Březen se stal měsícem Leoše Janáčka v Bruselu. V rámci Klara-festivalu uvedlo hudební divadlo Transparant scénickou úprava Zápisníku zmizelého a Královská opera programuje Příhody lišky Bystroušky. Transparant sice sídlí v Antverpách, ale se Zápisníkem se přestěhovalo do bruselského Kaaitheatru. Později bude tato zvláštní produkce také provedena v Londýně, Antverpách, Rotterdamu a Amsterodamu.
Divadlo Transparant už před léty upravilo podobným způsobem Listy důvěrné a tak mělo jistou zkušenost. Nejznámější belgický režisér Ivo van Hove, který pracuje v Amsterodamu, vlastně udělal z písňového cyklu komorní operu. Belgická skladatelka Annelies Van Parys rozšířila původní Janáčkův Zápisník ze zhruba 35 minut na celou hodinu, takže se celá inscenace protáhla na kratší celovečerní představení. Operní dramaturg Krystof Lada se postaral o závěrečnou Janáčkovu závět a také o texty intervencí Van Parys. Jedná se o rumunské autentické verše. Van Parys má Janáčka už dlouho v oblibě, takže jí není jeho hudební řeč a poněkud výstřední volba námětu – i když dodnes velmi aktuálního – neznámá. Rytmické akcenty textu přenesla do melodické linie a tím se velmi přiblížila Janáčkovým ‚nápěvkům mluvy‘. Hudební vsuvky belgické skladatelky se soustředily zhruba v polovině a závěru cyklu a byly tak přirozené, že si posluchač hned neuvědomil, že se nejedná o Janáčka ale o Van Parys. Její úprava trojice ženských hlasů se změnila z více či méně doprovodného charakteru na plnohodnotný part.
Méně nadšení vzbudila ponurá scéna. Ivo van Hove umístil společensky nerovný milostný příběh vesnického chlapce Janíka a cikánky Zefky do ponuré fotografické laboratoře, rozdělené na několik částí, v domácím koutě s postelí stál také klavír, na který se interpreti doprovázeli. Janáčkova přírodní scenérie se zcela vytratila, ale to byl jistě záměr režiséra. Zato přidal postavu staršího herce, který zůstal na jevišti téměř po celou dobu a nakonec spálil v urně na lidský popel závěť Janáčka. Měl představovat jakousi protiváhu mladého Janíka, ale nebylo jasné, jestli je starým Janíkem nebo jeho otcem, či fotografem, nakonec to vyznělo, že je samotný Janáček a že Zefka je Kamila Stösslová. Koneckonců, Zápisník je první Janáčkova skladba, ve které hraje jeho (platonická) láska k mladé Kamile zásadní roli.
Janíka ztělesnil britský tenorista Ed Lyon, známý interpret zejména barokní hudby. Lyon se uvedl dobře, nejen pěvecky, ale i herecky a vydařila se mu i ona pověstná dvě vysoká c v závěru skladby. Ještě lepší dojem udělala mladá francouzská sopranistka Marie Hamard jako Zefka. Hamard má osobitou barvu hlasu, což u sopránů není vždy samozřejmostí. Oba sólisty doprovázela klavíristka Lada Valešová. Tato Češka žije a pracuje v Londýně, kde vyučuje ve známé Guildhall School of Music and Drama. Její doprovod byl velmi citlivý a plně vyjadřoval Janáčkovu pověstnou erudici, ale stejně silně i jeho poetické cítění v tomto nevšedním cyklu.
Hudební divadlo Transparant si zaslouží pochvalu za vcelku zdařilou adaptaci Janáčkova písňového cyklu. Zápisník zmizelého je téměř sto let starý, avšak jeho aktuálnost zůstává dodnes neobyčejně působivá.
