V dnešní době je Antonio Salieri proslulý jako Mozartův soupeř a možná i vrah. Hra a film Amadeus oživily starou legendu. Jen málo lidí také zná Salieriho díla, která se začala v posledních letech znovu uvádět na operních podiích. Salieri byl jedním z nejvýznamnějších operních skladatelů své doby; úspěch několika z jeho více než čtyřiceti oper byl velkolepý. Ve Vídni, kde byli mezi jeho žáky Beethoven, Schubert a Liszt, byl nejvlivnější osobností hudebního světa a byl oslavován v celé Evropě – od Neapole po Kodaň a od Lisabonu po Moskvu.
Dětství a první krůčky v hudbě
Antonio Salieri se narodil v italském městě Legnago 18. srpna 1750 v rodině dosti zámožného obchodníka. Vyrůstal v rodině se silnou italskou hudební tradicí. Jeho prvním učitelem byl jeho starší bratr Francesco, žák Giuseppa Tartiniho, u kterého se učil na housle. Dalším jeho učitelem byl místní varhaník, žák znamenitého hudebníka Giovanni Battista Martiniho. Rodiče brzy zemřeli (matka v roce 1763 a otec krátce po ní). Antonio žil nějaký čas u svého bratra v Padově a posléze se ho ujala spřízněná aristokratická rodina Mocenigo z Benátek a poskytla mu vzdělání. Antonio se školil v chrámu sv. Marka v Benátkách, v této světoznámé svatyni sborového zpěvu, kde se naučil dobře zacházet s hlasem. V tomto prostředí si vybudoval vědomostní základnu nejen pro své vokální kompozice, jež představují větší část z celku jeho tvorby, ale právě zde se v něm probudily schopnosti hlasového pedagoga a získal všeobecnou hudebnickou zručnost. Salieri byl určitě lepší praktický hudebník a skvělý dirigent než skladatel, přestože literatura tvrdí opak.
Hudební příležitosti a jeho úspěchy
V roce 1766 přijel do Benátek vídeňský skladatel, dvorní kapelník Florian Leopold Gassmann (1729–1774). Náhodně se setkal s Antoniem Salierim, a zalíbil se mu natolik, že jej vzal v jeho pouhých šestnácti letech s sebou do Vídně ke dvoru. Byl představen císaři Josefu II. Ve stejném období Salieri rozvíjel důležitá přátelství s Pietrem Metastasiem a Christophem Gluckem. První Salieriho opera Le donne letterate byla uvedena ve vídeňském Burgtheatru v roce 1770, v roce 1773 byla také představená v Praze. O čtyři roky později císař Salieriho jmenoval dvorním skladatelem a v roce 1788 se z něj stal Hofkapellmeister, tento úřad Salieri zastával 36 let. Během své oficiální kariéry komponoval opery nejen pro divadla v Rakousku, ale také pro společnosti ve Franci a Itálii. Od roku 1783 byl vlivným zastáncem a častým spolupracovníkem Lorenza Da Ponteho, který se stal nejdůležitějším Mozartovým libretistou. Jeho nejznámějšími díly, které vešly do dějin, byly opery: La Fiera di Venezia (Benátský trh), Falstaff, ossia Le tre burle (Falstaff aneb Tři ženy) a La stessa, la stessissima z této opery zkomponoval klavírní variace Beethoven. Francouzskou operu Tarare (1787) přeložil Da Ponte do italštiny jako Axur, re d’Ormus, kterou vídeňská veřejnost upřednostňovala před Mozartovým Donem Giovannim. Poslední Salieriho opera byla uvedena v roce 1804, poté se věnoval komponování duchovní hudby.
Učitel a přítel
Antonio Salieri byl také váženým učitelem; mezi jeho studenty patřili Beethoven, Franz Schubert a Franz Liszt. Po celý svůj život zůstal v přátelském vztahu s Josephem Haydnem a s Ludwigem van Beethovenem, kterému dával lekce kontrapunktu a on mu věnoval Tři houslové sonáty op. 12 (1797). Salieriho vztah s Mozartem byl předmětem mnoha spekulací, existuje však jen málo důkazů o údajných Salieriho intrikách a škodlivých poznámkách proti Mozartovi. Sám Mozart se v dopise vyjádřil, že Salieri příznivě přijal jeho Kouzelnou flétnu. Také neexistuje důkaz, že Salieri se pokusil otrávit Mozarta. Je to jen legenda, která byla základem opery Mozart a Salieri (1898) Nikolaje Rimského-Korsakova, založená na Puškinově novele z roku 1830. Na tuto legendu navazuje hra Amadeus z roku 1980 (napsaná Peterem Shafferem) a její filmová verze z roku 1984 (režie Miloš Forman). Když Mozart zemřel v roce 1791, jeho vdova pověřila Salieriho opatrovnictvím jejich syna, Franze Xavera Wolfganga, což se zdá být v rozporu s mýtem vraždy.
Podnikatelský potenciál a poslední léta
Významně se podílel na vzniku Vídeňské konzervatoře, a pokud u některého z žáků poznal mimořádný talent, vyučoval ho zdarma jako odkaz svému učiteli Gassmannovi, který ho též bezplatně přijal. Na sklonku života se u Salieriho začala projevovat pravděpodobně Alzheimerova choroba a v roce 1820 ho postihl těžký průběh dny. Roku 1823 prodělal mozkovou mrtvici a od té doby se jeho zdravotní stav zhoršoval. S podlomeným zdravím zemřel Antonio Salieri v 74 letech 7. května roku 1825, avšak jeho hudba zůstává živá i po staletích.
