil v pozdějším věku na hodinách klavírní literatury u profesora Rezka. Při intenzivních přípravách na soutěže, kdy se člověk může myšlenkami ztratit ve snaze o dokonalou čistotu, mi Horowitz vždy připomene, o čem hra na klavír je a že chybovat je krásné a hlavně lidské.
2. Rachmaninoff: Complete Piano Concertos, Paganini Rhapsody – Lukáš Vondráček, Prague Symphony Orchestra, Tomáš Brauner (Supraphon 2023)
Rachmaninovy klavírní koncerty jsou přáním každého klavíristy a v neúnavné a energické interpretaci Lukáše Vondráčka se potvrzuje jejich dokonalost. Lukášovy nápady, vedení hlasů či naprosto dokonalá technika jsou pro fajnšmekra opravdovým požitkem.
3. Chopin: 24 Preludes Op. 28, Piano Sonata No. 2 – Wolfram Schmitt-Leonardy (Piano Classics 2012)
Dokonalá plasticita, originalita a velkorysá agogika jsou pro nahrávky mého současného profesora charakteristické. Tak osobitý přístup k Chopinovým skladbám mě natolik zaujal, že značně přispěl k mému rozhodnutí ke studiu v Německu. Každá skladba je důkladně promyšlená od začátku do konce a naplněná úžasnými barvami a emocemi.
4. Shostakovich: Symphony Nos. 5 and 9 – New York Philharmonic, Leonard Bernstein 1959 (Sony Classical)
Hudba je nejlepším strojem času. Když jsem ještě jako konzervatorista odcestoval do Šostakovičovy symfonie plné tmy a teroru, byl to zvláštní pocit, jelikož jsem se cítil skoro až provinile z požitku z díla vytvořeného v dobách strachu.
5. Schumann: Kinderszenen op.15 & Kreisleriana op.16 (Deutsche Gramophon 1984)
Při poslechu toho alba se často zasním a zapomenu na svět kolem sebe. Nevím, zdali je to Schumannem či intimní interpretací Marthy Argerich. Martha Argerich pro mě byla již odmalička vzorem. Proniknout do Schumannovy tvorby mi nějakou dobu trvalo, až se stal snad mým nejoblíbenějším a nejčastěji poslouchaným skladatelem. Spojení Schumann a Argerich je prostě božské.
