Na koncertní představení Giovanny d´Arco s Annou Netrebko a Plácidem Domingem jsem se bohužel nedostal. Všechna tři představení byla totálně vyprodaná a divadlo bylo obleženo ctiteli a ctitelkami obou pěveckých hvězd. O až frenetický divácký zájem o koncertní provedení této poměrně málo hrané opery se tedy zasloužili jak dnešní prima donna assoluta Anna Netrebko, tak i někdejší světový tenorista Plácido Domingo, dnešní doyen, který v současné době svou někdejší tenorovou slávu zúročuje v barytonových rolích, diriguje a řediteluje. Zato jsem měl štěstí slyšet pod taktovkou Riccarda Mutiho Nabucca , což – opět v koncertním provedení – byl další z vrcholných bodů festivalu. Dirigent Muti si s hudebně dramatickým stylem Verdiho dokonale rozumí, už jenom předehra byla nevšedním zážitkem, kdy stavěl proti sobě v tempové i dynamické kontrastnosti jednotlivá hudební témata, takže samotná předehra, s dominancí motivu sboru židovských zajatců, už sama o sobě působila jako opravdový klenot. Také árie pod jeho vedením dostávaly obrovskou obsažnost, dueta byla hlasovými souboji a ansámbly, které často vyhrocoval v neobyčejně rychlém tempu, měly razanci i napětí a celek pak nepostrádal ani typicky operní naddimenzovanost výrazu, kde se snoubila lyrika s patosem v nedílné symbióze. Z pěvců v obdivuhodné jednotě oslňovali zejména Željko Lučić (Nabucco), Dmitry Belosselskiy (Zaccaria), Tatiana Serjan (Abigaille), Francesco Meli (Ismaele) i Sonia Ganassi (Fenena). Je třeba ovšem ocenit všechny, i představitele menších rolí, i oni – Saverio Fiore (Abdallo), Simge Büyükedes (Anna), Luca Dall’Amico (Il Gran Sacerdote) – přispěli k úspěchu představení. Pod taktovkou dirigenta Mutiho zazářila rovněž skvělým výkonem také kolektivní tělesa – Orchestra e Coro del Teatro dell´Opera di Roma . Všichni účinkující přinesli neohraničeně širokou škálu zvuku i výrazu, třeba že hlavní zásluhu na úspěchu večera nesl dirigent Riccardo Muti a pochopitelně také sbormistr Roberto Gabbiani .
