Romantická opera Julese Masseneta Manon patří ke skladatelovým vrcholným lyrickým dílům a ve Vídeňské státní opeře se hraje v originálním francouzském jazyce od 3. března 2007, kdy se konala premiéra v titulní roli s hvězdnou ruskou sopranistkou Annou Netrebko, hudebně operu nastudoval proslulý francouzský dirigent Bertrand de Billy. V letošní sezoně se objevil za pultem Orchestru Vídeňské státní opery významný francouzský dirigent Frédéric Chaslin, který zná těleso od roku 1997, kdy na světoznámé rakouské scéně debutoval a po svém úspěchu byl zván k dirigování mnohých operních děl. Ve své kariéře dirigent hostoval na nejprestižnějších scénách v Severní Americe, Asii a Evropě. V rakouské metropoli na 31. repríze Massenetovy opery Manon 18. února 2014 vtiskl operní kompozici ohromný cit pro vystižení lyriky. Romantická hudba zněla pod jeho vedením na vysoké orchestrální a pěvecké úrovni.
Světově proslulý rumunsko-americký režisér Andrei Serban, který na sklonku šedesátých let emigroval do USA a v sedmdesátých letech se učil režii i v Paříži u legendárního britského režiséra Petera Brooka, u nás v pražském Národním divadle nastudoval v roce 2009 operu Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského. Své prestižní renomé si vydobyl v Metropolitní opeře v New Yorku, v Losangeleské opeře, Královské opeře Covent Garden v Londýně a Opeře Bastille v Paříži. Za svou práci získal ocenění od Guggenheimovy a Rockefellerovy nadace. Ve Vídeňské státní opeře inscenoval s úspěchem Hoffmanovy povídky Jacquesa Offenbacha, Veselou vdovu Franze Lehára a Werthera Julese Masseneta.
Příběh opery Manon o lehkomyslně milující dámě situovali libretisté Henri Meilhac a Philipp Gille podle předlohy románu Abbé Prévosta do Francie 18. století, na rozdíl od původního námětu neskoná Manon v operní verzi ve Spojených státech amerických, nýbrž již na cestě do Le Havru. Stylově se vrátili Meilhac a Gille k velké opeře a francouzskému žánru „opéra comique“, sled lyrických obrazů postupně rozvinuli až k dramatickému finále. Massenet se však s látkou typu komické opery zcela nespokojil a zinstrumentoval mnohé melodramatické obrazy tak, aby i původně mluvený text zněl v souladu s orchestrálním doprovodem. Andrei Serban období i kompozici plně respektuje, i když jemně aktualizuje v moderním pojetí.
Ve své koncepci inscenace opery Manon vystavěl režisér velký dramatický vyprávěcí oblouk s řadou vrcholných momentů gradujících až k dojemnému závěru. V pětiaktové opeře střídal komorní lyrické a velké dramatické obrazy. Romantickým a poeticky laděným situacím dominovala stroze řešená výprava, která byla tonálně ponořena do převládající šedi a černo-bílých barev dekorace s prostými kostýmy. Němec Peter Pabst svou výpravu obohatil v pozadí obrazy s francouzským lokálním koloritem. Velké scény s pompézními zářivými pestrobarevnými výstupy umocnila navíc zrcadla rozšiřující prostor, zejména třetí jednání slavnosti v Paříži nebo čtvrté jednání hotelu Transylvaine patřila k jevištně působivým momentům, kdy tým dokázal živelně rozehrát divadelní prostor. Líčení milostných vztahů ponořil Serban do introvertní nálady s jemným osvětlením. Režisér skvěle vystihl lyrické detaily a na jevišti nechal rozehrát vášnivé drama.
Titulní roli Manon Lescaut ztvárnila albánská sopranistka Inva Mula. Její projev byl velmi introvertní, v lyrických partech zpívala solidně, jemně a křehce bez lesku operní primadony. První potlesk publika sklidila ve druhém jednání a dařilo se jí výkon pozvolně gradovat až do finále. Kavalíra des Grieux měl v únoru zpívat avízovaný mexický tenorista Ramón Vargas, který se v obsazení ze zdravotních důvodů neobjevil. Roli nastudoval jihokorejský tenorista Ho-yoon Chung, známý ze svého působení v Hamburské státní opeře a ve Vídeňské státní opeře, part zpíval velmi koncentrovaně a mimicky až příliš strnule. Rakouský barytonista Clemens Unterreiner roli De Brétigny svádějícího Manon rozehrál s patřičnou vášní i jízlivou chladnokrevností, plnokrevně a s pěknými nuancemi hlasu. Německý barytonista Markus Eichle vtiskl Lescautovi seriózní i hazardní tvář, v situacích dominoval nejen pěvecky, ale i herecky. V epizodních rolích se kreativně vyjímaly Lena Belkina (Javotte), Hila Fahima (Poussette) a Juliette Mars (Rosette). Mladý rakouský pěvec Thomas Ebenstein zpíval velmi dobře, bohatý nájemce Guillot de Morfontaine v jeho podání působil dojmem sebevědomého pyšného elegána. Proslulý rumunský pěvec Dan Paul Dumitrescu dokázal krásným sytým basem a mnoha odstíny prodchnout svůj klíčový part. Hrabě des Grieux byl pro něj velkou výzvou, korunovanou úspěchem.
Frédéric Chaslin nedirigoval velkými okázalými gesty, ale s lehkou nonšalancí, soustředěně a precizně vedl orchestrální hráče i pěvce. Nikdy se nestalo, aby Orchestr Vídeňské státní opery zastínil silnou dynamikou operní hlasy. Z orchestrálních sól vynikli koncertní mistr Volkhard Steude, violoncellista Robert Nagy, flétnista Dieter Flury, klarinetista Ernst Ottensamer a hornista Wolfgang Vladar, kteří hráli s hravým muzikálním frázováním, vřelým přednesem a svítivým témbrem. Orchestr pod taktovkou Fréderica Chaslina výtečně podpořil rozličné emoce obrazů a dramatický děj. V koordinaci při občasném střídání s Jevištním orchestrem Vídeňské státní opery, který hrál jemně v pozadí scény pod taktovkou Stephena Hopkinse, vytvořila tělesa působivý zvukový efekt.
Sbor Vídeňské státní opery výborně připravil sbormistr Thomas Lang. V opeře sboristé nastupují na scénu i z orchestřiště, kde zpívají, a pak z obou stran Orchestru Vídeňské státní opery vchází na jeviště a otevírají celé dění. Velký prostor scény, která má v zadním plánu propadliště, rozehrává sbor v malých či větších skupinkách živelně.
V zajímavém dramaturgickém prolnutí uvedla Vídeňská státní opera v průběhu jedné sezony nejen Massenetovu operu Manon, ale i stejnojmenný balet na skladatelovu hudbu v orchestraci Martina Yatese, k choreografii a režii byl přizván Kenneth MacMillan a za dirigentský pult Peter Ernst. Mezinárodnímu publiku tak divadlo představilo v krátkém období hudební a taneční nabídku blízkých repertoárových děl Massenetovy tvorby. Posluchač operní hudby si může pro srovnání pustit z nahrávek díla s námětem příběhu o Manon Abbé Prévosta, která zhudebnili skladatelé Daniel François Esprit Auber nebo Giacomo Puccini, Hans Werner Henze složil operu již se situačním posunem děje do 20. století.
