Dodnes je v Benátkách v provozu malebné divadlo Teatro San Giovanni Grisostomo ze 17. století, které proslavili osobnosti jako Farinelli, Metastasio nebo Goldoni. Uskutečnily se zde premiéry oper Rossiniho a Donizettiho a o Vánocích roku 1709 se zde poprvé hrála i Händlova Agrippina . Úspěch byl tak velký, že opera, kterou tehdy teprve 24letý skladatel ukončil svou italskou periodu, mu otevřela natrvalo dveře významných divadel. Také Vlámská opera pozvala k hudebnímu nastudování specialistu na barokní hudbu, anglického dirigenta Paula McCreeshe .
I v Belgii se šetří, a tak se tato produkce hrála pouze v Gentu a nestěhovala se jako obvykle do Antverp. Pro antverpské zájemce objednala opera autobusy na převoz do Gentu. A nejen to, Paul McCreesh nechal doma svůj známý soubor Gabrieli Consort and Players a řídil orchestr místní opery. Fanoušci historické interpretace barokní hudby byli zklamáni, ale je třeba si uvědomit, že pokud by hostoval McCreeshův soubor, tak by opera musela vlastní orchestr poslat na pár týdnů na placenou dovolenou. Na samotné inscenaci se naštěstí nešetřilo, a tak byl finální dojem velmi příznivý.
Vincenzo Grimani napsal libreto o římské císařovně podle různých antických zdrojů a téměř všechny postavy jsou z historického hlediska skutečné, jen trochu upravil chronologický postup. Příběh opery se odehrává v antickém Římě, Agrippina je manželkou mocného císaře Claudia. Agrippina zručně manipuluje zhruba všemi osobami, jen aby se stal její syn Nerone příštím císařem. To se samozřejmě neobejde bez demonstrace síly a vlivu, podvodů, korupce a intrik. Ještě že existuje Juno, bohyně věrnosti a manželství, která se postará o šťastný konec. (Ve skutečnosti byly téměř všechny osoby děje zavražděny.)
Velkým nebezpečím při inscenaci barokních oper jsou jejich rozměry, nekonečné árie da capo a statická ztvárnění. Vzhledem ke své délce – s přestávkami skoro čtyři a půl hodiny – dnešního diváka i nudí. To by se ale o tuto inscenaci nesmělo postarat francouzsko-německé duo Mariame Clément (režie) a Julia Hansen (výprava a kostýmy). Obě ženy se nechaly inspirovat populární americkou soapsérií Dallas a byl to opravdu vtipný nápad. Děj se přesunul z Říma do Dallasu, kde se odehrávaly intriky manažerky Agrippiny v businessbureau jakési nadnárodní společnosti v 38. patře mrakodrapu a částečně také na ranči Southfork. Na zadní části jeviště byl děj ještě umocněn charakteristickým videem. Výprava se měnila před očima návštěvníků na pojízdných rovinách, obsluhovaných asi dvaceti jevišťními techniky, takže bylo pořád na co koukat.
McCreesh nemá rád, když se o něm říká, že je barokní specialista, faktem ovšem zůstává, že dostal tento přívlastek za spoustu koncertů a asi čtyřicítku nahrávek barokních oper pro Deutsche Grammophon. „V ideální říši snů by měla mít Händelova opera k dispozici barokní orchestr. Jenže finanční možnosti to vždy nedovolují,“ povzdechnul si McCreesh v Gentu. Nemusel být vůbec zklamaný, operní orchestr doplněný basso continuem a zobcovými flétnami hrál skvěle a se zápalem, chvílemi si posluchač vůbec neuvědomoval, že znějí moderní nástroje. Rovněž sólistické obsazení bylo na vysoké úrovni, z devítky sólistů jmenujme alespoň fotogenického Itala Umberta Chiumma (Claudio) s krásně znělým basbarytonem, Švédku Kristinu Hammarström (Ottone) a hlavně její sebejistou krajanku mezzosopranistku Ann Hallenberg v titulní roli a mladou Rusku Jelenu Tsallagovou, na první pohled mile naivní, avšak ctižádostivou Poppeu.
Skvělá Agrippina je ke koupi na CD+DVD (Harmonia Mundi) s Akademie für Alte Musik Berlin pod vedením René Jacobse, jenže tak zdařilá produkce jako ta ve Vlámské opeře patří na jeviště.
Mirek Černý
