Co pro Vás znamená město Bayreuth? Patří Wagner do Bayreuthu? Jak působí festival na město? Poslouchají lidé rádi Wagnera a navštěvují pověstný Zelený pahorek?
Tak zněly otázky, které jsem v průběhu svého pobytu ve městě Richarda Wagnera položila obyvatelům a návštěvníkům. Cíl mého výzkumu byl prostý! Odhalit, jak dalece fenomén opery a osoba Richarda Wagnera ovlivňují současný život jednoho z nejpozoruhodnějších měst bavorského Německa.
Oficiální webové stránky, cedule na vlakovém nádraží, propagační materiál – společně, jednotně označují Bayreuth jako Festspiel – und Universitätsstadt.
Krásné bavorské město, domov, duchovní hodnoty, Wagner – nadřazené pojmy pro slova, která napadala dotazované během hovoru. Obyvatelé vnímají město velmi komplexně, umí jej nahlas ocenit i označit za domov. Přitom stojí za pozornost, že také návštěvníci upřednostňují původnost města před kultem Richarda Wagnera.
[block background=“#e5e5e5″]* vybrané osoby z předchozích skupin: kněz z Bayreuthu, ředitel Richard‒Wagner Muzeum, manager ve Festspielhausu, dirigent, operní sólistka, byznysmen z Londýna, pracovnice v hudebním archivu La Scala[/block]
Pro přesnou geografickou představu budiž stručně řečeno, že Bayreuth se rozlohou počítá mezi středně velká města, ležící v severovýchodní části bavorské spolkové země, a protéká jím řeka Roter Main. Je možno pokládat za úctyhodné, že i po událostech minulého století, během něhož se ani tohle německé místo nevyhnulo bombardování, tady přetrvala určitá noblesní atmosféra, viditelná na mnoha stavbách, mentalitě a vyrovnanosti obyvatel. Zároveň se však nejedná o izolované město na východu Německa, ale velmi dobře situované a dynamické město v blízkosti Norimberku se značným počtem institucí v oblastech – správy, vzdělání, vědy, kultury, služeb, průmyslu, hospodářství, cestovní ruchu, korporací v rámci dobře fungující infrastruktury.
Důvod návštěvy města stojícího mezi hudebními metropolemi Berlínem a Mnichovem
Pro svou jedinečnost město klade důraz na cestovní ruch. V nabídce cestovních kanceláří se často vyskytují několikadenní poznávací zájezdy pod názvem Der Weg Richard Wagners: Leipzig-Bayreuth-Venedig (Cesta Richarda Wagnera: Lipsko-Bayreuth-Benátky) nebo Das Bayreuth Richard Wagners (Bayreuth Richarda Wagnera). Nejen wagnerovská tradice, ale převážně zachovalé historické jádro, zahrnující síť ulic s budovami profánního i klerikálního charakteru včetně Altes Schloss (Starého zámku) a Neues Schloss (Nového zámku), přitahuje turisty. Onu budovu, která se při příjezdu vlakem tyčí auf dem Grünen Hügel (na Zeleném pahorku), se autorka textu rozhodla jmenovat až nakonec, ano, Festspielhaus.
,,Nechal-li jsem v ,Mistrech pěvcích‘ chválit Hanse Sachse Norimberk jako střed Německa, mohl bych nyní, myslím, tuto příznivou polohu ještě s větší oprávněností přiřknout vyvolenému Bayreuthu.“ (R. Wagner)
Bayreuth optikou běžné veřejnosti aneb Městem dodnes připomínané autority z minulosti
Zmíní-li se město Bayreuth, ve většině případů se začne hovořit o hudební hegemonii Richarda Wagnera. Pro samotné město platí tohle tvrzení dvojnásob. Není pochyb, že se zde přirozeně a šťastně ustálila skladatelova základní idea, ale současně si někteří hloubavější obyvatelé uvědomili, že sem o století dříve stejně neodmyslitelně patřila i ctižádostivá markraběnka Wilhemina. V souvislosti se spojením Bayreuth a Wagner se objevily mezi bayreuthskými takové názory, že sem skladatel patří jen v době festivalu anebo nepatří pouze sem, zatímco návštěvníci téměř jednohlasně prohlásili město a skladatele za synonyma.
Nabízí se ještě sdělit, že na Richard-Wagner-Straße byla umístěna vila Wahnfried, kterou si skladatel nechal v sedmdesátých letech devatenáctého století postavit a jejíž prostory nyní slouží jako archiv pro studium jeho osoby. Pro ucelenost nutno doplnit, že poblíž vily je vybavené Muzeum Franze Liszta a Muzeum Jean Paula. Jak hudební virtuos, tak spisovatel zde pobývali a jsou městem taktéž připomínáni.
Svižný pochod vybranými Straßemi
Řada nezasvěcených návštěvníků je příjemně překvapena cestou na Grüne Hügel (Zelený pahorek), neboť se střetávají se slavnými názvy ulic: Meistersingesrstraße, Nibelungenstraße, Tristanstraße, Parsifalstraße aj. Pod Festspielhausem, respektive kolem busty Richarda Wagnera, však neodvratně dojde ke konfrontaci návštěvníků s nainstalovanou výstavou Verstummte Stimmen (Umlčené hlasy), která dokumentuje všechna jména zde působících a během války perzekvovaných umělců. Při návratu do živějšího centra zpozorujeme na Bahnhofstraße lékárnu Parsifal a cukrárnu s kuriózními jmény zákusků podle wagnerovských oper. Ve výlohách se hromadí upomínkové předměty a skladatelova podobizna. Místní bulvár na sebe přitahuje pozornost propagačními vlajkami. Menšímu prostranství Luitpoltplatz vévodí dvanáctipatrová Neues Rathaus (Nová radnice), na jejíž přední straně během teplých festivalových nocí probíhá světelná show v podobě proměnlivého skladatelova profilu. Můstek přes říčku přenese návštěvníka na kouzelnou Opernstraße, kterou vedle populární Café Müller an der Oper zdobí barokní Markgräfliches Opernhaus (Markraběcí opera).
