Úroveň poslední operních inscenací vzniklých pod novým vedením brněnské opery dokazují, že opera v Brně roste ve všech ohledech. Nové nastudování Dvořákovy opery Čert a Káča je toho dalším důkazem. Důvtipná a hravá režie, kvalitní hudební nastudování a výborné pěvecké výkony jsou zárukou inscenace, která může být nejen z dalších brněnským publikem hojně navštěvovaných, ale zároveň další v řadě kvalitních produkcí z dílny ND Brno.
Režisér Jiří Heřman pojal inscenaci jako rodinné představení – a přístupnost pro něj byla zřejmě prioritou. Přitom ale neslevil ničeho na kvalitě zpracování. Jeho režie je plná nápadů, velmi vtipná a využívá asi veškeré technické vymoženosti současného divadla. Scéna (Pavel Svoboda) všech tří dějství je důmyslně a jednoduše propojována a zahrnuje boční výstupy inspirované scénou barokního divadla. Konkrétně scénicky je vytvořeno vlastně pouze první (hospoda) a třetí dějství (zámek), peklo vznikne částečným odkrytím scény prvního dějství. Výrazným přidáním ke klasickému ději je dějový rámec, který tvoří výlet školní skupiny dětí s učitelkou a k němu přidané mluvené dialogy před začátkem opery. Animace pak dotváří příjezd dětí do Mokré Lhoty a návštěva místního zámku. Děti se pak na scéně nachází po celou dobu trvání opery jako pozorovatelé, kteří občas vstupují do děje. Nápadná podoba tohoto rámce s novým nastudováním Orffovy opery Měsíc v pražském Národním divadle (premiéra 20. října 2016) je pak snad čistě náhodná.
Na jevišti se navíc pohybují kromě sólistů, dětí a sboristů také tanečníci. Akce jsou tak vymyšleny ve většině případů pro všechny skupiny zvlášť, což místy tříští pozornost diváka. Na druhou stranu je stále na co se dívat. Velmi pěkně řešen je vchod do pekla uprostřed forbíny jako kulatý vchod do podzemí přikrytý poklopem. Při výstupu Marbuela nebo Lucifera je pekelný dojem dokonalý díky vhodnému osvětlení (Daniel Tesař) a dalším efektům. Celá režie podtrhuje vtipný a neromantický ráz Dvořákovy pohádkové opery a snaží se také jako jedna z mála následovat Dvořákovu hudbu (např. výstup Marbuela ve 3. dějství). Kostýmy Alexandry Gruskové jsou pestré a nikoliv Ladovsky pohádkové, ale nadčasové.
První premiérový večer představil výborné pěvce. Václava Krejčí Housková byla velmi přesvědčivá Káča i díky svému vzhledu, ale zejména hereckému a pěveckému nasazení. Aleš Voráček jako Jirka byl pro tuto roli hlasově dobře vybrán, jen v nejvyšším jeho hlas ztrácen na intenzitě. Roman Hoza jako čert Marbuel byl pro mě snad největším zážitkem v řadě sólových vystoupení. Jeho výkon byl nadmíru propracovaný, herecky a pěvecky sladěný do nejmenšího detailu. Jan Šťáva v roli Lucifera uplatnil svůj známý komediální talent, který je vhodný především díky pěvcově mimice pro negativní postavy. Josef Škarka v menší dvojroli vrátného čerta a Maršálka upozornil svým hereckým výkonem a čím dál více přesvědčuje o svém nadprůměrném pohybovém nadání. Pavla Vykopalová byla něžnou kněžnou, Marta Reichlová velmi dívčí a temperamentní Komornou. Z mluvených rolí byla výrazná Marie Urbánková jako učitelka, která svým „ječákem“ musela snad každému připomenout jeho školní léta.
Je obecně známé, že sbor Janáčkovy opery (Josef Pančík) předvádí standardně nadprůměrné výkony. Premiérový večer nebyl výjimkou – kompaktní zvuk sboru, navíc dynamicky promyšlený, byl zážitkem každého jeho výstupu. Orchestr pod vedením Jakuba Kleckera až na začáteční několikeré zaváhání ve smyčcových nástrojích v předehře dokázal vyzdvihnout taneční části Dvořákovy hudby, ostatní naopak vhodně upozadit ve prospěch zpěváků.
