Ve čtvrtek 21. dubna se v brněnském sále konventu Milosrdných bratří odehrál předposlední z řady abonentních koncertů orchestru Czech Ensemble Baroque s názvem Velikonoční kantáty. Orchestr se pod vedením dirigenta Romana Válka věnuje historicky poučené interpretaci a v poslední době se zaměřuje především na dílo Františka Xavera Richtera, jehož oratorium La deposizione dalla croce di Gesù Cristo, nedávno uvedl v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně.
Přestože Bachovy kantáty Gottes Zeit ist die allerbeste Zeit, známé také pod názvem Actus Tragicus a Lobet Gott in seinen Reichen tvořily podstatnou část koncertu, nesmíme opomenout ani další neméně významné lákadlo večera, kterým byla Suita D dur pro violu da gamba a orchestr Georga Philippa Telemanna. Tento dnes již jen výjimečně se vyskytující nástroj zastával v orchestrech z dob autorova života své nezastupitelné místo. Uvedením této suity se hudebníci milovníkům barokní hudby nemohli zavděčit více. Jak je již u abonentních koncertů Czech Ensemble Baroque zvykem, večer zahájil úvodním slovem Radovan Král v roli Wolfganga Amadea Mozarta, tentokrát však bez svého kolegy Luďka Randára obyčejně ztvárňujícího Johanna Sebastiana Bacha.
Telemann ve své Suitě D dur intuitivně využívá široké palety zvukových možností violy da gamba, ať už se jedná o zručně využitý úctyhodný rozsah nástroje nebo občasnou akordickou hru. Mezi interprety evidentně vládla uvolněná atmosféra a Petr Wagner, který se hry na violu zhostil, rozdával úsměvy na všechny strany. Dlužno pak dodat, že dobrá nálada byla zcela odůvodněná. Snad až na občasné nejisté tóny fléten se totiž jednalo o vysoce kvalitní provedení, jemuž vévodila impozantní a dlouhým potleskem řádně ohodnocená hra Petra Wagnera. Není však důvod nepochválit i výkon celého hudebního tělesa, které drželo pohromadě intonačně i rytmicky.
Po relativně bohatě zastoupeném orchestru nastoupil na scénu s kantátou Gottes Zeit ist die allerbeste Zeit o poznání komorněji obsazený ansámbl. Z orchestru zůstaly dvě flétny, basso continuo a přibyla jedna viola da gamba. Sopránový sólový hlas zpívala Lenka Cafourková Ďuricová, alt pak Markéta Cukrová, tenor Václav Čížek a bas Jiří Miroslav Procházka. Sólisté dostáli nelehkým úkolům, které jim skladatel uložil, se ctí. Obzvláštní pochvalu zaslouží altistka Markéta Cukrová, jejíž plný a intonačně přesný hlas se znamenitě nesl prostorem. Jediná drobná nejistota, která však nikterak nepostihla kvalitu celkového zpěvákova výkonu, se projevila u Jiřího Miroslava Procházky v části Heute wirst du mit mir im Paradies sein. Neméně povedený byl také výkon sboru.
Po přestávce nastoupil orchestr ve velkém obsazení a s podporou sboru a sólistů uvedl oratorium k svátku Nanebevstoupení páně Lobet Gott in seinen Reichen. Pokud se v první polovině koncertu objevily ještě drobné chybičky, které stálo za to alespoň zmínit, pak ve druhé části už nezbývá než chválit. Jednotnost celého orchestru byla příkladná, žesťové nástroje hrály čistě a ani rychlejší a náročnější běhy nedělaly hráčům problémy. Sbor byl vyvážený a čitelný a ani v něm se žádné rušivé elementy neobjevovaly. Sólisté pak předvedli naprosto precizní výkony a mohli si i oni po zásluze gratulovat. Obrovský a dlouhotrvající potlesk dal interpretům jasně na srozuměnou, že obecenstvo bylo více než spokojeno a jednalo-li by se o poslední koncert sezony, zcela jistě by celé abonmá skončilo velkým úspěchem. Nás však čeká ještě Mozartova Velká mše c moll, která zazní 1. června v Besedním domě. Pokud i tento koncert dopadne srovnatelně dobře, bude se jednat o jednu z nejúspěšnějších sezon orchestru Czech Ensemble Baroque.