Na rohu ulice je obvykle vyhledáváno kvalitně zásobené Markgrafen-Buchhandlung (Markraběcí knihkupectví). Oprávněné zázemí z hlediska historické tradice vlastní v téhle čtvrti synagoga. Mezi kavárnami na Maximilianstraße lze zhlédnout taneční výstup ochotníků v krojích nebo zaslechnout místní hudební produkci. Cesta dále pokračuje po architektonicky původní Ludwigstraße, na jejímž konci stojí kulturní středisko Stadthalle, kde se nejčastěji konají městské koncerty, kabarety, představení a kongresové sjezdy. Pochod nechť je zakončen v blízkosti rokokové rezidence Neues Schloss, postavené díky aktivní markraběnce Wilhemine. Přilehlou zahradou Hofgarten se dá projít k zadní straně vily Wahnfried. Charakteristickým znakem města je přehledná struktura ulic a snadná dostupnost pamětihodností s výjimkou vzdálenějších Eremitage a Schloss Fantaisie (zámek Fantazie), v němž nějaký čas bydlel i Wagner.
Grandiózní minulost a miniaturní přítomnost
Markgrafen-Post Festspiele 2013 (Juli / August) uvedlo na své přední straně dvě velká bayreuthská výročí narození, a to dvoustého padesátého Jeana Paula a dvoustého Richarda Wagnera. Návštěvníky zarazilo, že v době tak významných slavností probíhá dlouhodobá rekonstrukce na nejfrekventovanějších místech: Festspielhaus, Wahnfried, Markgräfliches Opernhaus. Ve wagnerovském chrámu se neomezeně hrálo, vila se na delší čas zájemcům uzavřela a barokní operní dům zůstal částečně zpřístupněn. Nicméně hlavní pozornost zaujaly postavičky Richarda Wagnera měřící sto dva centimetry. Tyto nápadité figurky, nainstalované Otmarem Hörlem pod názvem Wagner dirigiert Bayreuth (Wagner diriguje Bayreuth), dozdobily městskou krajinu na různých místech s nejhustší koncentrací pod divadlem. K obsahu a významu akce vznikla brožura, v níž se umělec Hörl vyslovil takto: Diese Haltung, das ist nicht nur Dirigieren. Wagner will den Takt angeben, er will die Stadt definieren. Das ist der Gestaltungsentwurf der Wagner-Idee. Man sieht den schöpferischen Akt, man sieht auch die Bestimmtheit, die von ihm ausgeht. Aber die Bewegung ist eingefroren. Denn es geht ja nicht weiter. Wir haben es mit mehr oder weniger fähigen Menschen zu tun, die das alles mehr oder weniger gut verwalten. Aber eigentlich warten wir darauf, dass es mal wieder einer gut macht. (Tento postoj není pouze dirigování. Wagner chce udávat takt, chce definovat město. Toto je návrh wagnerovského nápadu. Je vidět tvůrčí akt, je také vidět určitost, která vychází z něho samého. Ale pohyb je ustrnulý. Protože to nejde dál. Máme zde dočinění s více či méně schopnými lidmi, kteří to více či méně spravují. Ale vlastně čekáme na to, až to jednou někdo udělá dobře.)
Bayreuthští vědí, kdy festival začíná a končí
Je samozřejmé, že město i přes svůj působivý zjev a přírodní okolí netrpělivě vyčkává na festival, neboť přílivem statisíců návštěvníků se neuvěřitelně zvedne ekonomika, popularita a přitažlivost města. Restaurace na tabulích uvádějí dvacetiprocentní zvýšení cen po představení, hotelové pokoje jsou beznadějně zaplněné, taxikáři si nemusí stěžovat na nedostatek zákazníků, knihkupectví a malé obchody si také přijdou na své. Obyvatelé přisvědčili, že z nenápadného města se na pár týdnů stane internacionální hudební centrum.
Zbývá zodpovědět nejobecnější otázku, totiž kdo zaplňuje dřevěná sedadla Festspielhausu. Nápad divadla s wagnerovskou produkcí podle všech známek stále funguje, což nejexplicitněji potvrzuje křiklavá nepřímost mezi časově determinovaným programem divadla a vysokým počtem zájemců o vstupenky, kteří, jak známo, čekají na svoje Eintrittskarten až osm let. Přednost dostávají pochopitelně cizinci, jejichž pobyt je daleko lukrativnější. Za stěžejní vnější projev Festspielhausu jako fenoménu může být považována vytrvalost nadšenců bez místa, kteří vyčkávají před a během představení kolem divadla s nadějí, že se dovnitř přece jen dostanou díky něčí nadbytečné vstupence. Co se týká návštěvnosti bayreuthských obyvatel, tak třetina z dotazovaných nikdy představení nenavštívila a ostatní zhlédli představení nebo využili možnost tzv. Generalprobe, na kterou se dá dnes bez potíží dostat.
Při zkoumání mě inspiroval prostý popis Bayreuthu, pronesený několika oslovenými a založený na větě o městě, jež si za své zvolil Wagner, a ono jej akceptovalo a následně za svého přijalo.
Denisa Valterová
