Nancy Van de Vate se narodila v Plainfieldu, New Jersey, studovala klavír na Eastman School of Music a skladbu na University of Mississippi a Florida State University. Další vzdělání na poli elektronické hudby si rozšířila na Dartmouth College a University of New Hampshire. Její dílo zahrnuje více jak 10 velkých operních děl, 26 orchestrálních a sborových skladeb a řadu komorních děl, mimoto také skladby pro sóla, sbor a klávesové nástroje – celkově přes 130 skladeb prakticky všech forem.
Kdy a proč jste se rozhodla zkomponovat operu na námět Shakespearova Hamleta? V roce 2003, po dokončení jednoaktové komorní opery Where the Cross is Made podle stejnojmenné hry Eugena O’Neilla jsem chtěla začít práci na nějaké nové celovečerní opeře. Nechápu, že dosud nikdo nepoužil Shakespearova Hamleta jako věrný základ k opeře a že jediná opera založená na tomto námětu, Hamlet Ambroise Thomase, zásadně mění vyznění příběhu. Výběr materiálu je z velké části záležitostí vkusu a ačkoli se mě na to lidé často ptají, asi nedokážu dát logickou odpověď. Když hledám materiál na operu, buď ve mně text probouzí melodie, nebo ne. A Shakespeare je prvotřídní látka pro tvorbu libreta, navíc je všeobecně známý a jeho mluvené dialogy přímo vybízejí k vytvoření árie.
Jste také autorkou libreta. Bylo složité vtěsnat Hamletovo drama do operního libreta? Změnila jste nějak Hamletův příběh nebo jazyk libreta? Práce na libretu pro mě byla potěšením, protože ten jazyk je tak nádherný, příběh emotivní a dramatický. Šlo to velice snadno. Příběh jako takový jsem neměnila, jen jsem vynechala drobnější zápletky a vedlejší postavy jako třeba Fortinbrase, norského krále. A jazyk jsem upravovala jen na určitých místech kvůli zpěvnosti a přijatelnosti pro dnešní publikum.
Můžete popsat hudební stránku opery? Hudba je soudobá, ale ne avantgardní nebo experimentální. Vokální linky jsou melodické a psané tak, aby byl text maximálně srozumitelný a orchestraci jsem zamýšlela barevnou, aby podtrhla silné emoce.
České publikum vaši hudbu nezná. Můžete ji ještě více přiblížit? Moje hudba se pohybuje mezi velmi závažnými tématy, jako třeba má nejznámější orchestrální skladba Černobyl, a skladbami s lehčím vyzněním, jako například Gema Jawa, kterou jsem složila během mého pobytu v Indii pro Jakarta Symphony Strings. Nedržím se žádných rigidních formulí nebo technik jako třeba serialismu. Jeden z nejdůležitějších elementů je pro mě barva zvuku, což ale neznamená, že bych se snažila používat nebo dokonce vymýšlet nesrozumitelné a komplikované nástrojové kombinace nebo nové způsoby hry. Zbožňuji komponování pro velký orchestr, v něm je barev nespočet!
Spolupracovala jste v minulosti s nějakými českými umělci? Velmi často. Tři mé orchestrální skladby a dvě opery nahrála Moravská filharmonie a několik orchestrálních děl nahrála Slovenská filharmonie v Bratislavě ještě před rozdělením Českolovenska. Potkala jsem se i s českými sólisty, bylo to při nahrávání mé opery Nemo: Jenseits von Vulkania, na které spolupracovali zpěváci z brněnské Janáčkovy opery. Často jsem také spolupracovala s Ars Brunensis Chorus a Filharmonií Bohuslava Martinů. Další české jméno, se kterým je moje kariéra spojena, je František Poul, český skladatel žijící v Bratislavě. Přes 20 let byl mým hlavním zvukovým inženýrem. Díky spolupráci s českými hudebníky jsem se naučila spoustu nových a důležitých věcí o orchestrálním nahrávání a orchestrální hudbě vůbec.
Proč jste se rozhodla uvést evropskou premiéru Hamleta právě v Praze? Poprvé jsem navštívila Prahu v roce 1983 a od té doby jsem okouzlená její krásou, bohatou kulturou a hudebním životem. Nikdo ze sólistů, kteří v Hamletovi budou zpívat, doteď v Praze nebyl, ale vylíčila jsem jim ji velice barevně, takže se moc těší! Původně jsem chtěla mít premiéru v Olomouci s Moravskou filharmonií, která Hamleta nahrála, ale v Olomouci by samozřejmě nepřišlo tolik lidí jako v Praze. Nicméně viděla jsem fotky Divadla na Vinohradech, které vypadá úžasně a jsem poctěná, že můžu mít premiéru právě tam.
