Volba díla jednoho z vrcholných představitelů moderní hudby – Waltera Braunfelse (1882 – 1954) – byla dalším výrazným obohacením programu letošního festivalového ročníku. Jeanne d´Arc , toto dílo spolu s operami Ptáci a Ulenspiegel, patří k vrcholným hudebně dramatickým skladbám a kompozicím 20. století. Walter Braunfels ve svém díle dosáhl vysoce uměleckého ztvárnění historické látky a to jak v poloze hudební, tak dramatické. Osudy „Panny orleánské“ kompozičně rozvrhl do tří značně samostatných dílů. První díl – Die Berufung – se odehrává ve Francii r. 1428 a ukazuje, jak Jeanne d´Arc naslouchajíc hlasu archanděla Michaela zformovala vojenský odboj proti cizákům a jak se odvážně postavila ani ne dvacetiletá do čela francouzské armády. Druhý díl – Der Triumph – pojednává o tom, jak v katedrále v Remeši Johanna korunovala za krále Karla z Valois. A sklízela nadšení a adorování všech, zatímco třetí díl – Das Leiden – zachycuje Johannino zatčení, inkviziční soud a posléze její upálení na hranici. Walter Braunfels jedinečně propojil ve všech třech dílech vokální a instrumentální složku, dokázal gradovat vnitřní napětí a katarzi.
Jeanne d´Arc, dílo s podtitulem Scény ze života svaté Johanny , bylo zařazeno v podobě koncertního provedení. Nechci být cynický, ale koncertní provedení umožňuje plně se ponořit do autorova hudebně dramatického záměru a nikterak nehrozí, jestli se budeme zabývat myšlenkou, zda inscenace překročila míru únosnosti při zavádějících koncepcích v jevištní realizaci interpretovaného díla. Koncertní provedení Braunfelsovy Jeanne d´Arc opět potvrdilo, že bez nebezpečí režie a scénografie je mnohdy větší jistotou uměleckého výsledku, byť opera jako taková je určena jevišti a nikoli koncertnímu sálu. O úspěch večera se zasloužil především dirigent Manfred Honeck se znamenitými sólisty. V prvé řadě to byla pochopitelně Juliane Banse jako Johanna, ale i ostatní – Bryan Hymel (Hl. Michael), Siobhan Stagg (Hl. Katharina), Sofiya Almazova (Hl. Margarete), Pavol Breslik (Karl von Valois), Thomas E. Bauer (Erzbischof von Reims a Florent d'Illiers), Michael Laurenz (Cauchon a Bertrand de Poulengy), Norbert Ernst (Colin, ein Schäfer), Tobias Kehrer (Jacobus von Arc), Johan Reuter (Gilles de Rais) i všichni další. A nedílnou měrou se na interpretačním triumfu podílely také orchestr ORF Radio-Symphonieorchester Wien a salcburská sborová tělesa Salzburger Bachchor (sbormistr: Alois Glassner ) a Theater Kinderchor (sbormistr: Wolfgang Götz ). Provedení to bylo skvělé, dokumentovalo svébytný styl skladatele, jehož tvorba dnes prožívá renesanci a udivuje jak nevyčerpatelnou hudební invencí, tak i vytříbeným smyslem pro tematické propojení dramatických motivů v působivý hudebně dramatický tvar.
