Opera Flandry odstartovala novou sezonu Wagnerovým Tannhäuserem. Ten, kdo očekával hodně sexu a z toho vycházející skandály, jak tomu bylo v jeho minulé inscenaci Weillova Aufstieg und Fall der Stadt Mahagonny, byl bezpochyby zklamán, ale i ten, kdo se domníval, že ho španělské enfant terrible a jeho skupina překvapí inspirativními scénami, odcházel stejně nespokojen. A plný sál premiérového představení to dal zcela jasně najevo častými výkřiky nespokojenosti.
Všechny tři dějství opery ztrácejí v jeho koncepci jakoukoliv spojitost. Z údolí pod Wartburkem se stal sice technicky zajímavý, ale málo funkční tmavý prales. Hrad Wartburk naopak září nádherně bílou postmoderní architekturou, ale opět nepřesvědčivě. Z původního Wagnera zůstává velmi málo, silné náboženské přesvědčení nebo ony středověké legendy se opět vytratily a Calixto Bieito je nenahradil ničím jiným.
Naštěstí je tu také hudební ztvárnění pod vedením šéfdirigenta Dmitrije Jurowského. Jen ta předehra ještě není ono, jakoby se orchestr musel nejdříve rozehrát. Možná je jeho interpretace Wagnerovy partitury až příliš analytická, avšak je zároveň jasná, instrumentálně průhledná a wagnerovsky majestátní. Nevím, kde Opera Flandry našla tolik výborných sboristů, kteří podpořili původní členy sboru. Geniální sborové scény v Tannhäuserovi vyznívají v podání sborů připravených Janem Schweigerem ideálně.
Němec Burkhard Fritz pěvecky určitě obstál, jen ta urostlá postava krásného Heldentenora, do kterého jsou všechny ženy příběhu zblázněné, mu výrazně chybí. To, co chybělo Tannhäuserovi, měly všechny ženské postavy. Role Alžběty byla svěřena (v 1. obsazení) berlínské sopranistce Annette Dasch a to byla trefa do červeného. Před 13 lety začínala svoji mezinárodní kariéru právě v Antverpách. Mezitím udělala neobvykle velký pokrok nejen pěvecky, ale i herecky, a tak se divím, že si vedle turné s Berlínskými filharmoniky a Rattlem našla čas i pro Vlámskou operu. Mluvit o sympatické Dasch v superlativech není nic výjimečného, velmi příjemné překvapení však byla litevská sopranistka Ausrine Stundyte (Venuše) z Vilniusu. Obě vytvořily silně charakterní role. Není vůbec náhodou, že ve stejnou dobu bylo oznámeno, že obě umělkyně jsou nominovány do ročenky Opernweltu. To platí i o Opeře Flandry v kategorii nejlepší opera minulé sezony.
